Re: Kuše
Odeslal: Čt 15. Led 2009 22:15:30
Zrovna o ní píšu něco do diplomky. Mám tam k dispozici její kostěné obložení a napínák z 15. stol. a možná bude i víc, tak pokud to obhájím, tak sem mrsknu obrázky a případně další info.
Tady je takový obecný text ve fázi rozpracovanosti:
Kuše je mechanická střelná zbraň, jejíž lučiště je kolmo uchyceno k soše (pažbě). Její zvládnutí není tak náročné jako u luku a to byl i jeden z důvodů v její oblíbenosti.
Nejstarší zmínky o kuších pocházejí již z dob antiky. Další zmínky pochází až z pozdější doby po desátém století. Kvůli jejímu ničivému účinku při záshu byla kuše k roku 1139 zakázána samotným papežem. Na zákaz však nebyl brán zřetel a vývoj kuší vedl od ručního napínání k napínání nožnímu, kdy se vložila noha do třmenu vázáním přichyceného k soše kuše a ta se zapřela o břicho střelce. Rukama pak byla natažena tětiva do ořechu, který byl zajištěn spouští. Tato změna probíhala pravděpodobně kolem začátku 13. století. U nás se novinky začaly vyjímečně objevovat už v průběhu 13. století, což je doloženo nástupem masivnějších šipek, jak to dokládají hroty z Krašova a Hradištka – Sekanky (Durdík 2007, 97).
Častější užívání kuše na našem území přichází ve 14. století, kdy její obliba postupně vytlačuje luk a v 15. století převládá. Zároveň se se stále rostoucí potřebou průraznosti a zdokonalování této zbraně zvyšuje síla pořebná pro nátah a proto měl střelec na silném opasku uchycen napínací hák (s jedním či dvěma záchytnými háčky), do kterého uchytil tětivu a sešlápnutím nohou ve třmenu ji natáhl. Pozdější varianty již vyžadovaly různé typy důmyslných rumpálů a heverů (německých, anglických). Napnout kuši pomocí heveru bylo sice zdlouhavější, ovšem síla vystřelené šipky dokázala prorazit v té době nejmodernější celoplátovou zbroj.
Kuše se stala i oblíbenou zbraní šlechty pro kratochvilné lovy. Tyto kusy pak byly bohatě zdobeny vyřezáváním či obložením rohovinou a kostí. T. Durdík ve svém článku (1973) stručně popisuje tři kusy kostěného obložení, přičemž dva pocházejí z našich zemí a to z hradu Týřova a z hradu Tepence.
Literatura:
Durdík, T. 1973: Kostěné obložení sochy kuše v českých a moravských nálezech. AR, r. 25,
č. 3, s. 344-345
Durdík, T. 2007: Hrady přechodného typu v Čechách, Praha
Ze sbírek hradu Landštejna, Slavonického muzea a MZM v Brně (šipky do kuše jsou ty masivnější):
Tady je takový obecný text ve fázi rozpracovanosti:
Kuše je mechanická střelná zbraň, jejíž lučiště je kolmo uchyceno k soše (pažbě). Její zvládnutí není tak náročné jako u luku a to byl i jeden z důvodů v její oblíbenosti.
Nejstarší zmínky o kuších pocházejí již z dob antiky. Další zmínky pochází až z pozdější doby po desátém století. Kvůli jejímu ničivému účinku při záshu byla kuše k roku 1139 zakázána samotným papežem. Na zákaz však nebyl brán zřetel a vývoj kuší vedl od ručního napínání k napínání nožnímu, kdy se vložila noha do třmenu vázáním přichyceného k soše kuše a ta se zapřela o břicho střelce. Rukama pak byla natažena tětiva do ořechu, který byl zajištěn spouští. Tato změna probíhala pravděpodobně kolem začátku 13. století. U nás se novinky začaly vyjímečně objevovat už v průběhu 13. století, což je doloženo nástupem masivnějších šipek, jak to dokládají hroty z Krašova a Hradištka – Sekanky (Durdík 2007, 97).
Častější užívání kuše na našem území přichází ve 14. století, kdy její obliba postupně vytlačuje luk a v 15. století převládá. Zároveň se se stále rostoucí potřebou průraznosti a zdokonalování této zbraně zvyšuje síla pořebná pro nátah a proto měl střelec na silném opasku uchycen napínací hák (s jedním či dvěma záchytnými háčky), do kterého uchytil tětivu a sešlápnutím nohou ve třmenu ji natáhl. Pozdější varianty již vyžadovaly různé typy důmyslných rumpálů a heverů (německých, anglických). Napnout kuši pomocí heveru bylo sice zdlouhavější, ovšem síla vystřelené šipky dokázala prorazit v té době nejmodernější celoplátovou zbroj.
Kuše se stala i oblíbenou zbraní šlechty pro kratochvilné lovy. Tyto kusy pak byly bohatě zdobeny vyřezáváním či obložením rohovinou a kostí. T. Durdík ve svém článku (1973) stručně popisuje tři kusy kostěného obložení, přičemž dva pocházejí z našich zemí a to z hradu Týřova a z hradu Tepence.
Literatura:
Durdík, T. 1973: Kostěné obložení sochy kuše v českých a moravských nálezech. AR, r. 25,
č. 3, s. 344-345
Durdík, T. 2007: Hrady přechodného typu v Čechách, Praha
Ze sbírek hradu Landštejna, Slavonického muzea a MZM v Brně (šipky do kuše jsou ty masivnější):