Kordulka napsal:Maršálek napsal: Teď nerozumím, kde ve středověkém právu civilním a kanonickém jsou nařízení, týkající se dámských pokrávek hlavy (ve smyslu
závazného označení vdané ženy či vdovy)? Nezlob se, ale já jsem žádné argumenty, které by to potvrdili nepotkal, nebo jsem natvrdlý. Dolož prosím, to co jsem četl výše za argumenty npovažuji - to není nic osobního, ale jejich vypovídací hodnota je velmi sporná, pokud vůbec. Tady se myslím opíráš o zvyklost a to je něco jiného
V středověkém právu civilním i kanonickém jsou nařízení, která určují postavení ženy ve společnosti, právním systému a v církvi. Tato nařízení určují ženě zcela jednoznačně podřízené postavení, a to v obou právních systémech. A stejně jednoznačně Tomáš Akvinský stanovil, čím se má tato podřízenost projevovat navenek. Vycházeje z tradic starokřesťanských (sv. Augustin) a židovských určil, že projevem podřízenosti ženy muži a skrze něj Ježíši Kristu a Bohu (vyjma jeptišek, které se podřizují přímo) je zahalení vlasů.
Sice uznává, že Bůh ženu vybavil dlouhými vlasy, jež ji přirozeně halí jako závoj, ale protože vlasy jsou symbolem sexuality, je třeba je ukrýt nebo ostříhat (židovská tradice, u ultraorotodoxních židů dodržovaná podnes). Ovšem ostříhaná žena je jako nahá, takže i ta by si nakonec měla hlavu zahalit. Pro lepší pochopení uvedené zkratky doporučuji tuto studii:
http://www.traditioninaction.org/religi ... oodman.htm
Encyklika Casti Conubii "O křesťanském manželství" (1930) tato starověká a středověká pravidla revitalizuje, byť již v umírněnější podobě, lépe odpovídající poválečnému liberalismu:
http://www.kebrle.cz/katdocs/CastiConnubii.htm
Stanovisko Tomáše Akvinského bylo a konzervativními katolíky dodnes je, s ohledem na jeho autoritu, doslovně respektováno jako kánon, byť nebylo přímo kodifikováno. A samozřejmě se promítalo i do civilního práva.
Trochu mne, pane Maršálku, překvapuje, že pochybuješ o zvyku jako o prameni práva. Středověké civilní právo bylo do značné míry zvykové a postupně přebíralo civilní právo římské, kodifikované v 6. století byzantským císařem Justiniánem (k rekodifikaci došlo až koncem 16. století!). Ve Střední Evropě bylo civilní právo skutečně kodifikováno až v 18. století.
Kanonické právo bylo rovněž zprvu právem zvykovým, postaveným na výkladech biblických ustanovení. Kodifikováno však bylo již v průběhu prvních staletí existence formou misálů a v 12. a 13. století pak sjednoceno do podoby Codexu iuris Canonici. Recipovalo rozsáhlé části římského práva. Bylo tedy oproti právu civilnímu stále v předstihu o nějakých 400 let.
Povinnost ženy zahalovat si hlavu je možná prapůvodně zvyklostí, ale stala se společenským a náboženským pravidlem, mnohde psaným (Řecko, Řím, Persie, Egypt, Blízký Východ) již ve starověku, a to zcela bez ohledu na náboženství a společenské zřízení. Některé náboženskoprávní systémy ji kodifikují výslovně, některé nepřímo, prostřednictvím autoritativních stanovisek vrcholných církevních představitelů.
V čem jsme zajedno je, že
způsob zahalování křesťanek podléhá v průběhu staletí módním vlivům a měnícím se místním zvyklostem. To je nezvratný fakt. Nicméně ani tento fakt nic nemění na skutečnosti, že zejména dospělé a vdané křesťanské ženy měly a mnohde stále mají
povinnost ukrývat své vlasy, případně i krk a ramena. Sám fakt zahalování hlavy nikdy v průběhu středověku nebyl manýrou, módou, ale vždy pevně stanovenou povinností. Manýrou, módou byly vždy jen způsoby a rozsah zahalení. Dvourohé půlmetrové monstrum, ověšené metry závojů, stejně jako sebesymboličtější kousíček úplně průhledné pavučinky, přichycené na vlasech ozdobnou sponkou,
je splněním dávné povinnosti
O právním pojetí ženy se my dva nepřeme, právní podřízenost ženy mužovi je jasná. Nicméně tebou citovaný traktát Tomáše Akvinského lze v pojetí zahalení vdaných žen a vdov těžko chápat jako závaznou a vymáhanou právní normu. Stejné je to s traktáty Tomáše Štítného a Jana Husa.
Ostříhaná žena ve smyslu krátkých vlasů? Např Anežka z Kuneringu, přezdívaná Palcéřík, která je zakladatelskou opavských Přemyslovců?
Zvykové právo ve smyslu konkrétní tradice se těžko dokazuje jinak, než konkrétními kauzami. No a pro nedodržování tradice zahalování z důvodů ryze módních máme pro sledované období bezpočet příkladů a to na nejvyšších místech a v délce několika generací. Co z toho vyplívá, opíráme-li se o zvykové právo, které se v tomto případě zřejmě přizpůsobilo podmínkám, jak bylo běžné a logické? Takže naprosto nesouhlasím s tvým závěrem, že fakt zahalování hlavy nikdy v průběhu středověku nebyl manýrou, módou, ale vždy pevně stanovenou povinností. Manýrou. Je tedy diadém, čelenka, nebo závoj ve smyslu beraních rohů, upevněných jenom pod bradou závojem ve tvém právním pojetí? Jsou jimi vpletené perlové šňůry a barevné stužky? Jsou jimi panovnické koruny? Ale kdež, to už se chytáme za slovíčka a hledáme co není, přisuzujíce význam věcem čistě módním.
Na tohle téma se naposledy okrajově diskutovalo na konferenci Katedrála 2008 v HK, kterou uspořádala hradecká univerzita v souvislosti se 700. výročím založení katedrály sv. Ducha v HK královnou vdovou Eliškou Rejčkou. V diskuzích na téma freskové výzdoby katedrály zpodobńující osobnosti donátorů a téma pokusu o „portrét“ hradecké královny jsme spolu s Mgr. Petrem Vodou vysvětlovali rozdílné pojetí diadémů typu chapel (někdy mylně pokládaný za diaém coby symbol knížecího postavení) a na příkladech jsme vyvrátili právě dogma o zahalování hlav vdaných žen a vdov. Oba jsme se opírali o své práce, které přednášející znali a nikdo náš výklad nezpochybňoval. I proto jsem se tak divil tvé reakci, která to podávala jako převratné stanovisko. Nicméně v případě konference se jednalo o pouhou diskuzi nad stylizací a právním pojetím některých oděvních prvků.
On je problém, že neexistuje obor oděvní historie a drtivá většina odborných prací jsou velmi obecné encyklopedie, které nemohou odpovědět na otázky týkající se krátkých časových období, např. jedno století, nebo půlstoletí.
P.S. u zvykového práva platí zjednodušeně poučka, že co je v souladu s tradicí, to není v rozporu se zákonem. To ovšem nelze vždy interpretovat obráceně, tedy tak, že co je v rozporu s tradicí, to je automaticky protizákonné
Od toho máme princip nálezového práva, které nalézá právo ve sporných záležitostech. Pokud jde o oděvní problematiku, můžeme ve smyslu zákona uvažovat jenom o nařízeních pro židy a církevní pořádky týkající se duchovních osob. Z reálných oděvních pořádků jsem četl jenom o některých svobodných říšských městech a to je samozřejmě zcela jiná kategorie, která není aplikovatelná na české země
Domnívám se tedy, že tady jsi mylně interpretovala tradici, která je nezpochybnitelná, ale není v tomto případě reálnou zákonnou normou
Tou by bylo konkrétní znění v kodifikovaném právním zrcadle, nebo soudem nalezené právo v konkrétní kauze.