Dominikáni

o církvi, struktura, osobnosti, události...
Odpovědět
karhias
Příspěvky: 66
Registrován: Stř 29. Črc 2009 15:13:01
Reputation: 0
Kontaktovat uživatele:

Dominikáni

Příspěvek od karhias » Ne 01. Srp 2010 9:41:59

Devět způsobů modlitby sv. Dominika
(škola vnitřní modlitby, D. Duka, nakladatelství PETROV, 1991)
Úvod
Svatí církevní učitelé jako Augustin, Ambrosius, Řehoř, Hilarius, Isidor, Jan Zlatoústý, Jan Damašský, Bernhard a jiní zbožní řečtí a latinští učitelé píší o modlitbě velmi podrobně. Důrazně ji doporučují, podtrhují její nutnost a užitek, zmiňují se o způsobu modlení, o přípravě na ně, o těžkostech a překážkách. Ve svých spisech vysvětlují známí a vážení učitelé Tomáš Akvinský, Albert Veliký z Řádu bratří kazatelů a ve svém pojednání o ctnostech Wilhelm velmi působivě, důkladně a se svatým zaujetím takové formy modlení, při nichž duch prostupuje tělem, aby dospěl k niternějšímu spojení s Bohem. Neboť tam, kde duch je patrný z pohybu těla, je tímto pohybem také ovlivňován, až se dostává do extáze jako duch sv. Pavla a nebo do vytržení jako u proroka Davida. Dominik se často také takto modlil a víme, že světci Starého a Nového zákona se podobným způsobem modlili také. Tento způsob modlitby si žádá postoj oddanosti, neboť zde působí jak duch na tělo, tak tělo na ducha. Dominik byl při modlení dojat až k slzám a vroucnost jeho mysli se stupňovala tak, že své vnitřní pohnutí už nemohl skrývat; jeho oddanost se pak projevila pohybem těla. Zatímco se modlil, jeho duch se pozvedal v prosbách, přímluvách a díkuvzdání.
Dále popsaným způsobem se Dominik modlil vedle obvyklých, stejně intenzivních forem modlení při mši svaté a při předříkávání žalmů. Často býval vnitřně tak zaujat, že byl sobě vzdálen, pozvednut k Bohu a andělům, ať to bylo před oltářem, nebo lidmi.
Všichni svědkové svatořečení vyzdvihují ducha modlitby, který zušlechtil osobnost sv. Dominika. Vytrvalost v modlení překonala všechny jeho činy; modlitba pro něj byla živou osobní zkušeností kontemplativní hloubky. Jeho bytí vyzařovalo nadpřirozené světlo, bylo výrazem a odrazem přítomnosti Boží a niterného spojení s ním. Výrazem modlitby sv. Dominika nebyla jen slova, která byla naplněna jeho hořícím srdcem, ale také gesta, úklony, pokleknutí, četba v tichu cely a během kazatelských cest. Jeho srdce se neustále pozdvihovalo k Bohu ztvárňujíc střelné modlitby(okamžitá modlitba-spíše forma myšlenky s žádostí o pomoc Bohu), které zachovávaly ducha v nepřetržitém modlení.
Jeho životopisci mluví o třech základních životních postojích: o pokorném sbližování, o lítosti nad svými hříchy a o radosti z Božího milosrdenství. Blahoslavený Jordán to vyjádřil takto: Byl olivovým stromem, bohatým na plody a byl jako cypřiš, který prorůstá vysoko do nebe; trávil celé dny a noci tím, že se bez ustání oddával modlitbě.
Způsoby modlení sv. Dominika, které napsal neznámý autor v r. 1260-1288, nám pomohou lépe porozumět jeho duchovnímu světu.
Nejdůležitější rukopis s překrásnými barevnými miniaturami je uchováván ve vatikánské knihovně (Codex Rossianus) a pochází ze 14.-15. stol. Původní text je v katalánštině, následující překlad nabízíme čtenářům k meditativní četbě a věříme, že budou výzvou k následování našeho milovaného otce Dominika.
Confitemini Domino, quoniam bonus, quoniam in sæculum misericordia ejus.

karhias
Příspěvky: 66
Registrován: Stř 29. Črc 2009 15:13:01
Reputation: 0
Kontaktovat uživatele:

Re: Dominikáni

Příspěvek od karhias » Ne 01. Srp 2010 10:21:11

1. Úklona
Jeho první způsob modlitby spočíval v tom, že se pokorně sklonil před oltářem, jakoby Kristus, kterého oltář symbolicky představuje, byl nejen takto symbolicky, nýbrž skutečně a osobně přítomen, a promluvil slovy knihy Judit: "Vždyť tvá síla není v množství a tvá vláda nespočívá na silných lidech, ale jsi Bůh ponížených, pomocník nejmenších, zastánce slabých, ochránce zavržených, spasitel zoufajících"(Jud 9,11). V pokoře dostala kananejská žena a ztracený syn to, co si vyprosili; neboť "Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo a můj sluha bude uzdraven" (Mt 8,8) a "Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi" (Žl 147,6). Tak tu stál náš svatý otec Dominik zpříma, pak sklonil hlavu, aby uctil pokorně Krista jako svého Pána, zatímco pozoroval svou nepatrnost ve světle Kristovy vznešenosti a celý se tomuto uctívání oddal. Nabádal bratry, aby se zachovali podobně vždy, když se setkají s křížem, znamením Kristova ponížení, aby Kristus, který byl pro nás tak hluboce pokořen, nás viděl pokořené přes svou vznešeností. Stejným způsobem ukládal svým bratrům pokornou úklonu před celou Nejsvětější Trojicí, kdykoliv se slavnostně modlili: "Sláva Otci i Synu i Duchu svatému".
Přílohy
klona.JPG
klona.JPG (52.53 KiB) Zobrazeno 4104 x
Confitemini Domino, quoniam bonus, quoniam in sæculum misericordia ejus.

karhias
Příspěvky: 66
Registrován: Stř 29. Črc 2009 15:13:01
Reputation: 0
Kontaktovat uživatele:

Re: Dominikáni

Příspěvek od karhias » Ne 01. Srp 2010 11:13:01

2. Padání na tvář
Sv. Dominik se často modlil i tak, že se položil natažen na podlahu, obličejem obrácen k zemi. Potom bylo jeho srdce pohnuto hlubokou lítostí a vzpomněl si na slova evangelia, která říkal tak nahlas, že byl dobře slyšet: "Bože slituj se nade mnou hříšným" (L 18,13). A zase hovořil pln hluboké úcty a oddanosti slovy Davida: "Proti tobě samému jsem zhřešil, způsobil jsem, co je zlé ve tvých očích" (Ž 51,5-6). Potom plakal, prudce vzdychal a řekl: "Nejsem hoden dívat se do výšin nebe pro velikost svých hříchů, neboť jsem vzbudil tvůj hněv a před tebou konal zlo." A ze žalmu "Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění našich otců..." (Ž 44,2) se silným hlasem modlil: "Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitisknuta k zemi" (Ž 44,26). A dále: "Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova" (Ž 119,25). Někdy, když chtěl bratry učit, jak se mají s úctou modlit, říkal jim:"Mudrci vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou, padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přivezené dary" (Mt 2,11). Také my víme, že jsme jej nalezli, Boha a o člověka s Marií, jeho služebnicí. "Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil" (Ž 95,6). Mladší bratry napomínal slovy: "Když nemůžete litovat svých hříchů, potom myslete na množství hříšníků, kteří mohou být dovedeni k milosrdenství a lásce. Pro ně naříkali proroci a apoštolové, a když je viděl Kristus, hořce zaplakal. "Stejným způsobem snažně prosil David, když říkal: "Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl" (Ž 119,158).
Přílohy
padani na tvar.JPG
padani na tvar.JPG (43.32 KiB) Zobrazeno 4098 x
Confitemini Domino, quoniam bonus, quoniam in sæculum misericordia ejus.

karhias
Příspěvky: 66
Registrován: Stř 29. Črc 2009 15:13:01
Reputation: 0
Kontaktovat uživatele:

Re: Dominikáni

Příspěvek od karhias » Ne 01. Srp 2010 11:21:05

3. cvičení k pokání
Ve stejném smyslu a v souvislosti s právě popsanou modlitbou pozvedl se se země a bičoval se železnými důtkami. Přitom říkal: "Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podpírá, tvá mírnost mé šiky rozmnožila" (Ž 18,36). Proto bylo v celém řádu nařízeno, aby si všichni bratři ve zbožné vzpomínce na příklad sv. Dominika vždy o fériích po kompletáři udělovali důtkami s dřevěnými kuličkami na záda rány pokání a přitom se modlili žalm Miserere mei Deus (Smiluj se nade mnou Bože) nebo De profundis (Z hloubi volám k tobě, Pane). To dělali za své vlastní hříchy nebo za hříchy těch, z jejichž darů žili. Žádný se neměl tomuto svatému příkladu vyhnout, chtěl-li být stejně nevinný.
Přílohy
cviceni v pokani.JPG
cviceni v pokani.JPG (37.29 KiB) Zobrazeno 4097 x
Confitemini Domino, quoniam bonus, quoniam in sæculum misericordia ejus.

karhias
Příspěvky: 66
Registrován: Stř 29. Črc 2009 15:13:01
Reputation: 0
Kontaktovat uživatele:

Re: Dominikáni

Příspěvek od karhias » Ne 01. Srp 2010 11:34:14

4. Poklekání
Potom se sv. Dominik postavil před oltář nebo v kapitulní síni před kříž a zcela obrátil svůj pohled na Ukřižovaného. Přitom poklekal, často i několikrát za sebou. Velmi často strávil celou dobu od kompletáře až do půlnoci tím, že nějakou dobu stál vzpřímeně, potom zase klečel jako apoštol Jakub nebo malomocný z evangelia, který se modlil na kolenou: "Pane, chceš-li, můžeš mne očistit" (L 5,12). I jako Štěpán, který se vrhnul na kolena a hlasitě volal: "Pane, odpusť jim tento hřích" (Sk 7,60). Tím způsobem rostla v našem svatém otci Dominikovi důvěra v milosrdenství Boží, že se mu a všem hříšníkům bude věnovat a že ochrání jeho mladší bratry, které poslal do všech stran k lidem zvěstovat radostnou zprávu. Někdy už nemohl svůj hlas zadržet, a potom ho slyšeli jeho bratři modlit se: " K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu" (Ž 28,1). Podobná slova Písma svatého říkal nahlas.
Jindy mluvil se svým srdcem a jeho hlas nebylo slyšet. Tu prosléval na kolenou dlouhou dobu, ponořen zcela do sebe. Ve chvílích, kdy se takto modlil, se zdálo, jako by jeho duch pronikl do nebe; jeho obličej náhle zazářil radostí, stíral si vytrysklé slzy z tváře. Jahoby pociťoval velkou touhu žíznícího, který konečně dosáhne studny, nebo pocestného, který se blíží po dlouhé cestě k domovu. Jeho modlitba se stala ještě niternější a intenzivnější, což se projevilo v jeho pohnutějších, ale přece důstojných gestech. Často povstával a zase poklekal.
Na klečení si tak zvykl, že i při cestování, v hostincích po obtížném dni, nebo také přímo na cestě, když druzí spali a odpočívali, se vracel k tomuto zvláštnímu způsobu modlitby, který byl výrazem jeho osobní služby a zbožňování. A tento způsob modlitby učil své bratry více příkladem než mnoha slovy.
Přílohy
poklekani.JPG
poklekani.JPG (55.25 KiB) Zobrazeno 4097 x
Confitemini Domino, quoniam bonus, quoniam in sæculum misericordia ejus.

karhias
Příspěvky: 66
Registrován: Stř 29. Črc 2009 15:13:01
Reputation: 0
Kontaktovat uživatele:

Re: Dominikáni

Příspěvek od karhias » Ne 01. Srp 2010 11:45:57

5. Rozjímání
Někdy, když se svatý otec Dominik nachátel v konventu, postavil se zpříma před oltář, aniž se nějak podepíral či opíral. Potom držel své ruce jako otevřenou knihu ve výši prsou a prodléval tak zbožně a hluboce ponořen, jakoby skutečně četl v přítomnosti Boha. Mohli jsme pozorovat jak v modlitbě sledoval slovo Boží tím, že sám neustále předříkával slova Písma s jemnocitem a vnitřní radostí. Pravidelně se tak modlil, protože to byl způsob našeho Pána, jak si můžeme přečíst u sv. Lukáše: "Přišel do Nazaretu, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagogy a povstal, aby četl z písma" (L 4,16). Podobně v žalmech: "Povstal Pinchas k vykonání soudu a pohroma se zastavila" (Ž 106,30).
Potom položil Dominik své ruce pevně na sebe a držel je takto spojené před očima, plně do sebe ponořen; často je rozepínal ve výšce ramen, jak to činíval kněz při sloužení mše, a zdálo se, že přitom ušima pozorně naslouchá, jako by bylo od oltáře něco zvláštního slyšet.
Kdo ho viděl tak ponořeného, vzpřímeně stojícího a modlícího se, musel si jistě myslet, že vidí proroka, který prodlévá v hovoru s andělem či samotným Bohem. Jednou se zdálo, že mluví, potom zase, že naslouchá nebo potichu rozmýšlí, co mu právě bylo odhaleno. Na cestách se často tajně vzdaloval, aby našel čas na modlitbu, a byl jí okamžitě tak zaujat, jako by byl celým srdcem v nebi. Kdybychom ho mohli slyšet mluvit, vydal by jeho konejšivý hlas v hlubokém pohnutí mnohá z těch nádherných slov, většinou z jádra Písma svatého, jakoby právě darovaných z pramenů Spasitelových. Bratři byli hluboce dojati, když mohli zažít svého otce a mistra v takových chvílích modlitby, a pro věrné mezi nimi to byla nejlepší cesta, jak se naučit, co znamená uctivá a ustavičná modlitba: "Hle, jak oči služebníků k rukám svých pánů, jako oči služebnice k rukám své paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje" (Ž 123,2)
Přílohy
rozjimani.JPG
rozjimani.JPG (55.51 KiB) Zobrazeno 4097 x
Confitemini Domino, quoniam bonus, quoniam in sæculum misericordia ejus.

karhias
Příspěvky: 66
Registrován: Stř 29. Črc 2009 15:13:01
Reputation: 0
Kontaktovat uživatele:

Re: Dominikáni

Příspěvek od karhias » Ne 01. Srp 2010 12:00:00

6. Snažné prosby
Velmi často jsme mohli pozorovat svatého otce dominika, jak při modlitbě široce rozepjal paže a ruce ve formě kříže a přitom se snažit stát co možná vzpřímeně. Tímto způsobem se modlil, když Bůh na jeho přímluvu u sv. Sixta v Římě probudil k životu chlapce Napoleona; modlil se takto v sakristii a v kostele během mše svaté. V této poloze byl také pozvednut ze země, jako to vyprávěla zbožná a svatá sestra Cecílie, která při tom byla a s mnoha jinými to viděla. Jako Eliáš, když probudil k životu syna vdovy, roztáhl Dominik svoje paže a položil se na chlapce. Podobným způsobem se modlil, když v blízkosti Toulouse zachránil anglické poutníky před utonutím v řece. Stejně se modlil Pán visící na kříži, paže a ruce rozepjaty, s hlasitým voláním a bědováním, v slzách, a byl vyslyšen a vysvobozen z nouze pro svoji pokoru.
Sv. Dominik se potom modlíval jen tímto způsobem, když z vnuknutí Božího vytučil, že se má na jeho přímluvu stát něco velkého a zázračného. Nezakázal svým bratrům se tak modlit, ale také je k tomu nepovzbuzoval. Nevíme, co říkal, když při modlitbě probudil chlapce k životu a stál s rukama roztaženýma ve tvaru kříže. Možná říkal slova Eliášova: "Hospodinee, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!" (1 Kr 17,21).
Všichni mohli vidět, jak používal při modlitbě této výrazové formy, ale ani bratři ani sestry ani pánové a kardinálové ani nikdo jiný z těch, kteří se zdržovali v jeho blízkosti a tento zázračný způsob modlitby pozorovali, nemohli si vzpomenout na slova, která vyslovil. Nezdálo se jim vhodné dodatečně se Dominika vyptávat, neboť u všech vyvolával velkou úctu a vážnost.
Slova žalmů, která vyjadřovala tento způsob modlitby, přednášel rozvážně a se zvláštním důrazem a říkal: "Hospodine, Bože, má spáso..." (Ž 88,2-10) až k verši "Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně." A dále: "Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost... Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neskrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu" (Ž 143,1-7).
Tak mohl každý zbožný člověk následovat modlitbu a učení našeho otce, cítil-li se zázračně přitahován k Bohu, nebo jím osloven, aby dosáhl pro sebe či druhé určité milosti. Když se Dominik takto modlil, zazářila z něj Davidova láska, Eliášův oheň, Kristova láska a jeho vlastní oddanost Bohu.
Přílohy
snazne prosby.JPG
snazne prosby.JPG (41.22 KiB) Zobrazeno 4097 x
Confitemini Domino, quoniam bonus, quoniam in sæculum misericordia ejus.

karhias
Příspěvky: 66
Registrován: Stř 29. Črc 2009 15:13:01
Reputation: 0
Kontaktovat uživatele:

Re: Dominikáni

Příspěvek od karhias » Ne 01. Srp 2010 12:58:41

7. Pokorná prosba
Často jsme ho mohli vidět, jak se při modlitbě vzpíná k nebi jako šíp vystřelený do výše z napnutého luku. Jeho pevně spojené, nebo lehce rozevřené ruce byly vzepjaty vysoko nad hlavou, jako by chtěl z nebe něco přijmout. Jak se věřilo, milost v něm narůstala, a vzdálen světu dostával pro řád, který založil, dary Ducha svatého, aby on a jeho bratři zakusili při blahoslavení cenu dobra a aby se vždy, i v největší nouzi, v hořkém smutku, při pronásledování, hladoví a žíznící po spravedlnosti, a ve chvílích starostlivého soucitu, považovalli za šťastné. Aby, horlivě zachovávajíce přikázání a plníce rady evangelia, mohli najít svou pravou radost. V takových okamžicích se svatý otec jakoby vzdaloval do svátosti a unikal do třetího nebe. Když se tak pomodlil, jednal jako pravý prorok, ať již kázal, poskytoval dispensi nebo napomínal své spolubratry.
V takovém modlení nemohl dlouho setrvat, byl tak obrácen do sebe, že se zdálo, jako by se vracel z daleké cesty, podobal se cizinci, jak bylo možno vyčíst z výrazu tváře a z jeho chování.
Bratři ho slyšeli nahlas se modlit a jako proroka volat: "Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně" (Ž 28,2). Vlastním příkladem svatosti učil své bratry neustále se modlit a opakoval následující verše žalmů: "Dobrořečte Hospodinu všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času" (Ž 134,1). A dále: "Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám! Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť" (Ž 141,1-2).
Přílohy
pokorna prosba.JPG
pokorna prosba.JPG (51.38 KiB) Zobrazeno 4092 x
Confitemini Domino, quoniam bonus, quoniam in sæculum misericordia ejus.

karhias
Příspěvky: 66
Registrován: Stř 29. Črc 2009 15:13:01
Reputation: 0
Kontaktovat uživatele:

Re: Dominikáni

Příspěvek od karhias » Ne 01. Srp 2010 13:07:53

8. Rozjímavá četba
Svatý Dominik znal ještě jiný krásný, vznešený a upřímný způsob modlitby, který pěstoval především v čase po liturgické modlitbě nebo po společném díkuvzdání u stolu. Rozvážně osloven a současně povzbuzen ve svém duchu slovem Božím, které bylo zpíváno stejně tak v chóru jako v refektáři, odešel v pokoře a oddanosti na osamělé místo, (do cely nebo někam jinam), aby se soustředil a v přítomnosti Boží četl a modlil se.
Tady pak klidně usled a rozevřel knihu; nejprve se pokřižoval; poté četl a nechal unášet mysl četbou, aby slyšel Pána mluvit k sobě, jak stojí v žalmu: "Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin" (Ž 85,9). Bylo to, jako by vedl pohnutý rozhovor se svým druhem, někdy byly jeho hlas a chování netrpělivé, potom naslouchal zase klidně, diskutoval a argumentoval, smál se a plakal zároveň, zaměřil svůj pohled na něco určitého nebo sklonil hlavu; potom hovořil opět klidně a bil se v prsa.
Kdyby ho chtěl pozorovat někdo zvědavý, viděl by, jak svatý otec Dominik jako Mojžíš stanul na poušti, přišel k Boží hoře Chorebu a viděl hořící keř, z kterého k němu promlouval Pán a před kterým se vrhl na zem. Boží hora představuje prorocký způsob, jak můžeme lehce dospět od čtení k modlitbě, od modlitby k meditaci a od meditace ke kontemplaci.
Když tak sám četl, uklonil se často před knihou a políbil ji, aby jí prokázal úctu, zvláště když to byla kniha evangelia nebo když vyslovoval Kristova slova. Někdy odvracel svůj obličej a skryl ho v kapuci, nebo vložil svou tvář do dlaní a zahalil se zase lehce kapucí. Potom z nejvnitřejší starosti a plný touhy také plakal. Jindy zase uctivě vstal a sklonil hlavu, jako by chtěl poděkovat vznešené osobě za obdržené dobrodiní. A uklidněný zase pokračoval v četbě knihy.
Přílohy
rozjmava cetba.JPG
rozjmava cetba.JPG (55.6 KiB) Zobrazeno 4090 x
Confitemini Domino, quoniam bonus, quoniam in sæculum misericordia ejus.

karhias
Příspěvky: 66
Registrován: Stř 29. Črc 2009 15:13:01
Reputation: 0
Kontaktovat uživatele:

Re: Dominikáni

Příspěvek od karhias » Ne 01. Srp 2010 13:13:29

9. Modlitba cestou
Následujícím způsobem se sv. Dominik modlil při cestách ze země do země, především, když přišel do opuštěného kraje; zde se zcela věnoval meditaci a kontemplaci a často říkal svému spolucestujícímu: "U Ozeáše stojí: 'Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci'" (Oz 2,14). Poté se odvrátil od svého druha , předešel jej, nebo jej následoval v určitém odstupu, a jak kráčel sám, modlil se za chůze a prožíval meditaci, jako by v něm rozdmýchával oheň.
Když putoval takto ponořen do modlitby, pohyboval občas rukama, jako by chtěl zaplašit doutnavý popel a mouchy ze svého obličeje; zdálo se, že se bránil i znamením kříže.
Podle mínění bratří dosáhl světec v tomto způsobu modlitby naplnění Písma a dospěl k jádru nazírání do slova Božího; dostalo se mu také síly a odvahy k přesvědčivému kázání a k důvěrnému zacházení s hlubinami Ducha svatého v poznávání skrytých tajemství.
Přílohy
modlitba cestou.JPG
modlitba cestou.JPG (46.53 KiB) Zobrazeno 4091 x
Confitemini Domino, quoniam bonus, quoniam in sæculum misericordia ejus.

Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 1 host