Druhy trestu smrti 14. století
Odeslal: Stř 18. Ún 2009 23:55:54
Druhy trestů smrti
Pár perliček ze 14. století.:
Stažení kůže
Francie - obvykle historici uvádějí dva případy usmrcení tímto způsobem, jež se oba odehrály ve čtrnáctém věku. První se týká bratrů Philippa a Gauthiera d'Aulnay, kteří se zúčastnili neřestných excesů Markéty a Blanky Burgundské. V roce 1314 byli staženi zaživa z kůže a pak vhozeni v zašitém pytli do Seiny. Druhý případ se odehrál o tři roky později, v roce 1317, kdy Hugues Geraldi, biskup v Cahorsu, byl v Avignonu stažen zaživa z kůže pro pokus o vraždu na papeži Janu XXII., načež byl roztrhán čtyřmi koňmi a jeho rozptýlené údy byly spáleny na hranici.
Utržení ňader
Po dobytí Neapole vojsky Karla III z Durazza (1345 - 24. února 1386) byla královně Johaně na rozkaz papeže Urbana VI. kleštěmi vyrvána ňadra a vagína.
Maršálek odepsal:Neber to osobně, ale takové informace jsou k ničemu, pokud nejsou rozvedeny. Nevypovídají totiž nijak o typičnosti trestů a soudní praxi. např. v tomto případě se mělo jednat o cizoložství manželek francouzských princů, tedy exemplární případ protože se jednalo o francouzský královský dům. Nebyl to tedy běžný trest za tento prohřešek.
Maršálkovi tímto děkuji za upřesnění
Tresty a zločiny:
Trest oběšením byl nejrozšířenějším, nejméně čestným trestem smrti u
nás a byl udělován především za majetkové delikty. Ženy však končily na
šibenici jen výjimečně. Věšelo se na provaze i na řetězu, věšelo se za krk i
za nohy. Někdy byli odsouzení zavěšováni na háky za různé pevné kosti těla.
Asi nejhorší potupa a znectění odsouzence se vyjadřovala pověšením na
šibenici spolu se psy. Takto byli trestáni především židé.
Kolem lámáni bývali například lidé odsouzení za úkladnou či loupežnou
vraždu. Vpletením do kola, nasazeným na stojícím dlouhém kůlu, byly často
zneuctěny i mrtvoly již dříve popravených lidí sundané ze šibenice, aby se
tím ještě více zvýraznila potupnost jejich neslavného konce. Okolí mnohých
našich popravišť tak bylo rámováno i několika kůly s koly, z jejichž paprsků
visely k zemi polámané zbytky lidských končetin.
Zásadně stětím byli trestáni příslušníci vyššího stavu, a osoby,
kterým byla tímto z nějakého důvodu projevena milost. Useknutí hlavy bylo
považováno za nejméně krutý a nejméně potupný druh popravy. Někdy se tento
způsob exekuce upřednostňoval i z toho důvodu, že nepříjemně kvetl černý
obchod s kusy těl oběšenců a předměty uloupenými z šibenic.
Odsouzenci k upálení na hranicích byli žháři a osoby odsouzené za
čarodějnictví či sodomii. Žháři se upalovali zásadně zaživa, neboť jejich
zločin byl považován za jeden z nejtěžších. Lidé žijící ve městech a
vesnicích, postavených převážně z dřevěných budov, měli z ohně panickou
hrůzu a pro paliče naznali slitování. Ohně se ale užívalo i při provádění
zostřujících trestů, při nichž byli odsouzenci páleni na různých místech
těla, či dokonce opékáni nad mírným ohněm a pomazáváni při tom smolou. Známé
jsou také případy, kdy na hranici skončili lidé pro rouhání a odpadnutí od
víry, když jim byl předtím jazyk vytažen týlem.
Pár perliček ze 14. století.:
Stažení kůže
Francie - obvykle historici uvádějí dva případy usmrcení tímto způsobem, jež se oba odehrály ve čtrnáctém věku. První se týká bratrů Philippa a Gauthiera d'Aulnay, kteří se zúčastnili neřestných excesů Markéty a Blanky Burgundské. V roce 1314 byli staženi zaživa z kůže a pak vhozeni v zašitém pytli do Seiny. Druhý případ se odehrál o tři roky později, v roce 1317, kdy Hugues Geraldi, biskup v Cahorsu, byl v Avignonu stažen zaživa z kůže pro pokus o vraždu na papeži Janu XXII., načež byl roztrhán čtyřmi koňmi a jeho rozptýlené údy byly spáleny na hranici.
Utržení ňader
Po dobytí Neapole vojsky Karla III z Durazza (1345 - 24. února 1386) byla královně Johaně na rozkaz papeže Urbana VI. kleštěmi vyrvána ňadra a vagína.
Maršálek odepsal:Neber to osobně, ale takové informace jsou k ničemu, pokud nejsou rozvedeny. Nevypovídají totiž nijak o typičnosti trestů a soudní praxi. např. v tomto případě se mělo jednat o cizoložství manželek francouzských princů, tedy exemplární případ protože se jednalo o francouzský královský dům. Nebyl to tedy běžný trest za tento prohřešek.
Maršálkovi tímto děkuji za upřesnění
Tresty a zločiny:
Trest oběšením byl nejrozšířenějším, nejméně čestným trestem smrti u
nás a byl udělován především za majetkové delikty. Ženy však končily na
šibenici jen výjimečně. Věšelo se na provaze i na řetězu, věšelo se za krk i
za nohy. Někdy byli odsouzení zavěšováni na háky za různé pevné kosti těla.
Asi nejhorší potupa a znectění odsouzence se vyjadřovala pověšením na
šibenici spolu se psy. Takto byli trestáni především židé.
Kolem lámáni bývali například lidé odsouzení za úkladnou či loupežnou
vraždu. Vpletením do kola, nasazeným na stojícím dlouhém kůlu, byly často
zneuctěny i mrtvoly již dříve popravených lidí sundané ze šibenice, aby se
tím ještě více zvýraznila potupnost jejich neslavného konce. Okolí mnohých
našich popravišť tak bylo rámováno i několika kůly s koly, z jejichž paprsků
visely k zemi polámané zbytky lidských končetin.
Zásadně stětím byli trestáni příslušníci vyššího stavu, a osoby,
kterým byla tímto z nějakého důvodu projevena milost. Useknutí hlavy bylo
považováno za nejméně krutý a nejméně potupný druh popravy. Někdy se tento
způsob exekuce upřednostňoval i z toho důvodu, že nepříjemně kvetl černý
obchod s kusy těl oběšenců a předměty uloupenými z šibenic.
Odsouzenci k upálení na hranicích byli žháři a osoby odsouzené za
čarodějnictví či sodomii. Žháři se upalovali zásadně zaživa, neboť jejich
zločin byl považován za jeden z nejtěžších. Lidé žijící ve městech a
vesnicích, postavených převážně z dřevěných budov, měli z ohně panickou
hrůzu a pro paliče naznali slitování. Ohně se ale užívalo i při provádění
zostřujících trestů, při nichž byli odsouzenci páleni na různých místech
těla, či dokonce opékáni nad mírným ohněm a pomazáváni při tom smolou. Známé
jsou také případy, kdy na hranici skončili lidé pro rouhání a odpadnutí od
víry, když jim byl předtím jazyk vytažen týlem.