Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

právo útrpné
mikey.88
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2718
Registrován: Út 03. Ún 2009 23:42:27
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

Příspěvek od mikey.88 »

Na začátek začneme trušku pozdější událostí ;)

... Jana Roháče z Dubé věšeli spolu s jeho více než padesáti družiníky roku 1437 v Praze tak, aby jeho poprava působila nejen potupněji než exekuce ostatních, ale také se ho snažili při výkonu trestu co nejvíce zesměšnit. Přivedli ho po krutém mučení k popravišti v podivném ustrojení, v pozlacených okovech a pověsili ho na pozlacené oprátce ve vrcholu velké, snad až třípatrové šibenice. Jeho druhy pak oběsili v patrech nižších.

V roce 1404 byl na Žižkově v Praze oběšen na háku loupeživý rytíř Mikeš Zoula z Ostředka. Poprava to byla vydařená, vždyť spolu s ním bylo pověšeno i padesát jeho druhů a přihlížející si jistě přišli na své. Jednoho rána však visící mrtvole obávaného loupežníka chyběla noha. To by samozřejmě ve světle předchozích řádků nebylo zas až tak nic divného. Za poškozením viselce však v tomto případě kupodivu nebyl pokus o získání magického talismanu, jak by se mohlo zdát, ale tehdy téměř nevídaný projev humanismu. Pod zdejší šibenicí totiž po nocích řádil jakýsi místní podivín, který sundával z provazů oběšence a nosil je do města. Tam je pak v tichosti postavil vedle krámku jedné hokynářky a zmizel do tmy. Vždy když ráno našla nešťastná obchodnice vedle dveří stát podivný dárek, nezbylo jí nic jiného, než se rychle postarat o pohřbení ostatků u sv. Štěpána na Rybníčku, kde se popravenci tehdy zahrabávali. A o to tomu bláznovi, jak byl označován, šlo. Když se však pokusil sundat Zoulu, pevně naraženého na hák, utrhl mu pouze nohu. Loupežník, který řádil se svou bandou od osmdesátých let 14. století na Benešovsku, tak hokynářkou pohřben být nemohl a visel nad dnešní křižovatkou U Bulhara přinejmenším do roku 1411, tedy sedm let.


---------------------------------------------------------------------

A nyní se pustíme k šibenicím přímo :)


Šibenice v zemích českých:
Šibenice nad dnešní křižovatkou U Bulhara, na kopci mezi ulicemi Husitskou a Italskou byla zřejmě nejslavnější a nejvyužívanější pražskou šibenicí. Stála asi 1 kilometr od hradeb Starého Města a podle starých kreseb měla v závěru svého funkčního období (počátek 17. stol.) podobu bytelné zděné čtyřboké stavby se čtyřmi pilíři.

Šibenice stávala zpravidla poblíž města tak, aby byla zdaleka dobře viditelná. K tomu se využívalo vyvýšenin, pahorků a kopců zbavených porostu. Šibenice stály také podél hlavních příjezdových cest do města nebo na významných křižovatkách. Město tím dávalo příchozím jasně najevo, že ve městě panuje právo a těm kdo vstupují se špatnými úmysly se zde zle povede. Při rozvaze kde postavit popraviště se také zohledňovala potřeba prostoru pro větší počet přihlížejících, kteří byli samozřejmě důležitou součástí veřejné exemplární exekuce. Místa exekuce byla často vybavena i nástroji potřebnými k provádění zostřujících trestů. V těsné blízkosti šibenic stávaly kůly s velkým kolem od vozu na vrcholu, do kterého bývala vpletena těla popravených. Poblíž se mohla nacházet také speciální ohniště, další dřevěné či železné konstrukce, kříž na lámání kolem, kůly na čtvrcení nebo také lavice pro hosty. Odsouzenci mnohdy umírali už právě při provádění rozmanitých zostřujících trestů v blízkosti šibenice, která pak posloužila jen k zavěšení mrtvých těl nebo jejích částí.

Vývoj šibenic v Čechách - nejen 14. stol.:
Úplně prvním typem šibenice byl strom. Často však nebyl žádný vhodný po ruce, a když ano, tak stál na k věšení nevhodném místě. Pokud stál vhodný strom na vhodném místě, jeho větve se časem unavily, ztrouchnivěly, ale také těch vhodných větví prostě mohlo být na příslušném stromě málo. Proto bylo nutné nahradit stromy vhodnou bytelnou konstrukcí. Stromy však příležitostně k věšení sloužily i tehdy, když už na místech určených k popravám byly nahrazeny novými specializovanými zařízeními. Zejména v dobách válek, kdy bylo pro hromadné popravy šibenic málo, nebo nestály poblíž bitevního pole, využívalo se k věšení jakýchkoliv stromů.
První zmínka o šibenicích na našem území pochází z Grumpoldova „Života sv. Václava“, psaného v roce 973, tedy již v období, kdy je u nás pod vlivem germánů poprvé zaváděn trest smrti. Kníže dal prý tehdy „veškeré šibenice, které na věšení lidí na mnohých místech země postaveny byly, strhnout a nedovolil aby byly více za něj obnoveny.“ Rozvoji tohoto druhu trestu však sv. Václav, tímto nařízením zabránit nedokázal.
Podle všeho prvním typem specializované šibenice byla stará a všem dobře známá tzv. „kolenová“ šibenice (typ 1). Na jednom svislém dřevěném hranolu ležel v pravém úhlu upevněn vodorovný trám s jedinou smyčkou. Tento základní, dnes již velmi symbolický model byl však zejména pro malou kapacitu (oběšenců) brzy vylepšován a vytlačován ze šibeničních vrchů a náměstí novými modely. Čas jednoduché kolenové šibenice zdá se brzo minul.
Ve vrcholném středověku se typ první často nahrazoval modelem s trochu větší kapacitou (typ 2), stojícím již na dvou sloupech. Tato varianta dřevěné šibenice se vyskytovala jako „pevná“ (zakotvená v zemi), nebo jako „mobilní“ opatřená patkami, zajišťujícími stabilitu dvounohé konstrukci.
(Typ 3) přinášel opět trochu větší kapacitu, stabilitu i širší prostor pro vynalézavost kata.
Obrázek
Nevýhodou ryze dřevěných „lehkých“ typů bylo, že začaly příliš brzo vlivem povětrnostních podmínek podléhat zkáze, což je u šibenice velmi nežádoucí vlastnost. Oběšenci měli viset na oprátce často i několik let a nikdo si rozhodně nepřál, aby se s nimi dřevěná konstrukce skácela k zemi. Ještě horší potupou pro mistra popravčího, i pro celou městskou radu představující spravedlnost by ale bylo, kdyby se šibenice zlomila přímo při popravě vahou těla odsouzeného. Od přihlížejícího davu by pak kat sklidil nejen posměch, ale i zlost za pokažené představení a špatně odvedenou práci. Stále živý odsouzenec by navíc musel být podle tehdy platných norem propuštěn.
Dřevo trámů „lehkých“ šibenic trouchnivělo samozřejmě nejrychleji v zemi a těsně nad zemí. Proto se pod dřevěnou konstrukci začaly stavět kamenné základy a sokly. Ty byly zpočátku nižší a plné, později rostly do výšky (typ 4) a uvnitř kamenné podstavy se nechával volný prostor, který záhy našel své využití.
Obrázek
Další vývoj jednoznačně směřoval k bytelným celokamenným stavbám „studničních typů“ (podle Wojtuckého), u nichž pouze vodorovné trámy na zavěšení odsouzenců bývaly dřevěné. Spodní dutá část, z níž vybíhaly kamenné nebo výjimečně cihlové, i čtyři metry vysoké pilíře, skrývala prostor pro zahrabání nebo prosté pohození ostatků popravených, pro pracovní zázemí a nástroje kata. Do nitra větších dutých šibenic vstupoval kat vchodem, zajištěným pevnými uzamykatelnými dveřmi.
Šibenice typu 5 – čtyřboké kamenné stavby s prostorem na ukládání ostatků uvnitř základny byly u nás pravděpodobně značně rozšířené. Je známo, že taková stála u Rožmberku, Pardubic, Blatné, Chebu i na Žižkově v Praze.
Obrázek
Velmi častým druhem šibenic u nás byl i kruhový typ 6. Dřevěné trámoví podpíraly tři nebo čtyři pilíře, po obvodu mohl mít kat dřevěný ochoz, usnadňující mu přístup k popravovaným a výkon exekuce. Tento typ podobný románské rotundě známe v několika variantách z Železného Brodu, Bečova nad Teplou nebo Horního Slavkova.
Obrázek
Trojboký typ 7 je popsán z mnoha zemí střední i západní Evropy (Montfaucon v Paříži). Lze proto předpokládat, že se vyskytoval i u nás.
Obrázek
Kamenné typy šibenic se u nás začaly ve velké míře rozmáhat v ranném novověku, zejména na počátku 16. století. Z Dolního Slezska však máme zmínku o stavbě kamenné šibenice již v roce 1492 a z okolí Německého Brodu dokonce z roku 1374.
Velkokapacitní typy „studničních“ šibenic, o obvyklé výšce 5 - 7 metrů, měly nesporné výhody. Nenechavcům byl zvýšenou podstavou ztížen přístup k oběšencům, ti byli lépe vidět z širokého okolí a mohlo jich tu vedle sebe viset několik. Na šibenici s třemi kamennými pilíři se podle některých záznamů vešlo až sedm oběšenců. Ten sedmý přitom už ale musel viset uprostřed, na trámu položeném napříč. Katům kamenné typy přinesly větší komfort při výkonu jejich nelehkého řemesla a oprava šibenice, jejíž zorganizování nebylo snadnou záležitostí, se nemusela provádět tak často.
Tato zařízení pak již nesloužila výhradně k oběšení odsouzenců. Postupně začala převládat hlavně funkce „výstavní“. Na trámy kamenných šibenic byli zavěšováni často i odsouzenci popravení jiným způsobem než provazem, dokonce odsouzenci popravení na jiném popravišti a někdy i jen části těl nešťastníků, kteří byli usmrceni například čtvrcením.

Archeologický průzkum - Vodňany:
V letech 1994 - 96 proběhl u Vodňan na místě původního popraviště archeologický průzkum. Zdejší popravčí zařízení bylo podle dostupných pramenů pouze šibenicí jednoduchou, dřevěnou, kdy dva sloupky nesly jedno vodorovné břevno. Zmíněný průzkum tu odhalil v jámách pohřbené ostatky sedmi osob, z nichž některé byly tvořeny úplnými kostrami, jiné pak pouze částmi kostí a lebek.

Šibenice v Nepomuku:
Šibenice na výrazném vrchu jižně od Nepomuku, při silnici na Kozlovice, byla postavena ve stylu, který nebyl na našem území příliš obvyklý.
Na vrcholu kopce, dominujícímu okolní rovině, byla vybudována víceboká kamenná terasa, na jejíž plošině zřejmě stála jednoduchá dřevěná šibenice. Stěny terasy byly kvůli větší pevnosti mírně kónické, vnitřek podstavy byl pravděpodobně vyplněn zeminou, v které mohla být zahrabávána těla popravených.
Konstrukce této šibenice se nejvíce přibližuje typu 4, nebo kombinací 4 a starších jednoduchých dřevěných typů. Tvar kamenné podstavy – terasy je dnes díky hustému porostu a letitým nánosům lesních organických sedimentů jen velmi těžko odhadnutelný.
Je pravděpodobné, že terasa šibenice byla využívána také k provádění zostřujících trestů i jiných druhů poprav, než jen k věšení. Podle typu stavby lze usuzovat, že jde o starší, zřejmě ještě středověké popraviště, jehož podoba neodpovídá pozdějším normám. Tomu by nasvědčovala i některá historická fakta.
Nepomuku bylo uděleno právo hrdelního soudu již v roce 1250. Na českém králi jej pro město vymohl zřejmě některý z opatů kláštera, aby omezil zvyšující se zločinnost, kterou sebou paradoxně přinesl rozkvět obchodu a řemesel. Na zmíněném kopci nejprve zvaném Popravčí vrch, poté Šibenice a nakonec Lipák, stávalo podle dobových pramenů zařízení k věšení odsouzenců i kolo na lámání kostí. Poblíž vrchu Šibenice se nachází i menší kopec, dříve zvaný Stínadla.
Poslední poprava v Nepomuku byla vykonána 10.9.1688.

Šibenice v Rožmberku nad Vltavou:
Trosky starého kamenného popraviště se nacházejí na k tomuto účelu velmi příhodně položeném vrchu, dnes zvaném Šibenice, jihozápadně od Rožmberku nad Vltavou. Kamenné zbytky nabádají k tomu, že šlo patrně o typ 4.
Páni s pětilistou růží v erbu a jejich nástupci na rožmberském panství nechali na vršku za městem vykonávat tresty od 14. století. Bratři Oldřich, Petr, Jan a Jošt z Rožmberka udělili svému městu 8.2.1362 královské právo a od stejné doby působil v Rožmberku i městský soud. Ten se měl nadále řídit píseckými právními zvyklostmi, odvolání pak bylo možné podávat k soudu v Českém Krumlově. Můžeme se domnívat, že se získáním královského práva připadlo městu i oprávnění k výkonu hrdelního soudnictví a tím i potřeba vybudovat popraviště.
O konkrétních soudních případech, které by skončily na rožmberské šibenici se však nedochovaly žádné záznamy.
Obrázek
mikey.88
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2718
Registrován: Út 03. Ún 2009 23:42:27
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

Příspěvek od mikey.88 »

Šibenice Montfaucon

Nejslavnější královské šibenice Francie zavedl Filip Sličný a viselo na nich
neustále padesát až šedesát oběšenců. Tyčily se severně od metropole, blízko
místa, kde jsou dnes Chaumontské pahorky, tehdy nazývané pahorky Montfaucon
(Sokolí hora), a jejich název se záhy přenesl na šibenice samotné.
Montfauconské šibenice vypadaly jako solidní zděná konstrukce o délce
12,20 m a šířce 9,50 m. Spočívaly na plošině z lomového kamene, na kterou se
vstupovalo po kamenných shodech, ale východ uzavírala masivní brána.
Po třech stranách plošiny se tyčilo šestnáct kamenných čtvercových pilířů
o výšce deseti metrů. Nahoře byly spojeny příčnými břevny, z nichž visely
řetězy k uchycení mrtvol. V poloviční výšce byla další břevna se stejným
účelem.
Dlouhé pevné žebříky dovolovaly katovi a jeho pomocníkům věšet živé
odsouzence nebo zavěšovat mrtvoly popravených, kteří byli na některém
pařížském náměstí oběšeni, lámáni kolem nebo sťati.
Uprostřed konstrukce byla velká jáma, do níž kat házel zetlelé zbytky těl
popravených, když bylo na šibenii udělat místo dalším odsouzencům. Později
byla doplněna další úroveň trámů.

Podoba šibenice na Mountfauconu:

Obrázek
Poprava Enguerranda de Marigny 1315:
Obrázek

Zdeslav napsal: Popis se vztahuje ke 14. století?

Ten nákres mi architektonicky připadá z doby podstatně mladší.

Není možné, že za Filipa na vršku stálo jen pár šibenic a k dokonalosti to
dovedly francouzské bouře na na konci 18. a v 19. století?


Hele to je dost těžká otázka. Všeobecně se soudí, že to je popis z doby před
1416. V letech 1416 a 1457 byly postaveny po stranách další dvě šibenice,
protože původní již nepostačovala. (šibenice kostela sv. Vavřince a šibenice
Montigny) Věšet v Montfauconu se přestalo již za vlády Ludvíka XIII., ale
konstrukce byla rozebrána až v roce 1761 takže o nějakém stavění po tomto
roce nemůže být řeč. Archeologický průzkum je prakticky nemožný. Původní
materiál je rozebrán a na jejím místě jistý památník. Neřekl bych ale, že by
nákres neodpovídal. Podobná konstrukce byla docela běžná pro velké a trvalé
šibenice, které měly i funkci ukazovací. Leč ať si názor udělá každý sám.
Písemných zmínek něco málo je ve francouzštině ale o vzhledu šibenice
popisujícím přesnou podobu málo. Ten nákres je někdy ze 16. nebo 17.
století.

Lidé popravení na Montfauconu ve 14. století:

Enguerrand z Marigny
(1260 – 30. dubna 1315)
Byl francouzským komořím a služebníkem Filipa IV.Sličného.
Narodil se v Lyonu-la-Forêt v Normandii,ve staré normanské rodině nižších
šlechticů zváni Le Portier, kteří přijali kolem roku 1200 jméno z Marigny.
Enguerrand vstoupil do služeb Huguese z Bouville, komořího a tajemníka
Filipa IV, jako zeman, a poté připojen k domu královny Jany. Oženil se
Jeanne de Saint-Martin. V roce 1298 obdržel dočasně hrad Issoudun.
Po smrti Huguese z Bonville v bitvě u Mons-en-Pévèle v roce 1304 se stal
Králův Nejvyšší komoří a první ministr. V roce 1306 byl poslán jako předseda
do státní pokladny v Normandii. Obdržel řadu darů, pozemků a peníze od
Filipa stejně jako důchod od Edwarda II. Anglického.
Vynikal svojí výmluvností,cílevědomostí, byl učenlivý stejně jako všímavý.
Byl schopným nástrojem pro provedení Filipových plánů, díky čemuž obdržel
jeho důvěru. Působil jako královým zástupcem v jeho souboji s Ludvíkem,
hrabětem z Nevers, syna Roberta III. Flanderského, uvěznil jej a silou
donutil ke kapitulaci Lille, Douai a Béthune.
Získal pro svého nevlastního bratra Filipa z Marigny v roce 1301 biskupství
v Cambrai, a o osm let později, v roce 1309 arcibiskupství v Sens. Dále pak
pro svého bratra Jeana roku 1312 biskupství v Beauvais.
Za Vlámské války se začalo brojit a trestat a brzy přišel na řadu i
Enguerrand, když zklamal knížata snažící se o Vlámsko jeho sjednáním míru.
Byl obviněn z přijímání úplatků a Karlem z Valois odsouzen k samotnému
králi. Filip ale stál při něm a útok byl bez kýženého výsledku.
Smrt Filipa IV. dne 29. listopadu 1314 byl signál pro reakci proti jeho
politice. Dlouho omezovaná feudální moc Filipem se nyní obrátila proti jeho
ministrům a předně na komořího. Enguerrand byl zatčen Ludvíkem X. na popud
Karla z Valois a dvacet osm článků obvinění včetně trestu za přijímání
úplatků bylo namířeno proti němu. Jeho účty byly však správné a Ludvík
rozhodl pro jeho vyhoštění na Kypr. Vrchnost však zmínila nařčení z
čarodějnictví, které bylo velice účinné. Byl odsouzen a pověšen na šibenici
30. dubna 1315 na Montfauconu protestujíc, že všechny jeho činy měl pouze
provádět na Filipův příkaz.
Po smrti Enguerranda Ludvík svého činu litoval a ve sklíčenosti nařídil
rozdat chudým almužnu s žádostí, aby se modlili za duši Enguerrand.
Za vého žiota Marigny založil kolegiátní kostel Notre-Dame d'Ecouis blízko
Rouenu roku 1313 a stihl se dvakrát oženit. První ženou byla výše zmíněná
Jeanne de Saint-Martin, s kterou měl tři děti - Ludvík, Marie a Isabelle a
druhou Alipsa de Mons.

Giraud Gayte
(? - 1322 Paříž)
Byl správcem financí Ludvíka X. a Filipa V. dlouhého. Karel IV. ho nechal
dát mučit v Louvru a popravit na vrcholcích Montfauconu.

Pierre de Rémy
(popraven 1331 v Paříži)
Byl pánem z Montigny, superintendant financí Karla IV. krásného.

Jacques de Rue
(popraven † 1378)
Byl komořím krále Karla II. navarrského a jeden z jeho nejbližších
důvěrníků. Dne 25. března byl zatčen. Následovaly dva výslechy v Corbeil a v
Châtelet díky čemuž se přiznal králi k vlastizradě a ke spolupráci s Anglií.
Dále se doznal k dvěma atentátům jedem na Karla V. (1370 a 1378) Dne 16.
června 1378 byli on a další včetně Pierra du Tertre
(tajemník,v 1378 zatčen v Bernay a obžalován pro kompromitující dokumenty
poukazující na spolupráci s Anglií) předvedeni před hlavní tribunál kde se
obvinění opět doznali. Jacques de Rue a Pierre du Tertre byli odsouzeni k
smrti k trestu smrti a v sále sťati. Jejich hlavy byly nabodeny na kopí a
zůstaly na místě popravy. Mrtvoly byly rozřezány. Končetiny byly pověšeny na
osmi šibenicích postavených u bran Paříže. Torzo těla blo pověšeno na
Montfauconu pro výstrahu ostatním.



Další krásné výjevy na Montfaucon.
Obrázek
Obrázek
Tenhle výjev je pro Zdeslava důkaz, že popisovaná podoba je původní. Obraz je asi z 15. století.
Obrázek
mikey.88
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2718
Registrován: Út 03. Ún 2009 23:42:27
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

Příspěvek od mikey.88 »

Pověst o strašném rytíři Janu Pancíři ze Smojna

Kdysi, když se Karel IV. vracel s malým počtem ozbrojenců z Říma, kde převzal císařskou korunu, zpět do Čech, zastavil se k přenocování v městě Pise. Městští radní jej vřele přivítali, ale za zády mu strojili úklady. Na jejich popud jakýsi žhář podpálil v noci radnici, kde spal panovník s manželkou a oba sotva zachránili holé životy. Zatím jiní začali roztrušovat pověsti, že oheň nechal založil sám Karel IV.. Mezi obyvateli města a císařovým průvodem se strhla mohutná bitka. Vojáci, spěchající svému vladaři na pomoc, se museli těžce probojovávat přes most až na náměstí, kde zatím císař odrážel útočníky jen s malou družinou. Karlovi odpůrci byli v potyčce poraženi a rozprchli se. V boji a obraně císaře si prý tehdy obzvláště statečně vedl pán ze Smojna, purkrabí na hradě Žampachu. Panovník jej odměnil pasováním na rytíře a sám mu na krk zavěsil zlatý řetěz.

Po návratu domů na Žampach se Jan ze Smojna obklopil pochlebníky, jimž při džbánku znovu a znovu vyprávěl o italském dobrodružství a císařském vyznamenání. Hostina střídala hostinu a truhlice s penězi se brzy vyprázdnily. Co teď ? Rytíř, spoléhajíc na panovníkovu přízeň, dal dohromady tlupu násilníků a začal loupit. Přepadal kupecké povozy i šlechtice.

Hradní pán, Ješek z Potštejna, na Žampachu nesídlil a jakmile se dověděl o činech svého purkrabího, vzkázal mu, nevzdáli se ihned loupeživého řemesla, bude zbaven purkrabství. Jenomže Janova pýcha neznala mezí. Místo odpovědi přepadl na cestě i samotného Ješka a uvěznil jej v žaláři na Žampachu.

V tom čase se na cestě k Litomyšli mohl kdekoliv objevit loupeživý Jan ze Smojna se svojí divokou chasou. Lid mu říkal Pancíř, protože prý ani ve spánku neodkládal rytířský pancíř.

Žalář na hradě Žampachu se plnil zajatci, za jejichž propuštění vybíral Jan výkupné. V pokladnicích znovu zvonilo zlato a jedna pitka střídala druhou. Jednou nechal vzpurný purkrabí vyvléct zesláblého a potlučeného Ješka z Potštejna na nádvoří a dal jej vymrskat z hradu. Snad se přece jen bál toho, že by hradní pán mohl ve vězení zemřít.

Ješek se obrátil o pomoc k samotnému císaři. Karel IV. se dlouho nerozmýšlel a zanedlouho stál se svým vojskem před Žampachem. Utábořil se prý v lese, jenž na jeho památku později nazvali Karlovice. (dnes zalesněný kopec, ležící východně od Dlouhoňovic)

Rytíř Jan ze Smojna viděl, že je zle a s odkazem na bývalé zásluhy začal prosit o milost. Panovník se však nedal obměkčit a vzkázal na hrad : „Rytíři přísluší zajetí rytířské a loupežníkovi loupežnické.“ Sotva stačil posel zprávu vyřídit, dal císař rozkaz k útoku. Po krátkém boji padl Žampach do rukou vojáků a Pancíře předvedli před krále. Když Karel IV. spatřil na jeho hrudi zlatý řetěz, trpce řekl „Odměnil jsem kdysi rytíře, proč mě nutíš, abych odměňoval loupežníka ?“. A jako před časem zavěsil kolem Janova krku zlatý řetěz, nyní položil na stejné místo provaz. Pancíř a jeho loupeživá chasa byli na místě pověšeni a jejich hnízdo, hrad Žampach pobořen.

zdroje : Eduard Petiška, Čtení o hradech, zámcích a městech, Praha 1989; Kronika obce Dlouhoňovice

Z jiného zdroje:

Jedna ze známých poprav z druhé poloviny 14. století se odehrála roku 1356.
V této době došlo ke značné diferenciaci společnosti, sociálně se deklaovali
zvláště příslušníci nižší šlechty. Někteří hedali záchranu v královských a
panských službách, jiní se dostali na šikmou plochu a stali se loupeživými
lapky a zemskými škůdci. Poněvadž počet těchto nebezpečných jedinců stoupal,
byly proti nim organizovány vojenské výpravy. V čele jedné z nich se vydal
do východních Čech roku 1356 sám panovník Karel IV. a dobyl hrad Žampach a
nechal pověsit (snad vlastníma rukama) jistého Jana ze Žampachu řečeného
Pancíř, kterého kdysi pro své služby nechal Karel zlatým rytířským pásem
opásat.

Můj názor: Pokud k této události skutečně došlo, tak by byl Jan nejspíše pověšen na nejbližším trámu v okolí hradu a poté jeho tělo vystaveno na nějakém veřejném místě.
Obrázek
trener
Příspěvky: 285
Registrován: Čt 30. Črc 2009 19:39:28
Kontaktovat uživatele:

Re: Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

Příspěvek od trener »

Mikeš Zúl z Ostředka nebyl pověšen na Žižkově. Pominu-li fakt, že vrch Vítkov tak byl nazýván až po roce 1420, tak šibenice u Prahy stávala na jiném kopečku!
mikey.88
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2718
Registrován: Út 03. Ún 2009 23:42:27
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

Příspěvek od mikey.88 »

trener: Pokud jde o toho Mikeše, tak to "na Žižkově" označuje jen dnešní místo, kde se podle pověsti udála ta poprava. Pokud jde o stálé šibenice v Praze, tak dvě stály na Koňském trhu, jedná na Dobytčím trhu, jedna u dnešní křižovatky U Bulhara, a byly i další ale teď to láduju z paměti, takže všechny nedám :)

Příležitostně stály šibenice i na Staroměstském náměstí ( stejně jako se tam příležitostně odehrávaly jízdní turnaje).

Ta pověst o Mikešovi je převzatá tak jak jsem jí našel v knize, takže máš li k tomu nějaké detaily, tak je sem hoď ;)
Obrázek
trener
Příspěvky: 285
Registrován: Čt 30. Črc 2009 19:39:28
Kontaktovat uživatele:

Re: Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

Příspěvek od trener »

S těmi šibenicemi na náměstích a tržištích bych byl velmi opatrný! Odkud čerpáš prosím? Pokud se nemýlím, tak na Staroměstském náměstí byla pouze při hromadné popravě 21.6.1621. Zde se ovšem nejednalo o klasickou šibenici, ale o pouhý trám (vystrčený z okna). Poprava Jana Roháče z Dubé na Staromáku je pověstí (vyvrátil Petr Čornej: Tajemství českých kronik). Pramenem k popravě Zoula z Ostředka jsou například Staré letopisy české. (Románově zpracováno Karlem Novým: Rytíři a lapkové)
trener
Příspěvky: 285
Registrován: Čt 30. Črc 2009 19:39:28
Kontaktovat uživatele:

Re: Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

Příspěvek od trener »

Mimochodem zajímavým detailem k Zoulově popravě je jméno kněze (v Slč), který jej doprovázel k popravišti - Mistr Jan Hus.
Avátar uživatele
Indy
Příspěvky: 28
Registrován: Stř 03. Zář 2008 4:54:03
Kontaktovat uživatele:

Re: Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

Příspěvek od Indy »

V Olomouci za třicetileté války věšeli valachy též na rynku, čili náměstí.


27.2. 1623 konány hromadné popravy na zajatých valaších, oběšeno 18 odbojníků, 4 na náměstí, osm na vysoké lípě před Střední branou a 6 na Šibeničním vrchu.


V roce 1437 Olomoučané věšeli 64 zjímaných husitů. Bohužel kronikář neuvádí kde.

Václav Nešpor Dějiny Olomouce.
mikey.88
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2718
Registrován: Út 03. Ún 2009 23:42:27
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

Příspěvek od mikey.88 »

Trener: Já nikde nepsal, že Jana Roháče z Dubé věšeli na Staromáku ;) ... ten text je výňatek z knihy Historie trestu smrti.

Pokud jde o 1621 - tak šibenice byly na náměstí dvě. Jedna - břevno přímo nad popravištěm vystrčené z okna Staroměstské radnice a druhá pak kousek od kašny blízko Krennova domu (dnes již bohužel též zbořeného). Šibenice to byly dočasné pouze pro tuto popravu. Za Prahou pak bylo popraviště už od 14. století (Kamenná podesta s kolem k lámání, šibenice na věšení apod. ), kde byl posmrtně rozčtvrcen Jessenius. Toť vše k tomuto datu ;)

Omlouvám se za OT.
Obrázek
trener
Příspěvky: 285
Registrován: Čt 30. Črc 2009 19:39:28
Kontaktovat uživatele:

Re: Šibenice v Zemích koruny české a v Evropě

Příspěvek od trener »

Ale no tak! Já přece nepíšu nic o TVÉM tvrzení lokace popravy Jana Roháče. Jen Tě prosím, abys mi doložil svoji informaci o trvalých šibenicích na pražských tržištích!
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 1 host