Ježek, písař

Prostor pro rady a pomoc

Moderátor: Sovinec

Odpovědět
Avátar uživatele
Ježek
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 197
Registrován: Pá 29. Lis 2013 20:40:55
Reputation: 22
Místo/Bydliště: Železné Hory/Hostivař
Kontaktovat uživatele:

Ježek, písař

Příspěvek od Ježek » Čt 07. Dub 2016 9:55:15

Historický úvod

Úvod, královská kancelář
V středověku, kdy drtivá většina obyvatel neuměla číst, ani psát, bylo písařství vysoce profesionální činností. V raném středověku se tyto znalosti výlučně soustřeďovaly v církevních kruzích, především v klášterech, kde existovala tzv. skriptoria, místa kde byly sepisovány a ještě více přepisovány knihy. Postupně psané dokumenty (na pergamenech z vyčiněných zvířecích kůží) začínaly při právních záležitostech a správě majetku využívat také panovníky a posléze i světská nobilita. Písaři, kromě základních znalostí čtení a psaní, museli ovládat i řadu dalších schopností jako znalost cizích jazyků (nejenom latinu, která až do vrcholného středověku převažovala nad národními jazyky), diplomatické jednání, museli být oddaní a diskrétní panovníkovi. Na základě těchto vlastností byli písaři pověřováni také různými diplomatickými úkoly, podíleli se na tvorbě (zahraniční) politiky. Vzrůstající potřeba každodenní písemné agendy a zapojení do panovnické diplomacie vedla k vzniku královských kanceláří, kde pod kancléřem existovala hierarchie písařů.
V průběhu vrcholného středověku vzniká také úřad Nejvyššího písaře království českého, zasedajícího na zemském soudu, který měl pod sebou dva písaře k větším a menším zemských deskám.

Veřejní písaři
Veřejní písaři byli ustanovováni pro určité území od nejvyšší církevní nebo světské autority, prvně jsou doložení ve Franské říši v 9. století. U nás se jejich fungování dá předpokládat pro dobu Přemysla Otakara II., jako import z Itálie. Kolem roku 1270 Jindřich z Isernie na Vyšehradě zakládá písařskou a řečnickou školu, kde učil tzv. ars dictandi, schopnost formulovat a sepsat úřední listinu (zda tato škola sloužila i pro školení veřejných písařů, jisté není).
Jak ukazuje formulářová sbírka biskupa Tobiáše z Bechyně, české prostředí již v této době zná písařské předlohy (tzv. instrumenty), jako jsou plné moci, rozhodčí výpovědi, pronájmy a v pro církevní prostředí odpustky a exkomunikace.
Formulář povolání do úřadu veřejného písaře je znám z doby Václava II., jako veřejný písař je uváděn Velislav. Tento dokument mluví o přesném počtu písařů a také jejich nutné kvalifikaci. Veřejní písaři museli znát kanonické i římské právo, museli být manželského původu ve věku alespoň 25 let, způsobilí pro výkon úřadu, králi museli složit přísahu věrnosti.
Po roce 1317 jsou u nás doložení také veřejní písaři jmenovaní papežem, ten dává klášteru v Kounicích a pražskému scholastikovi možnost jmenovat jednoho veřejného písaře. V této době se u nás objevují také veřejní notáři jmenovaní císařem. Návrh zákoníku Karla IV. uvádí situaci, kdy je v českém království nadbytek veřejných písařů a jejich znalosti a zkušenosti byly špatné. Lucemburk proto navrhoval, aby notář musel získat ještě povolení k činnosti od panovníka země, e které chtěl působit. Ačkoliv se zákoník nepovedlo Karlu IV. prosadit, v roce 1358 prakticky vložil starost do rukou pražského biskupa. Ten měl ustanovovat veřejné písaře pro české prostředí, včetně zkoušek, těch, kteří přišli z ciziny.
Ustanovování nového veřejného písaře probíhalo tak, že dostal během vyslovení formule pero, kalamář a pergamentový list. Poté následoval polibek míru. O aktu vyhotovil doklad jiný veřejný písař.
V řadě českých měst veřejní písaři zároveň vykonávali úřady písařů městských. Jakožto osoby znalé církevního práva byli veřejní písaři často účastni církevních soudů v úloze prokurátorů (dnešní advokáti)

Šlechtičtí písaři
Písaři v šlechtických službách se daleko více než diplomacii věnovali správě majetků, případně mohli svým pánům radit v majetkoprávních a trestněprávních záležitostech. Z Novohradských účtů (konec 14. století) vyplývá, že notář sepisoval účetnictví (jezdil s purkrabím a vybíral daně), pravděpodobně se účastnil soudnictví i rozměřování hranic.
V předtuše smrti na tažení do Uher mocný Hartleb z Myslibořic zanechává závěť (rok 1271), kde uvádí „scolari meo“ - něco jako můj scholár/učenec, kterému má být vyplacena suma 4 hřiven. Kniha počtů města Brna v roce 1348 uvádí dokonce 3 písaře Viléma z Landštejna (Jiřího, Filipa a Martina) jimž byla z městské pokladny vyplacena hřivna grošů (není ale jasné za co, klidně to mohla být i nějaká korupce při přesvědčování pána). Co může být považováno za písařský plat, je 1,5 hřivny ročně, pro novohradského písaře. Zároveň v půlročním účetnictví dostal 83 grošů z vesnice Strážkovice (byl to dluh? část platu?)

Vojenští písaři
Vojenské písaře zmiňuje Hodětínův řád z roku 1413. Ti měli celý řád nahlas číst před vojskem, jejich povinnosti i pravomoci byly daleko větší.
Vojenský písař měl být ve „vojenském čase“ jmenován hejtmanem nebo šlechticem, případně městem, nikdo mu neměl překážet. Písař měl a starosti vyplácení žoldu, z každé kopy žoldu měl dostávat 1 groš. Stejnou poměrnou sumu měl dostávat i z kořisti a holdů.
Písař měl především přehled o síle a stavu mužstva. Každý desátník měl před písaře předvést své muže, kteří měli hlídat tábor. Měl také jednou měsíčně kontrolovat stav zbroje a samostřílů.
Podle mého názoru to byl k tomuto účelu na čas povolaný právě šlechtický notář, který se jinak věnoval správě panství

Terminologie
Šlechtičtí i veřejní písaři jsou v latinských pramenech označováni pojmem notarius, stará čeština význam notář nezná, veřejný písař je označován jako písař obecní/obecný nebo učiněný písař, případně počeštěným slovem publikus.

Použité prameny: Všechny :)
Použitá literatura:
Ze staročeské terminologie sociálních vztahů (písař). Slovo a slovesnost, ročník 47, číslo 4, 1986, s. 289-297
Jan Kotous, K otázce vyšehradských kořenů notářského stavu v Čechách. Jan Kotous. In: Právněhistorické studie / Praha : Karolinum Sv. 43, (2013), s. 223-231.
Josef Nuhlíček, Veřejní notáři v českých městech, zvláště v městech pražských, s. 6-8.
Avšak zpět ke Karlovcům - Robert Antonín: Ideální panovník, s. 23

Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti