Ješek z Vartenberka - nejvyšší pražský purkrabí 1366 - 1383
Odeslal: Po 12. Bře 2012 21:20:17
O postavě:
Jan neboli Ješek z Vartenberka
vnuk statečného Jana z Vartenberka, proslulého a šlechetného vojáka (jak jej líčí Kronika Zbraslavská) který zahynul zasažen šípem do tváře při dobývání hradu Orlice v r. 1316 a syn jeho nejstaršího syna Václava neboli Vaňka, taktéž znamenitého válečníka, který táhl s králem Janem na pohanské Prusy v roce 1337 a téhož roku za to obdržel dědičně úřad nejvyššího čísníka pro svůj rod, a jeho manželky Anargy z Waldenburgu, zbožné paní, která konala poutě po míšeňských chrámech.
Císař Karel IV. potvrdil roku 1367 úřad královského číšníka oběma Vaňkovým synům – Janovi a Vaňkovi. Byl to úřad nejen politicky významný, ale zároveň i dosti výnosný. Nejvyšším číšníkům českého království náležel totiž poplatek z každé krčmy a hospody a nadto clo v Mladé Boleslavi, Soběnicích, Kněžmostě a Čáslavi a dvě vesnice - Postřižín u Kralup nad Vltavou a Kozárovice u Mělníka. Starší Jan navíc převzal po strýci Benešovi v roce 1366 úřad nejvyššího pražského pukrabího. Tento úřad již tak dost bohatého Jana, který vlastnil ještě rodový hrad a městečko Vartenberk a hrad Děvín s farními vesnicemi Osečná a Svébořice a spolu s bratrem držel ještě Jablonec a právo patronátní v Mimoni a část téhož městečka a nadto ještě clo v Mimoni na záhvožďské stezce, kde se prováželo do říse plátno, slaněčky, maso, sůl, loj, koření a kramářské zboží, tak tento úřad z výšeřečeného Jana, syna Václava z Vartenberka, udělal jednoho z nejmocnějších můžů v celém království.
Pražský purkrabí totiž spravoval celou řadu dosti rozlehlých lén kolem Prahy a byl vlastně nadřízeným a velitelem všech královských leníků, manů a purkrabí. V případě potřeby velel zemské hotovosti českého království a v případě nepřítomnosti panovníka jej teké zastupoval v předsednictví zemskému soudu. Nadto měl ještě na starosti vlastní výkon všeho práva, které bylo nalezeno na zemském soudu a jeho povinností byla také obecná ochrana míru a trestání zemských škůdců a vůbec boj s různými podvratnými živly.
Jan z Vartenberka byl zřejmě u Karla IV. poměrně dost oblíben a zůstal nejvyšším purkrabím až do smrti pana císaře. V roce 1373 se spolu se svým bratrem Vaňkem účastnil císařova slavného tažení do Branibor a potření markrabího Otty ve Fürstewalde. Roku 1380 vydal jeden z vůbec nejstarších česky psaných listů a to na ves Medný. Na svém panství pak nechal založit kamenný kostel v městečku Vartenberku a zasvětil jej svatému Zikmundovi, neboť přetím získal od císaře část hlavy tohoto světce jako relikvii. Na tento kostel pak také získal od papeže plnomocné odpustky právě na den sv. Zikmunda, takže snad můžeme předpokládat, že do Vartenberku poté směřovalo něco poutníků. Často byl také žádán od svých přátel aby se připojil k jejich listinám jako smluvce nebo jako svědek. Co se týká ještě otázek finančních, vedlo se mu s bratrem dobře a oba po celé zami hojně kupovali a prodávali. Nejvyšší purkrabí Jan zemřel v roce 1383 a zanechal po sobě manželku Kunu, šest nezletilých synů a neznámý počet dcer.
Pěčeť:
V pečeti Jana z Vartenberka najdeme polcený štít, vpravo mřežovaný doplňený přilbicí s křídly v klenotu a po stranách štítu džbán a pohár – odkaz na jeho úřad nejvyššího číšníka. Všechno vsazeno do oválu květinového tvaru s gotickou architekturou v pozadí. Po kraji je latinský nápis: Sigillum Iohannis de Wartimberk (Pečeť Jana z Vartenberka). Konkretne tahle pecet pochazi z darovaci listiny z roku 1376.
Vybádal a sepsal: Tomáš Zdeslav Straka (strejda scarvein pomohl s pečetí), pro větší slávu našeho pana Jana, nejvyššího pražského purkrabího. Vivat!
Použité zdroje (pro inspiraci až si budete chtít třeba sami zabádat):
BOBKOVÁ, L. a kol. Velké dějiny zemí Koruny české, svazek 4b., Praha - Litomyšl, Paseka 2007.
ČECHURA, J. České země v letech 1310 - 1378, Lucemburkové na českém trůně I., Libri, Praha 1999.
FEISTNER, W. Geschichte der Stadt Wartenberg, 1927.
HALADA, J. Lexikon české šlechty díl I., Akropolis, Praha 1992.
HLEDÍKOVÁ, Z. Dějiny správy v českých zemích, NLN, Praha 2005.
KASÍK, S. Nejvyšší číšník království českého v rodě pánů z Vartenberka, in: Heraldická ročenka 1999 - 2000, Heraldická společnost v Praze, Praha 2000, s. 58 - 71.
KASÍK, S. Vartenberkové, in: Acta genealogica ac heraldica 10 2/1982.
KAVKA, F. Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355 - 1378), II. díl, Praha 1993.
KAVKA, F. Život na dvoře Karla IV., Apeiron, Praha 1993.
Ottův slovník naučný. Díl XXVI. (U-Vusin). s. 434, heslo "z Vartemberka", Argo/Paseka, Praha 2002 (reprint).
RAKOVÁ, I. Vývoj pozemkové držby pánů z Vartenberka v letech 1281 - 1415, in: Historická geografie 18 (1979), Praha 1979 s. 69 - 102.
RAKOVÁ I. Děčínská větev pánů z Vartenberka v době předhusitské, in: Z minulosti Děčínska a Českolipska, Děčín - Ústí nad Labem 1985, s. 333 - 356.
NOVOTNÁ, M. Karlštejnská manská soustava od svého vzniku do 80. let 14. století, rigorozní práce, FFUK - ústav českých dějin, 2008.
SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl. X. Boleslavsko, Argo, Praha 1995 (reprint).
SEDLÁČEK, A. Atlasy erbů české a moravské středověké šlechty svazek 5., Academia, Praha 2003.
SPĚVÁČEK, J.: Karel IV. Život a dílo (1316–1378), Svoboda, Praha 1980.
ŽITAVSKÝ P., Zbraslavská kronika - Chronicon aulae regiae , edice, Svoboda, Praha 1976
Listina s pečetí z r. 1379: ANM A 138
DD. 13. f. 172, 255
Jan neboli Ješek z Vartenberka
vnuk statečného Jana z Vartenberka, proslulého a šlechetného vojáka (jak jej líčí Kronika Zbraslavská) který zahynul zasažen šípem do tváře při dobývání hradu Orlice v r. 1316 a syn jeho nejstaršího syna Václava neboli Vaňka, taktéž znamenitého válečníka, který táhl s králem Janem na pohanské Prusy v roce 1337 a téhož roku za to obdržel dědičně úřad nejvyššího čísníka pro svůj rod, a jeho manželky Anargy z Waldenburgu, zbožné paní, která konala poutě po míšeňských chrámech.
Císař Karel IV. potvrdil roku 1367 úřad královského číšníka oběma Vaňkovým synům – Janovi a Vaňkovi. Byl to úřad nejen politicky významný, ale zároveň i dosti výnosný. Nejvyšším číšníkům českého království náležel totiž poplatek z každé krčmy a hospody a nadto clo v Mladé Boleslavi, Soběnicích, Kněžmostě a Čáslavi a dvě vesnice - Postřižín u Kralup nad Vltavou a Kozárovice u Mělníka. Starší Jan navíc převzal po strýci Benešovi v roce 1366 úřad nejvyššího pražského pukrabího. Tento úřad již tak dost bohatého Jana, který vlastnil ještě rodový hrad a městečko Vartenberk a hrad Děvín s farními vesnicemi Osečná a Svébořice a spolu s bratrem držel ještě Jablonec a právo patronátní v Mimoni a část téhož městečka a nadto ještě clo v Mimoni na záhvožďské stezce, kde se prováželo do říse plátno, slaněčky, maso, sůl, loj, koření a kramářské zboží, tak tento úřad z výšeřečeného Jana, syna Václava z Vartenberka, udělal jednoho z nejmocnějších můžů v celém království.
Pražský purkrabí totiž spravoval celou řadu dosti rozlehlých lén kolem Prahy a byl vlastně nadřízeným a velitelem všech královských leníků, manů a purkrabí. V případě potřeby velel zemské hotovosti českého království a v případě nepřítomnosti panovníka jej teké zastupoval v předsednictví zemskému soudu. Nadto měl ještě na starosti vlastní výkon všeho práva, které bylo nalezeno na zemském soudu a jeho povinností byla také obecná ochrana míru a trestání zemských škůdců a vůbec boj s různými podvratnými živly.
Jan z Vartenberka byl zřejmě u Karla IV. poměrně dost oblíben a zůstal nejvyšším purkrabím až do smrti pana císaře. V roce 1373 se spolu se svým bratrem Vaňkem účastnil císařova slavného tažení do Branibor a potření markrabího Otty ve Fürstewalde. Roku 1380 vydal jeden z vůbec nejstarších česky psaných listů a to na ves Medný. Na svém panství pak nechal založit kamenný kostel v městečku Vartenberku a zasvětil jej svatému Zikmundovi, neboť přetím získal od císaře část hlavy tohoto světce jako relikvii. Na tento kostel pak také získal od papeže plnomocné odpustky právě na den sv. Zikmunda, takže snad můžeme předpokládat, že do Vartenberku poté směřovalo něco poutníků. Často byl také žádán od svých přátel aby se připojil k jejich listinám jako smluvce nebo jako svědek. Co se týká ještě otázek finančních, vedlo se mu s bratrem dobře a oba po celé zami hojně kupovali a prodávali. Nejvyšší purkrabí Jan zemřel v roce 1383 a zanechal po sobě manželku Kunu, šest nezletilých synů a neznámý počet dcer.
Pěčeť:
V pečeti Jana z Vartenberka najdeme polcený štít, vpravo mřežovaný doplňený přilbicí s křídly v klenotu a po stranách štítu džbán a pohár – odkaz na jeho úřad nejvyššího číšníka. Všechno vsazeno do oválu květinového tvaru s gotickou architekturou v pozadí. Po kraji je latinský nápis: Sigillum Iohannis de Wartimberk (Pečeť Jana z Vartenberka). Konkretne tahle pecet pochazi z darovaci listiny z roku 1376.
Vybádal a sepsal: Tomáš Zdeslav Straka (strejda scarvein pomohl s pečetí), pro větší slávu našeho pana Jana, nejvyššího pražského purkrabího. Vivat!
Použité zdroje (pro inspiraci až si budete chtít třeba sami zabádat):
BOBKOVÁ, L. a kol. Velké dějiny zemí Koruny české, svazek 4b., Praha - Litomyšl, Paseka 2007.
ČECHURA, J. České země v letech 1310 - 1378, Lucemburkové na českém trůně I., Libri, Praha 1999.
FEISTNER, W. Geschichte der Stadt Wartenberg, 1927.
HALADA, J. Lexikon české šlechty díl I., Akropolis, Praha 1992.
HLEDÍKOVÁ, Z. Dějiny správy v českých zemích, NLN, Praha 2005.
KASÍK, S. Nejvyšší číšník království českého v rodě pánů z Vartenberka, in: Heraldická ročenka 1999 - 2000, Heraldická společnost v Praze, Praha 2000, s. 58 - 71.
KASÍK, S. Vartenberkové, in: Acta genealogica ac heraldica 10 2/1982.
KAVKA, F. Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355 - 1378), II. díl, Praha 1993.
KAVKA, F. Život na dvoře Karla IV., Apeiron, Praha 1993.
Ottův slovník naučný. Díl XXVI. (U-Vusin). s. 434, heslo "z Vartemberka", Argo/Paseka, Praha 2002 (reprint).
RAKOVÁ, I. Vývoj pozemkové držby pánů z Vartenberka v letech 1281 - 1415, in: Historická geografie 18 (1979), Praha 1979 s. 69 - 102.
RAKOVÁ I. Děčínská větev pánů z Vartenberka v době předhusitské, in: Z minulosti Děčínska a Českolipska, Děčín - Ústí nad Labem 1985, s. 333 - 356.
NOVOTNÁ, M. Karlštejnská manská soustava od svého vzniku do 80. let 14. století, rigorozní práce, FFUK - ústav českých dějin, 2008.
SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl. X. Boleslavsko, Argo, Praha 1995 (reprint).
SEDLÁČEK, A. Atlasy erbů české a moravské středověké šlechty svazek 5., Academia, Praha 2003.
SPĚVÁČEK, J.: Karel IV. Život a dílo (1316–1378), Svoboda, Praha 1980.
ŽITAVSKÝ P., Zbraslavská kronika - Chronicon aulae regiae , edice, Svoboda, Praha 1976
Listina s pečetí z r. 1379: ANM A 138
DD. 13. f. 172, 255