No, v prvé řadě nehodlám nic uspěchat, takže prolézám fora homebrewingu a alespoň se snažím chytat důležité poznámky od vařičů.
A že tam toho infa je mrtě. Hodně se změnil i můj postoj k několika technickým krokům během vaření, takže již na sobě vidím určitý progres vzdělání nejen o samotném vaření, ale i v oblasti historické. Jak už řekl tuším Richard, nemohu brát v potaz pouze moderní metody a myšlení, ale musím se zaobírat hlavně dobovou mentalitou a trochu jiným přístupem k vaření, než má dnešní homebrewer. Co se týče dnešní pivovarské mentality "vař levně a ještě to ojebej", tak k tomu nemám co dodat, neboť to byl hlavní důvod proč jsem s tím vlastně začal. A homebrewing nedělá někdo kdo chce něco levně a hned, ale hlavně člobrda, který se nebojí investovat čas a peníze a těší se jak z výsledku tak z cesty k němu.
Se šrotem si hlavu nelámu, hmoždíř je. Váleček a deska už také existovaly.
Problém dobově nebo pitelně jsem vyřešil sám se sebou určitým kompromisem, tedy žádné rozvařované kaše do kterých by se nasypalo mrtě koření, neboť by to akorát lidi ochutnali, poděkovali a vrátili se zpět k žejdlíku europiva. Budu cedit a budu chmelit - tedy ono to vlastně bude i dobově, alespoň tedy podle informací od Muschwerka. Přesto nebudu chmelit tak, jak jsme zvyklí chmelit dnes, holt to nebude hořké pivínko, ale spíše sladké.
Prostě chci docílit výsledku, který bude jak pitelný, tak odlišný od dnešních standartů a ideálně i zajímavý pro náhodné ochutnávače. Tedy takový je zatím plán a netroufnu si říct kam se má vize posune s několikátou várkou.
Cedit chci přes lněné plátno, sice se nescedí vše, pravda, holt tam nějaká ta sedlinka bude, ale nemyslím si že by tato kosmetická vada někomu vadila, stejně jako nepředpokládám, že by někomu vadila tenkrát. I tenkráte cedili na vícekrát, nevidím důvod volit jinou cestu.
Suroviny, které by se mohli přibližovat oněm dobovým (tedy suroviny zrna a kvasu), bohužel nemáme - tedy alespoň já i přes rozhazování sítí jsem zatím v tomto směru neuspěl. Ale nevzdávám se a hledám dál.
Co se vlastního sladu týče, již jsem ho odložil do období "umím vařit a chci o level výše". Jde jen o to, že nehodlám vyrábět a nakuřovat kila sladu abych z nich nakonec pivo zmrvil. Ale kouřák chci, takže jednoho dne...
(a již mám zajištěny bukové hubliny a udírnu u kamaráda, takže to časem vypadá velice slibně)
K teplotě: Dozajista neměl tehdejší sládek k dispozici moderní teploměr, ale na druhou stranu doklad o jakémsi prvotním teploměru je už ze starověku, takže nějakou potuchu o tom, že se teplo dá nějak měřit ve středověku určitě měli. Odvážím se polemizovat, že zkušenosti s vařením předávaných starými vařiči na mladé nějaké byly a že zkušený vařič mohl určit zhruba teplotu sám, těžko říci jak přesně, ale nemyslím si že by středověký vařič dokázal rozpoznat jen stav kapaliny na "studená, vlažná a vařící", kor když se tímto oborem zabýval třeba jeho otec, děd, praděd, ... Já to v oku zatím nemám, takže na první várky prostě zbaběle použiji teploměr a pak se uvidí, neodvážím se dál polemizovat dokud to prostě sám nezkusím.
Co mě ale hodně trápí není teplota varu, ale co nejméně kolísavá teplota okolí při kvašení. Moderní homebrewer má k dispozici v podstatě regulátory teploty v podobě hotových minipivovarů či si koupí starou lednici, ve které si prostě nastaví teplotu jakou potřebují a nazdar. Touto cestou jít prostě nechci, takže mi prostě teplota kolísat bude, tudíž co várka to originál čímž dojdeme tedy k mému oblíbenému "dej bůh štěstí"...
Jedinou vhodnou místností se mi jeví sklepy, kde teploty opravdu kolísají jen minimálně, ale zase pro výrobu horně kvašeného piva je můj sklep nevyhovující. Uvidíme, jsem ve fázi měření, úvah a rozhazování sítí. Je to mým koníčkem, chci ho dělat a chci ho dělat dobře, takže žádný kvalt a hezky pokus/omyl cesta na dlouhou trať.
Dej bůh štěstí.