Já bych tedy spíš řekla, že hlavním stolním náčiním byla lžíce a ruce, nikoli nůž a už vůbec ne napichovátko.
Mnohé napovídají dobové iluminace a zbytek charakter pokrmů, které byly podávány.
- Pečená masa nakrájeli na plátky nebo dokonce na sousta číšníci.
- Pečená a vařená drůbež a ryby se jedly prostě a jednoduše rukama (které se hojně oplachovaly citronovou nebo růžovou vodou, otíraly do ubrousků a o chleba).
- Masa připravovaná v omáčce byla nakrájená na jednotlivá sousta a jedla se lžící.
- Jako příkrm sloužily kaše, které se opět jedly lžící, nebo knedlíky a šišky, které se porcovaly před podáváním nebo se ulamovaly podobně jako chléb, placky a žemle.
- Omáčky se často jedly tak, že se do nich namáčela sousta chleba, držená opět v ruce, nebo se nabíraly na kousky placek.
- Luštěninové a zeleninové kaše se rovněž jídávaly nabíráním na kousky chlebové kůrky nebo placky
Lžíci měl každý svou - nejprve dřevěnou a ve 14. století už asi dost běžně cínové; bohatí pak stříbrné a stříbrné pozlacené. Ale i dřevěné lžíce bývaly zdobené řezbou, perletí, opletením drátky a obložením stříbrným i zlatým plechem. Na honosnější lžíce se pro přenášení používaly váčky a kazetky (zdobené kazetky se pochopitelně používaly i pro machrování a pro ten účel se pokládaly před talíř na stůl
).
Podle Zíbrta ("Poctivé mravy a společenské řády při jídle a pití po rozumu starých Čechů", Praha, 1890) bývalo nožů na stole několik, obvykle jeden pro dva stolující. Kromě toho byli u stolu k dispozici sloužící, kteří nakrájeli, co bylo třeba. Takže se těmi jídleními soupravičkami fakt nevím - možná lidé často cestující vozívali jídelní nožík; třeba ty soupravy, co máme s Vítkem, jsou zcela nedobové
. Ale vzhledem k tvaru dýk bych si uměla představit jejich užití i u stolu (a pak by to "šťourátko" spíš asi bylo ocílkou).