DOBA KARLOVA

mikey.88 napsal:Maršálek: Z čeho je ten úryvek a jakou to má dataci?

ten blábol je z mé hlavy

mikey.88 napsal: Jinak k tomu svícení: Asi jsme trochu víc zvyklí svítit za každé situace

Jistě nesvítili zdaleka tak často jako my (rozmazlení pohodlnou a dostupnou elektrikou), ale nepochybně svítili vždy, když to potřebovali.
Předpokládat, že v noci bylo všeobecně všude mrtvo a tedy tma je samozřejmně zkreslující I tehdy byli lidé, kteří vykonávali svou činnost i v noci nebo ve tmě, i tehdy se nuceně cestovalo i v noci a i tehdy probíhaly slavnosti a veselice přes noc... Nu a i tehdy si chtěl málokdo rozbít nos, když musel v noci vstát... To bychom mimo jiné neměly tolik nálezů, vyobrazení a záznamů o svítidlech a o pravidlech jejich bezpečného užívání...
Takže všeho s mírou a než dospějeme k nějakému závěru, měli bychom se seznámit se všemi dostupnými informacemi. Rychlá konstatování a unáhlené závěry nám pravdu nenaleznou

Mám pocit, že nám tady z lidových svítidel vypadla louč (myšleno tenká štípaná tříska), jako interiérový zdroj světla podomácku vyráběný, dotupný a levný. Návod k výrobě viz. např. Jindřich Šimon Baar: Hanýžka a Martínek. Máte s použitím loučí někdo praktické zkušenosti? Já experimentoval poměrně hojně s borovými štěpinami a výsledky byly víceméně bídné...

mikey.88 napsal:Dokonce i v klášterech a kostelech se pro svícení používaly převážně lojové svíce, které páchly, čadily a svítily ne zrovna nejlépe. Jejich pach přehlušila vůně kadidla (stejně jako kadidlo přehlušilo smrad obyvatel )

Není nad to ověřit si tradované mýty vlastní zkušeností... Teď na táboře jsme zkusili vyrobit lojové svíčky a následně jsme je používali jako hlavní svítidlo. Nebudete tomu možná věřit, ale nečadí, nepáchnou a svítí poměrně slušně.
Ve srovnání s máčenými svícemi ze včelího vosku (kupované parafínové skoro nepoužíváme už delší dobu) bych jako nevýhody lojových viděl:
- hůř se zapalují
- jsou křehké a měknou při nižší teplotě, tedy nejsou ideální na transport
- špatně se lepí na podklad (dají se přilepit voskem, ale svým vlastním lojem jen s velkými obtížemi)
- svítivost u jedné svíce v průběhu hoření trochu kolísá
Jinak nás ale velmi příjemně překvapily. Oproti tomu olejové kahánky se nám moc neosvědčují ani při svícení v interiéru - při použití rostlinného oleje se nestíhá všechen olej v knotu spalovat, zbytek stéká po stěně kahánku dolů a vytváří na stole mastnou loužičku.

K tomu čadění: jaké jste použili knoty? Někde jsem četl (ale už zapoměl kde), že rovnoměrně a souměrně odhořívající knoty svíček jsou záležitostí 19. a 20. (21.) století! Do té doby se čadilo a kratiknotovalo (fuj to je slovo). (Něco málo k tomu: Jules Verne: Tajuplný ostrov)

Na voskové i lojové svíce používáme jako knoty obyčejné bavlněné provázky, nijak neupravované.
Máš pravdu v tom, že dnes se knoty napouštějí jakýmsi svinstvem, aby vyhořely do ztracena (ano, taky si to pamatuju z Tajuplného ostrova, kde Ing. Cyrus Smith, potřebnou chemikálii nemaje, zhotovil praktický kratiknot ). Při použití neupraveného knotu zůstává delší nespálený zbytek, což má určitě vliv na svítivost, ale na čadivost ne - knot je vypálený na uhlík a v plameni už jenom žhne, čadit v něm nemá co.

Tak to moje zkušenost s běžnými svícemi říká, že zbytečně dlouhý knot čadí hodně (získal jsem nějaké staré svíčky z likvidace stodoly z první republiky a neodhořívající knot čadí pekelně, takže buď kratiknotuji, nebo je nechávám do lucerny).

Lucerna
Pelerinage de la vie humaine (Le), Paris, Bibl. Sainte Geneviève, ms. 1130, f. 210

Lucerna - Zatčení Ježíše : nástěnné malby v kostele sv. Abbona v Como /1320-1350/



PS: To řezání ucha je zajímavé že?

nalevo je lucerna a napravonezapálená "pochodeň v železném rámu (dávalo se tam i žhavé uhlí, ale asi to nebylo dvakráát praktické ve městě)

to řezání není řezání kterýpak z apoštolů při zatýkání Krista utnul malchusem ucho jednomu z židovských strážných, provázejících římany? (nápověda: má meč jako jeden z atributů )