příklady z české judikatury z 2. poloviny 14. století

zločiny a soudy

Moderátor: Zdeslav

Odpovědět
Avátar uživatele
Zdeslav
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2453
Registrován: Ne 24. Srp 2008 14:46:17
Reputation: 23
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

příklady z české judikatury z 2. poloviny 14. století

Příspěvek od Zdeslav » Út 16. Srp 2011 22:12:01

Rád bych zde založil takovou malou sbírku příkladů z české soudní praxe v 2. polovině 14. století. Je to jeden z mých nejoblíbenějších pramenů, protože na soudních případech se dá krásně poznat dobová mentalita, podle mně mnohem věrohodněji než třeba z právních norem nebo mravokárných knih. Tyto případy se totiž skutečně staly a nikdo by asi neměl moc důvod je nějak upravovat a pozměňovat.

Tedy něco z Kroniky Beneše Krabice z Weitmile (kterou rozhodně doporučuji k přečtení celou, pro naše období je to zásadní věc a navíc je psána moc hezky, není vůbec dlouhá a je v ní spousta historek):

1361
Tu se stalo, že rychtář a konšelé většího města pražského na podnět ďábla dali veřejně strčit do pytle a utopit nějakého kněze jménem Martin, služebníka pražského kostela. Když se zpráva o tomto činu donesla ke sluchu pana císaře, těžce to nesl a dal sesadit z úřadu rychtáře a konšely a všechny spoluviníky onoho zločinu. A císař nechtěl vstoupit do Pražského města dříve, dokud ti všichni z města neodejdou. Ti potom poslali k apoštolské stolici a dosáhli listu a rozhřešení od pana Arnošta, pražského arcibiskupa. Ten jim dal rozhřešení a uložil jim za pokání, aby rozdělili jako almužnu chudým sedm tisíc strychů pšenice a obstarali za ten zločin dvě věčná světla v pražském kostele. To také učinili a krátce na to všichni zemřeli.

1366
Léta páně 1366 v měsíci únoru zabili dva měšťané z města Jaroměře jakéhosi kněze, protože byli od tohoto kněze pohnáni před pražského oficiála. Pan císař poručil stít těmto měšťanům hlavy, ačkoli za svůj život nabízeli mnoho penež.

V témže roce a čase vyloupal jakýsi jiný vladyka u Jindřichova Hradce z ďáblova vnuknutí svému vlastnímu faráři obě oči za to, že proti němu vykonával oficiálův nález. A když se o tom činu dozvěděl císař, poručil vyloupat mu v pražském městě před zraky všeho lidu obě oči, a on třetího dne na to nesmírnou bolestí zemřel. A ačkoli za jeho záchranu - neboť byl znám - vznášela mnohá knížata a urození k panu císaři nejrůznější prosby a také nabízeli peníze a slibovali dát poškozenému knězi zadostiučinění, přece se pan císař, spravedlivý soudce, nedal přemoci ani prosbami ani penězi, ale vykonávaje spravedlnost zasloužil si požehnání od boha a zanechal nástupcům příklad, jak vykonávat spravedlnost.

Dějiny venkovského lidu (František Graus, Praha 1957):

Tak se dovídáme, že roku 1392 jacísi poddaní z Čermné se dopustili nějakých výtržností proti faráři z Lipové. Za trest jim mimo jiné bylo uloženo faráře odprosit, museli jít do nejbližších dvou městeček - do Ústí a Budína, při kázání přistoupit ke kazateli a požádat jej, aby oznámil lidu příčinu jejich příchodu; do kostela musí přijít na znamení pokání bosi.

V městečku Napajedlech roku 1373 podezříval jakýsi sedlák svého pacholka z krádeže. Svázal mu ruce za záda, vytáhl jej do výše a zapálil pod ním oheň, aby jej přinutil k doznání. Na křik mučeného přiběhl rychtář, který pacholka vysvobodil z rukou sedlákových. Brněnský soud pak měl rozhodnout otázku, zda přiznání mučeného je platné, a rozhodl, že nemůže být považováno za směrodatné, protože mučit mohl obviněného jen rychtář a soud. Jinak nižší jurisdikci sedláka nad pacholkem soud plně uznal.


Brněnská právní kniha písaře Jana, kolem poloviny 14. století:

Případ Jiřího Železného:

Poté, co Jiří Železný, brněnský měšťan, bil svou ženu, vláčel ji po domě, šlapal na ni a neuctivě ji trestal i mnohými jinými nedovolenými způsoby, ba ještě krutěji nejctnostněji s ní zacházel a nechtěl se k ní chovati s manželskou laskavostí, rodiče jeho manželky ho nejprve sami a posléze prostřednictvím konšelů velmi často napomínali a co nejsnažněji prosili aby zanechal řečených nepřístojností. On odpověděl, že by svou manželkou, jejíž hlavou a pánem je on sám chtěl "mistrovati jak mu je libo" a když mu uváděli v čem porušuje zákon a špatného činí, tvrdil, že si žádné nevhodné jednání neuvědomuje, pouze to, že "chce napravovati manželku, dokud je mladá, protože v pozdější době by si nezvykla báti se ho a podrobiti se jeho příkazu". Radní se usnesli a přistoupili k doporučení, aby Jiří žil s manželkou v pokoji, aby ji vedl ke slušným způsobům a chválihodnému žití spíše domluvami po dobrém a ukázňováním, než sprostými nadávkami, bičem a krutými tresty. Na ta slova Jiří s úšklebkem odpověděl, že by rád viděl, jakým právem mu může být zabráněno aby svou ženu trestu trestal jak a kolikrát chce podle libosti. Paní Železná nejprve uprchla a zamkla se v jakési komoře z níž byla osvobozena na zákrok soudu. Poté se odstěhovala ke svým rodičům.

K tomu pak pravil notář Jan:
Jestliže může manželka dokázati, že se manžel buď proviňuje cizoložstvím, nebo že páchá travičství, nebo se zabývá vzpourou nebo že provádí loupení, nebo že se ujal lupiče, či dokáže-li manželka že manžel je únosce lidí, nebo žije prostopášně, nebo při vědomí manželky se spouští s jinými ženami, nebo když dokáže že strpěla úklady od muží kvůli blahu oněch cizích žen, nebo že meče, jedů či jiných způsobů a také biče je užíváno, něco takového když manželka může dokázati, zákon jí dá oprávnění aby využila odchodu, odstoupila od sňatku a aby zpět dostala věno a veškeré jmění, které vlastnila před sňatkem a to nejen tehdy, dokáže-li všechny důvody, nýbrž také tehdy, dokáže-li jediný.

Případ Šteflína Trachty:

Do domu Štěpána ze Strachotína anebo Šteflína Trachta, brněnského měšťana a hostinského, vešli jednoho dne dne dva kupci z Jevíčka a s důvěrou mu svěřili osmdesát hřiven. A když pak na druhý den za svítání s navrácenými penězi odcházeli, Šteflín Tracht je věrolomně zradil a to tak, že jeho společníci ony dva muže sledovali, napadli v polích, o peníze oloupili, na smrt zranili a zústavili je napůl živé. Před Šteflínovým domem pak bylo veřejně prohlášeno: Ten proradný ničema Šteflín Tracht, který zde stojí, hosty své, kteříšto v jeho domě byli falešně zradil, že byli zabiti a o zboží své oloupeni a v tom se konšelé pravdy pravdy takto dopátrali: poslali do Jevíčka k týmž hostům a nechali se jich dotázati od koho škodu utrpěli. Ti vyznali, že časně ráno ze šteflínova domu odejíti měli, že jich však pustiti nechtěli, a že zatím přišli lidé a klepali na dveře. Šteflín k nim vyšel z domu a šeptem s nimi hovořil. Poté když hosty pustil ho ještě viděli s těmi lidmi stát a šeptat. A těm lidem přičítají hosté svou škodu. Podle jejich výpovědi se konšelé řídili a zajali Šteflína i veškerou domácí čeládku a dotazovali se jich na tu proradnost. Posléze mučili Šteflína a ten přiznal pravdu. Mel čtyři společníky, ti se domluvili s ním a on s nimi před Šteflínovými dveřmi pod klenbovím, aby hosty zabili a o zboží oloupili a že jim dá znamení aby ráno přišli a zaklepali na jeho dveře. Oni tak učinili, Šteflín dal hostům jejich peníze a vyšel přede dveře k vrahům aby jim ukázal, že jeho hosté hosté odjíždějí s penezi. Ti pak jeli za oběma Jevíčskými kupci, zabili je a vzali jim peníze. Na tom se Šteflín podílel a tak, protože se dopustil nebývalé zloby a proradnosti, která se v Brně nikdy před tím nestala, byla mu přiřčena neobvyklá smrt - že bude bičován a po tři dny pověšen v poutech před vlastním domem, odkud vzešla ta zrada. A to je učiněno na výstrahu, aby se každý takové zloby varoval. A kdo se tomu slovem nebo skutkem protiví, ten ručí životem i majetkem.
Za otce Nezabuda!

Kordulka
Příspěvky: 1633
Registrován: Út 20. Led 2009 20:46:24
Reputation: 1
Kontaktovat uživatele:

Re: příklady z české judikatury z 2. poloviny 14. století

Příspěvek od Kordulka » Stř 17. Srp 2011 11:24:25

A kdyby náhodou měl někdo k dispozici "Knihu rožmberskou" Petra I. z Rožmberka (vznikala cca 1305 - 1325) - to je také skvělý pramen.
Je to právní kniha procesního práva, užívaného na panstvích rožmberků, psaná česky a psaná nádherným jazykem. Kromě právních pravidel jsou v ní také popsány zajímavé právní spory a různé případy vč. kriminálních.

Avátar uživatele
Ježek
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 197
Registrován: Pá 29. Lis 2013 20:40:55
Reputation: 22
Místo/Bydliště: Železné Hory/Hostivař
Kontaktovat uživatele:

Re: příklady z české judikatury z 2. poloviny 14. století

Příspěvek od Ježek » Út 18. Srp 2015 18:33:28

Tady jsou sepsány termíny zemského soudu v Čechách na začátku 15. století - http://147.231.53.91/src/index.php?s=v& ... 6&page=105

Jediné pevné datum tam je zítřek po sv. Jeronýmu 1. říjen (aby nikdo už neměl kocovinu po sv. Václavu)
Pak to jsou pátky před Velikonocema, Vánocema (Adventem) a Postem.

Stejně by to šlo dopočítat i pro dobu K4.
Avšak zpět ke Karlovcům - Robert Antonín: Ideální panovník, s. 23

Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 1 host