DOBA KARLOVA

Co si pořídit tohle? Byla bys asi první... http://collections.vam.ac.uk/item/O1343 ... r-unknown/

Těžká frajeřina z dovozu

Asi budu za vola, ale na co pomander je? vypadá to nebezpečně...

Jinak na keramiku mám zdroj svou sestru, to asi nebude problém ani s lahvičkou na jed ani s lahvičkou na parfémy... Ne že bych pohrdala Masérovou prací, ale je to přec jen trochu z ruky

Jak malá je nejmenší kniha?

Pomander je na vůni. A knihy byly i docela malé. Třeba 9 x 15

U knihy je důležitá vazba, mám dojem, že to má nějaké speciální označení, ale nosila se motlitební kniha pro obzvlášť pobožné na pásku, protože měla k tomu uzpůsobený obal.

Pomander je v podstatě vonná kulička. Kupříkladu já mám dřevěnnou namočenou ve vonném oleji a zašitou do kovové klícky na řetízku.

Ok, děkuju za rady, jdu se zase pilně činit

S pomanderem bych byla poněkud skeptická. Pro 14. století je jejich výskytů zaznamenáno pramálo, o nálezu vím jediném (Itálie, kolem 1350) a vyobrazení si nevybavuji žádné.
Když jsem se o něj zajímala, došla jsem k tomu, že se hojněji začaly objevovat až ve 2 pol. 15. století.

Z anglicky a francouzsky psaných pramenů vyplývá, že než jako zdoba a vonítko byly ve 14. století, pokud vůbec, spíš používány jako amulety proti moru.

Kordulka napsal:S pomanderem bych byla poněkud skeptická.

Jak jinak. A jak jinak, než že jistý Titus opět musí být v opozici. Ale tak už to na tomto světě chodí. Ďábel, ten všetečný duch, vždy po ku boku světců vysazuje osobnosti převrácené v mysli i skutcích a vždy pohlédající na úkor díla Páně.

Protože pomanderů je pomálu, Karel V. jich má ve svém inventáři celou řádku. A to že byly ze zlata a zdobené drahými kameny a perlami útlými i tlustými značí neomylně, že se nepoužívaly ke zdobě, ale byly účelu ryze praktického a pravděpodobně byly drženy zcela vskrytu. A ambra se do nich dávala proto, aby je nešlo použít jako vonítek.
Praktičnost a zdobnost, boj proti moru a libá vůně, to jde v našich časech přece ruku v ruce, ne?

O pomandru je snad zmínka už z 12. století, v British muzeum mají jeden z 13. století (ale také to může být relikviářík), jeden pomandr máme i v Karlštejnském pokladu (nejspíš dílo pražských zlatníků). Škoda, že teď nemám po ruce svoji knihovnu, abych se podíval podrobněji.

Ty jo, Jano, kdyby sis pořídila něco, jako sem napostoval Mikey, to bys byla tedy frajerka!

Jinak Richard a Mikey řekli podstatné, mě už nezbývá než paběrkovat.
Z dalších možností bych doporučil šitíčko ve zdobené schránce, šťourátko do ucha/zubů (pokud vím, tak něco takového nikdo nemá a přitom je to v nálezech relativně hojná věc), pinzetu. Veskrze a mnohostranně užitečná je také schránka s kouskem relikvie nějakého světce (třeba uhlík z ohně, na němž byl opečen svatý Vavřinec, abych si přisadil za patrona svého kostela).
Všechny ty zmíněné potřeby mohou (měly by) být velmi hezky výtvarně vyvedené - zrcátko zasazené do schránky zdobené figurálními motivy, hřeben zdobený rytím, i ta šťourátka k nepříliš vábnému účelu bývala občas též pěkně dekorativní.

Jedna keramická lahvička na parfém, jed či kýho šlaka (obsah se nedochoval) se zajímavým žíhaně zbarveným povrchem se našla třeba v Mostě (bude jich ale určitě víc). Chceš-li, tak až se vrátím do Prahy, pošlu ti obrázek k inspiraci.

Karel IV. byl vášnivým sběratelem relikviářů. O pomanderech jsem se v souvislosti s ním zatím nedočetla - vyjma toho jediného v Karlštejnském pokladu.
Ale pokud jsi si, Tite, 100% jistý, že v jeho sbírce jde o pomandery, pak je asi vlastnil. Jako císař mohl vlastnit kdeco.
Nakolik z toho lze usuzovat, že pomandery byly ve 14. století běžně používány, nechám na Tobě a zůstanu skeptikem.

Vhodnějším a zcela dobovým zdrojem vůně by byla např. stříbrná dózička s růžovým krémem, voskem nebo s růžovým olejem. Eventuálně velmi drahé parfémované mýdlo dovezené z Orientu.
I orientální parfémy se v Evropě vyskytovaly a používaly; ovšem opět jako velmi luxusní záležitost. Někteří Benátčané a Janované jim mohli i docela plýtvat, protože byli skutečně hodně bohatí; pro Středoevropany nejspíš nepředstavitelně bohatí. Proto je nelze brát za měřítko běžnosti a dostupnosti; stejně jako nelze brát za měřítko běžnosti a dostupnosti to, co vlastnil nebo používal císař.

Zůstat skeptikem je zcela správné a nic proti tomu nemám, stejně jako proti parfémům v jiných nádobách.
Ale jen tak zavrhovat něco, co je doložené, moc skeptické není.

Ve svém příspěvku jsem nemluvil o Karlovi IV. ale jeho synovci Karlovi V. A jestli je v tom inventáři doslova uvedeno pomme d'ambre nebo pomme d'or plain d'ambre, pak jsem si poměrně jistý. Ne 100%, neboť to nejsem nikdy, jsa též skeptikem.

Ve všech případech musíme vycházet ze sporadických dokladů a to, že ty doklady jsou sporadické není důvodem k jejich zavržení. To by nám pak prostě nezbylo nic. Na pomandru není nic císařského a z pozdějších analogií víme, že se užíval jako běžný klenot (není-li to contradictio in adjecto). Hledat v tom nějaké zvláštnosti je přehnané. Člověk by měl být skeptický i vůči skepticismu.

Proč by stříbrná dózička měla být nutně vhodnější? Obojí by prostě byla špičková (pokud by to ovšem nebyla laciná nápodoba) zlatnická/stříbrnická práce, kterou si nemůže dovolit každý, ale majitelka půlky tehdy velkého a prosperujícího Turnova snad ano. Jasně, že bych to nedoporučil každému, alespoň ne v té vrcholné verzi, jakou představují ten karlštejnský nebo italský kus.

šťourátko do ucha/zubů (pokud vím, tak něco takového nikdo nemá a přitom je to v nálezech relativně hojná věc)

Dá se celkem za pár korun koupit od poláků, na jedné straně je lžička na čištění uší a na druhé ostřejší konec na čištění nehtů, asi by se s tím dalo i pěkně vrtat v zubech. "samozřejmě" to vlastním, =pokud budete chtít pro představu pošlu fotky.

A drobnost k šitíčku, pokud by si dámy pořizovaly pěkný náprstek, tak se objevují jak takové ty kloboučkové, tak takové co vypadají jako prsten. Pokud náprstek opravdu používáte, tak ty prstýnka jsou nakonec použitelnější.