Architektura
Gotika byla slohem královským – nejlepší díla byla spjata s králi a císařem, což se projevilo především za života Karla IV.
Výroba architektonických článků probíhala v jednotlivých hutích sériovou výrobou. Jejich sestavení nelze označit za zednickou práci, ačkoli zednické techniky se zde taktéž uplatňovaly. Konstrukčně gotika užívá konstruktivního skeletu s vyplněním meziploch. Jednotlivé dílce byly sestavovány pomocí mnohých táhel a čepů z železa, které byly pokovené olovem kvůli korozi.
Přestože gotický sloh vzniká kolem roku 1140-1150 ve Francii, kde je spjat s opatstvím Saint Denis a osvíceným opatem Sugerem (1080-1151), k nám se dostává až kolem roku 1230. V této době nelze mluvit o gotických stavbách, neboť se stále stavělo románsky (až prakticky do konce 13. století) a gotické prvky se uplatňovaly se vzrůstající intenzitou po čas výstavby toho kterého objektu. Příkladem jsou např. benediktýnský klášterní kostel sv. Prokopa v Třebíči, baziliky sv. P. Marie v Teplé a na Velehradě a mnohé další. Tyto byly stavěny od závěru, a od východu k západuse na nich postupně zvyšuje zastoupení gotických prvků.
Z doby Karla IV. nelze nezmínit dva stavitele: Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Za fungování především druhého jmenovaného stavitele dochází k prosazování Čech (Prahy), jako centra evropské kultury.
Matyáš z Arrasu pocházel z Francie, kde se narodil kolem roku 1290. Na pražský dvůr byl povolán z Avignonu v roce 1344. Patřil ve své době k vysokému stavitelskému standardu. Rozestavěl katedrálu sv. Víta (inspirace katedrálou v Narbone), přičemž stihl do své smrti v roce 1352 postavit její závěr s věncem kaplí. Zřídil pro tyto účely precizní stavební huť na Hradčanech. Oproti předchozím stavbám zde použil místo svazků přípor lehké a subtilní profily, užité v souběžných liniích od soklů na podlaze po náběh kleneb.
Petr Parléř byl bezpochyby géniem, jehož odkaz se udržoval a kopíroval po celou dobu užívání gotického slohu (do počátku 17. století). Narodil se počátkem 30. let 14. století ve švábském Gmündu (či v Kolíně nad Labem ?). Na pražský dvůr přichází v roce 1356, kde se ujímá svatovítské hutě a pokračuje ve výstavbě katedrály. Přepracoval její plány a do architektury vznesl oproti předchozímu staviteli pohyb, expresi, plasticitu, vyšší míru realismu a dynamiku. Jeho největším přínosem byly trojdílné klenby („protosklípkové či síťové“), plaménková kružba a visuté klenby s visutým svorníkem. Taktéž je u nás ve své době jediný, který vytvořil autorskou bustu a signoval některá díla (autorský podpis severně od Alp nebyl tehdy používán). Busta je k vidění v katedrále sv. Víta v dolním triforiu vedle dalších bust Karla IV. a jeho manželek, církevních hodnostářů aj. Umírá roku 1399, přičemž své řemeslo v průběhu konce 14. století předává synům. Jeho huť pracovala v kameni i ve dřevě (např. chórové lavice do katedrály).
Z dalších děl je možné zmínit alespoň náhrobky Přemysla Otakara I., Přemysla Otakara II., Břetislava a Spytihněva. Dále pak Karlův most v Praze se Staroměstskou mosteckou věží, která sloužila kromě fortifikační funkce jako „triumfální oblouk“ Karlovy politiky. V plastickém „řezu“ katedrálou jsou skulptury sedících panovníků Karla IV. a Václava IV. se světci a heraldickým rozsahem moci Lucemburků na sklonku Karlova života. Z dalších velkých děl pak nelze nezmínit Kapli Všech Svatých na pražském hradě, kostel sv. Bartoloměje v Kolíně a kostel sv. Barbory v Kutné Hoře.
