Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

vztahy, hierarchie, chování...

Moderátor: Zdeslav

Kordulka
Příspěvky: 1633
Registrován: Út 20. Led 2009 20:46:24
Kontaktovat uživatele:

Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

Příspěvek od Kordulka »

Vánoce

Svátky spojené s koncem roku, zimním slunovratem, nekonečným cyklem zrodu a zmaru, obnovy a v duchovní rovině pak zastavení se, zamyšlení, rekapitulace uplynulého a očekávání nadcházejícího období. Zřejmě provázejí lidstvo od té doby, kdy si naši prapředkové začali uvědomovat změny ročních období a zamýšlet se nad jejich vztahem k množství potravy, útočišti, vlastními pocitům a nad hledáním možnosti toto vše ovlivnit. Snad zde jsou kořeny uctívání tohoto období dlouhých nocí, ticha, zimy, sněhu, spánku, potřeby a ochrany umělého světla, ohně k zahřátí a bezpečného úkrytu.

Slovo vánoce nelze vyložit jednoznačně.
Jeden výklad spojený s předkřesťanskými svátky slunovratu předpokládá, že pojem vánoce pochází z oslav návratu Slunce, které měly trvat celých dvanáct dní a dvanáct nocí. Původní „dvanáctery noce“ se měly časem zkracovat na „dvánnoce“, z nichž opět po čase zbyly dnešní „vánoce“. (Nepodařilo se mi však k této etymologii dohledat žádné podklady pro ověření.)
Podle druhé hypotézy má vycházet český název pro zimní svátky z německého "Weihnachten". Slovo má pocházet ze středoněmeckého "zu den wîhen nahten" – to znamená "o posvátných nocích". I zde se má údajně původně jednat o pohanské posvátné období oslavující slunovrat. Etymologie vychází z obapolné zmínky o noci v předmětném pojmu - české „Vánoce“ obsahuje část "-noce"; německé Weihnachten obsahuje "-nachten".

Stejně jako je nejasný původ slova, je mlhou obestřen i původ svátku. Zimní slunovrat byl nepochybně důvodem k uctívání, oslavám i k obavám. Proto byly přinášeny oběti, proto se lidé pro štěstí zdravili, obdarovávali, proto v danou dobu vzývali božstva, na určená místa pokládali a věšeli magické předměty.
Ve starém Římě to byly Saturnálie, jež měly skoro stejný průběh, jako mají dnešní vánoce – lidé se značně nevázaně veselili (dokonce byly poskytovány rozsáhlé úlevy a benevolence i otrokům), obdarovávali se svícemi a lampičkami (ohněm) pro ochranu před nadcházejícími dlouhými a chladnými nocemi, hodovali, opíjeli se, oblékali si masky, tančili.
S germánskými, slovanskými (svátek boha Svaroha či Svantovíta – boha ochránce, který přináší štěstí, světlo a bojuje s temnými silami), keltskými (svátek Yul a bůh světla či slunce Fro) a asi i skandinávskými předkřesťanskými tradicemi nás zase spojují jiné vánoční zvyky – zavěšování jmelí, umisťování snopů slámy do domu a jejich zdobení, rozvěšování červeného ovoce, ořechů, přinášení zeleného stromku do domu; všechno to jsou symboly tepla, světla, slunce, obnovy života.

De facto i monoteistická věrouka jen následuje starší krásnou tradici oslav znovuzrození světla a koloběhu života. Křesťané i židé slaví své svátky světla od počátku prosince do jeho konce, resp. do konce prvního týdne v lednu.

Ve 3. století n.l. se v křesťanské věrouce objevují první zmínky o 25. prosinci jako datu Kristova narození (Řím, kolem r. 336) Všeobecně se Vánoce u křesťanů slaví od 7. stol. n.l.
Narození Krista je zpravidla situováno do chléva nebo do respektive do dřevěného přístřešku pro dobytek (v pozdním středověku úkryt často symbolizují trosky antické stavby). V blízkovýchodních oblastech a oblastech působení ortodoxní církve dochází ke zrození, souladu s tamní hospodářskou tradicí, v jeskyni.
Od 14. století se kromě zvířat a „svaté rodiny“ stávají součástí scén narození Krista pastýři a jejich klanění a dále pak andělé, kteří buďto v pozadí výjevu zvěstují narození Spasitele, nebo jsou jako pozorovatelé přítomni výjevu samotnému. Františkáni přinesli ve 13. století i do Čech betlém, který se velmi brzy stal tradiční součástí oslav vánoc.

Podívejme se, jak mohly vypadat vánoce ve 14. století.
Jan z Holešova (benediktin, horlivý inkvizitor, ale také vlastenec, spisovatel, sběratel lidových tradic, karatel odklonu prostých Čechů od křesťanství; cca 1366 – 1436) uvádí, že se lidé již ve 14. století v den narození Krista obdarovávají - "staří nejen lidem, ale i dobytku v tento večer projevovali štědrost". Tovaryši připravovali dárky pro své mistry a ti je za to dobře pohostili. Čeleď dostávala kromě platu také výslužku od hospodáře; symbolické dárky zejména v podobě lahodného pečiva, ovoce a mincí si navzájem dávali příbuzní, přátelé a dostávaly je i děti.

Jan z Holešova uvádí i jaké zvyky byly v tyto slavné dny dodržovány.
Obsah popsaných zvyků však svědčí o tom, že nemají s křesťanstvím nic společného; vše to jsou dávná magická gesta, která mají chránit rodinu, dům, úrodu, zdroje obživy, pocestné a podobně. Kromě předávání dárků (ochrana druhých i sebe sama před chudobou) se na čistě vydrhnutý stůl vykouřený jalovcem a černobýlem, pokrytý bílým, doma vyrobeným plátnem, položil velký sváteční bílý chléb a nůž, aby si každý mohl ukrojit a jíst do sytosti. To platilo i pro pocestné, kterým se tento den otevíraly dveře. Tehdejší bílý chléb byl, stejně jako dnes vánočka, zdoben mandlemi, rozinkami, sušeným ovocem a slazen medem. Dále na stůl patřilo čerstvé ovoce – jablka a ořechy. Postupně se však během večera na stůl kladlo vše, co se doma vypěstovalo a urodilo (opět magické gesto pro ochranu úrody a hojnosti další potravy).
Počet druhů jídel měl symbolizovat množství mandelů obilí, které se příští rok urodí na polích. Nezbytným doplňkem štědrovečerní výzdoby byla sláma, která se rozprostírala na podlahu, aby připomněla, že na ni bylo v Betlémě uloženo děťátko (nicméně se opět jedná o oběť na ochranu úrody, hojnosti a plodnosti drůbeže a dobytka a zajištění tepla v domě).
Ve slavnostní den se měli všichni až do východu večernice postít (připomenutí chudoby Marie a Josefa, resp. oběť za dostatek jídla v nadcházejícím zimním období)
Středověké vánoce ještě neznají dnešní ozdobený strom, avšak i tehdy se domy zdobily zeleným chvojím a jmelím. Říkalo se mu „zelení“ a opět se jednalo o magickou ochranu před zlými duchy, před zimou, nemocemi a hladem. Zelení bylo umisťováno na okna, na otevřené ohniště, prahy a trámy dveří. Jmelí nese zajímavou dvojí symboliku - chrání domácí (dobrý) oheň a chrání před požárem (zlým ohněm).
Jako ozdoba se používala červená jablíčka, ořechy či jejich skořápky (kvůli barvě a tvaru – obojí připomínají sluneční kotouč), dále pak šípky, ale i sušené houby, ovoce, kousky sladkého pečiva.

Vánoce 14. století v sobě spojují hmotný i duchovní prvek. Zejména druhá polovina tohoto století byla obdobím válek, neštěstí, hladomorů, morových ran a dalších epidemií, zvratů doma i v zahraničí; na druhou stranu to však je i doba rychlého rozvoje měst, řemesel, měšťanstva, zrodu humanismu, postupného rozvoje obecné vzdělanosti. To zřejmě přispělo k tomu, že se sice prohlubuje náboženské cítění, ale také se hlavně nově vznikající střední vrstva může oddávat i materiálním radostem a zábavě.
Život středověkého člověka je trvale spojen s nejistotou; jestli zůstane zdráv, zda bude úroda, půjdou obchody, nebude válka atd. Existenční prvek v oslavách zosobňují vánoční hody. Podávalo se sele pro dodání síly (staroslovanské zvyky vidí sele jako zvíře slunce, které dává energii jak přírodě, tak i lidskému společenství, církev však viděla maso na štědrovečerní tabuli velice nerada, jídlo mělo být přísně postní), dále pak velmi hutné pivo (hustý, zlatavý a velice sladký nápoj; dodnes jej pijí o vánocích např. v Norsku). Jako dar a zároveň jako nejslavnostnější pohoštění se dávala a podávala vánočka (bílý chléb). Tu dělil hospodář mezi členy domácnosti a čeleď a jeden díl obětoval předkům (další pohanský zvyk). Vánočky údajně mívaly až přes metr na délku. Podobně jako s vánočkou bylo nakládáno i s koláči.
Ke štědrovečerní hostině pak patřily kaše slané i sladké, vařené čerstvé i sušené ovoce a různé omáčky z něho, perník, oplatky, hrách (po vánočce druhé nejčslavnostnější jídlo - symbolizuje spojení všech stolovníků v dobrém i ve zlém), česnek, menší koláče (někdy i se zapečenými penízky pro štěstí, případně hodnotnými mincemi jako dary).

Po slavnostní večeři následovaly různé oslavy a zábavy – společný zpěv, společenské hry, návštěva slavnostní bohoslužby, ale i popíjení alkoholu a pravděpodobně i tanec, divadelní představení s náboženskou tématikou (velmi oblíbený žánr 14. století), různé rituály (krájení jablka, koupel či omytí v tekoucí vodě - oba rituály jsou údajně prokázány ve 14. století). Že oslavy bývaly bujaré, o tom svědčí různé nářky mravokárců, kteří si např. stýskají nad hrou v kostky ve svatý den.
Mezi vánoční kratochvíle (pro některé však životní nutnost), patřila i koleda (či podomní žebrota). Zprávy z 1. pol. 14. století uvádějí, že se vánočního koledování v Praze účastnili preláti, kanovníci a ostatní duchovenstvo, ale i žáci a studenti. Kromě vysokého kléru se koledě oddávali i příslušníci profesí nečestných - pacholci, biřici, kati, prostitutky. Jejich kolední průvody zřejmě neměly příliš vážný ráz; proto se k nim rádi přidávali i studenti. Lidové veselice vyvolávaly na různých stranách vděčný ohlas i vášnivé a pohoršené rozhořčení. R. 1390 proto byla účast na koledě osobám nectného řemesla či původu zakázána. Chudí – žebráci, nemocní, staří lidé, potulní mniši a studenti a další – bývali v tuto dobu obdarováváni nejen hospodáři a hospodyněmi, ale i ve špitálech a útulcích. Obvyklými almužnami bývaly poměrně výživné potraviny – kroupy, mouka, vejce, kousek másla či sádla, bílý chléb, med, polévky a kaše. Některé špitály vydávaly tyto potravinové balíčky pravidelně o vánocích a velikonocích a měly svou stálou klientelu.
Koledování zřejmě mělo svá pevná pravidla – alespoň odměna za ně. Za Karla IV. měli vysocí církevní hodnostáři vč. pražského arcibiskupa zaručen pevný kolední plat. Arcibiskup byl povinen "dáti prelátům a kanovníkům 4 kopy, služebníkům kostela, tj. vikářům a oltářníkům a jiným 2 kopy, žokům a kůrním 20 a bonifantům 10 grošů, ovšem jen těm, kteří osobně do domu arcibiskupova přišli a kolední zpěv před ním vykonali".
I Jan z Holešova popisuje koledování kněží a žáků, a to o vánocích i na Mikuláše.
Žáci farních škol chodili na mikulášskou koledu i se svými správci. Nosili s sebou velkou figuru biskupa. Sami si oblékali bohatě zdobené šaty, jezdili na koních a vozech. V roce 1429 zpívali na Staroměstské radnici o sv. Mikuláši s "biskupem" žáci od sv. Mikuláše, z Týna, od sv. Michala, Havla, Jiljí a Haštala. Vykoledovali si po 2 groších z denních peněz. Koledníci to však v Praze neměli lehké.Například v roce 1447 "purkmistrové a konšelé obojího města přikázali všechněm rektoruom školním i farářuom jich, aby na den sv. Mikuláše žáci nechodili v šatech nádherných ani v pásech pozlacených nebo stříbrných, s záponami, u věncích perlových, ale prostě, kteří chtí, v svých šatech anebo měštěnínských suknicích nedrahých, a ovšem na koních aby nejezdili, jak někdy jsú činievali; a to zachovati uložili v budúciech časech tak choditi pod poslušenstviem panským". (Vita nostra revue – 4/2003)
A něco podobného asi žákovští koledníci mohli zpívat:
Ten náš spolek neplodný,
k škole připoutaný,
vytrvalou chudobou
příliš obtěžkaný,

koná jen svou povinnost,
když se na trh stočí,
od dveří jde ke dveřím
a Vás nepřeskočí.
Přicházíme nyní k Vám
do zbožného klidu,
chtějíce Vám ukázat
svoji težkou bídu.
Tu vyléčit můžete
velikou štědrostí,
tím, co ruka podává
s takovou milostí.
Kéž nebeské děťátko,
které na svět přišlo,
Vám v nebeské končině
po smrti byt našlo! (Pavel Roušar, 2006)
Také si mohli popěvovat jazykovou hříčku Resultet gens angelica - dvojhlasou píseň ze 14. století určenou k svátku sv. Martina. Na jejím na konci jsou slovní hříčky, kdy nevinné latinské verše (mire negans) lze číst německy (mir ene gans = mir eine Gans) a neznamenají pak nic jiného než žádost o martinskou husu: "Jednu husu pro mě, jednu husu pro tebe, vezmi si svou husu, sněz svou husu". Píseň byla spíš než do kostela původně určena pro koledu.
Součástí vánoc byly i vánoční trhy – specializovaný vánoční trh byl pořádán již ve 14. století např. v Mnichově na Mariánském náměstí.

Vánoční hudba vrcholného středověku:
Mittitur archangelus - je připisována vzdělanému a hudebně činnému pražskému arcibiskupovi a patriarchovi alexandrijskému, kardinálu Janu z Jenštejna (1350 – 1400)
In hoc anni circulo - z Jistebnického kancionálu
More festi - studentská „makaronská“ (dvojjazyčná latinsko-česká) koleda, která nebyla vázána jen k času vánočnímu, ale sloužila pro nejrůznější kolední pochůzky studentů
Ave maris stella, Stala sě jest, Dietky mladé i staré, Ježíš náš spasitel,
Cantio bohemica de Nativitate Domini" neboli Česká píseň o narození Páně – píseň z Rukopisu vyšebrodského
En etas iam aurea – dvojhlasá píseň z 1. poloviny 14. století, obsah prvních čtyř slok je vánoční, zbytek neurčitého obsahu, na začátku je narážka na slunovrat. "Hle, zlatý věk již začíná bujet a Saturnova království se zjara opakují. Poetickým podáním a mystickým chápáním ten je Šalomounovou pravou moudrostí - božský Syn."
Serena mente - dvojhlasá vánoční píseň asi z poloviny 14. století, "S jasnou myslí jásej, lide, vzývej nový plod, jenž podivuhodný dal podivuhodně podivuhodné věci na počátku"

Existuje i záznam vánočních obřadů konaných v katedrále sv. Víta ve 2. polovině 14. století. (rukopisy Arnošta z Pardubic z r. 1363 - Knihovna metropolitní kapituly, P VI - P IX). Tyto obřady zřejmě navazují na starší záznamy o vánoční hudbě, v takzvaných Mariánských chválách, pocházející z 11. až 12. století (knihovna Metropolitní kapituly pražské).

Literatura:
Ctirad V. Pospíšil - Čím jsou Vánoce pro křesťany: perspektivou dogmatického profesora [online]. [Cit. 2007-11-18]. Dostupné online.
Valburga Vavřinová - Malá encyklopedie vánoc, 2002
Václav Frolec a kolektiv - Vánoce v české kultuře Václav Frolec a kolektiv, Vyšehrad 2001
Miloslav Lopaur - Vánoční zvyky na Žďársku (cyklus přednášek pro studenty SŠ)
Jan Royt - Slovník biblické ikonografie, Karolinum, Praha 2006
Avátar uživatele
maser
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2705
Registrován: Po 25. Srp 2008 14:07:39
Místo/Bydliště: Jindřichův Hradec
Kontaktovat uživatele:

Re: Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

Příspěvek od maser »

silva-nortica.blog.cz
Kordulka
Příspěvky: 1633
Registrován: Út 20. Led 2009 20:46:24
Kontaktovat uživatele:

Re: Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

Příspěvek od Kordulka »

Na foru Livinghistory právě není o vánocích skoro nic. Jeden odkaz na Smetanku, další na pohanské vánoce (oba od Raba) a pak kratičká diskuse o jmelí a jeho významu. Dále se tam nachází jeden nefunkční odkaz od Jarwiksse z r. 2007.

Chtěla jsem vám tím jen trochu přiblížit, jak to mohlo vypadat o vánocích ve 2. pol. 14. století. Ale pokud ten článek někomu vadí, tak to klidně smaž.
Avátar uživatele
maser
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2705
Registrován: Po 25. Srp 2008 14:07:39
Místo/Bydliště: Jindřichův Hradec
Kontaktovat uživatele:

Re: Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

Příspěvek od maser »

Jen jsem přihodil stránky které podle mě přeci jen některé zajímavé informace k tématu obsahují, nechápu tedy proč taková reakce.

Nefunkční odkaz jsem tedy znovu nahrál na své rajče, snad tím původního autora nenaštvu. Jedná se o vánoční svátky v době Karla IV.:
EDIT Bahnak: smazán nefunkční odkaz
silva-nortica.blog.cz
Kordulka
Příspěvky: 1633
Registrován: Út 20. Led 2009 20:46:24
Kontaktovat uživatele:

Re: Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

Příspěvek od Kordulka »

Protože se blíží konec roku, podívejme se, jak jej nahlíželi naši dávní předkové:

Konec roku ve středověkých i starších tradicích

Na rozdíl od vánoc, nepřikládal středověký člověk konci roku přílišnou důležitost.
Proč? Protože rok končil nestejně – podle liturgie, která byla v té které zemi či dokonce regionu uznávána. Přesto, tak jako byly plny mysticismu vánoce, byl jím naplněn i konec astronomického roku. I toto období je spojeno s některými náboženskými nařízeními a obřady i s mnoha tradičními rituály a zvyky.

Známe například zákazy spojené s dušemi mrtvých 28. prosince a 6. ledna následujícího roku, kdy církev zapovídala zametání v domě, aby byly ochráněny duše mrtvých a nebyly nikdy zapomenuty (či spíše dle předkřesťanských tradic vyhnány, protože pak se mohly vrátit a škodit). Křesťané i jinověrci věřili a možná stále ještě věří, že duše zemřelých přebývají ve „svaté dny“ mezi živými a zaslouží si projevy zvláštní úcty.

Další rituály, zákazy, nařízení a zvyky mají spíše racionální povahu. Mezi ně patří například zákazy těžké práce (mimo běžné domácí, související s přípravou pokrmů nebo krmením dobytka) - mletí, mlácení obilí, bílení stěn, úklid v domě, tlučení čehokoli ve stoupě, vynášení špinavé vody, zemní a stavební práce, nákup, prodej a půjčování. Podobně se hospodyním zakazují prudké pohyby, vstávání od stolu, sbírání spadlých věcí, předení, tkaní, navíjení, pletení, vázání sítí, šití. Vše vlastně směřuje k tomu, aby si lidé, dobytek i půda odpočali, aby byl čas na věnování se svým bližním, rozjímaní, pobožnosti všeho druhu. Trestem za nedodržování je opět hněv boží, různých duchů, duší zemřelých, který může přivodit neúrodu, zchromnutí, nemoci a smrt provinilci i jeho rodině, hospodářskou ztrátu, obchodní neúspěch a mnohá další příkoří.

Opět se tedy jednalo o období nikoli veselé, spíše tajuplné a zlověstné. Dny byly krátké, oblačnost velká a středověký člověk neměl mnoho na výběr, chtěl-li si opatřit světlo a teplo. Bylo proto lepší zůstávat v klidu, věnovat se domácím pracím, činit dobře duchům, duším, bohu či bohům i svým bližním a sousedům, protože v takovou nejistou dobu nikdo nevěděl, zda nebude již brzy potřebovat jejich pomoc.

Co nebo kdo je to Silvestr?
Sv. Silvetr, biskup a papež, který se narodil snad někdy kolem r. 250 n. l. a dle tradice zemřel 31. 12. 335. Za svého života nařídil zhotovovat oltáře z kamene místo ze dřeva, nechal postavit baziliku sv. Jana v Lateránu, sv. Petra ve Vatikánu a sv. Pavla před hradbami, provedl úpravu bohoslužeb, pokřtil císaře Konstantina Velikého i jeho ženu Helenu. Je patronem úrody krmiv, dobrého hospodářského roku nový rok a ochránce domácích zvířat. i tento den je spojen s rituály – např. hospodyně v ten den nesušily prádlo, aby předešly nebezpečí smrti někoho blízkého.

Konec kalendářního roku nebyl spojen s nijakými zvláštními oslavami či církevními obřady – to má zřejmě souvislost s posunutým vnímáním konce roku astronomického, který připadá již na zimní slunovrat. Tak byl také po dlouhé generace vnímán a slaven či uctíván. Přijetí juliánského kalendáře jej (45 př. n. l.) posunulo naopak výrazně kupředu – na 14. leden dle dnešního gregoriánského kalendáře (pro zajímavost uvádím, že v pražském kostele sv. Kříže – na Příkopech – se dodnes slaví Nový rok právě 14. ledna a v tento den je uváděna Rybova mše vánoční. Jedná se o český unikát). Křesťanům se stanovení 1. ledna (dle JK) zprvu moc nezamlouvalo, protože v Římě bylo spojeno s bujarými oslavami (patřily původně k oslavám konce konzulského roku a navíc i probíhajícím saturnáliím).

Koncil v Toursu roku 567 se dokonce pokusil prosadit začátek roku 1. ledna jako starý omyl a hrozil těm, kdo se ho budou držet, exkomunikací. Přesto se zvyk udržel, a proto se církev snažila dát tomuto dni náboženský význam. Tím se stal svátek Obřezání Páně (Circumcisio Domini). Nicméně opět příliš neuspěla a lidé dodnes spojují svátek konce roku právě s papežem Silvestrem.

Přesto, že konec kalendářního roku nebyl ve středověku nijak významný, opět se objevují tradiční způsoby jeho uctění. Slavnostní večeře, sestávají podobně jako štědrovečerní z žádoucích plodin a pokrmů z nich připravených, vařené maso s křenem (aby dobytek dobře plodil a byl zdravý), alkohol (někde skromný přípitek, jinde bujaré veselí), koledníci (obvykle žebráci nebo žáci, předstírající různá kouzla k ochraně domu – např. ometání a svěcení ohniště), někdy maškary.

Církevní konec roku je sám o sobě velmi zajímavý. Ještě ve vrcholném středověku jej titíž křesťané totiž uznávali v té které zemi různě. Středověká Evropa užívala jako začátek juliánského roku mnoho jiných církevních svátků, resp. různé datace:

Vánoční datace: Nový rok začíná 25. prosince.
Od franské říše je tato datace známa ve Skandinávii, v 11. A 12. Století je známa v Nizozemí a dnešní Belgii (Flandry). Ve 13. A 14. století ji užívá Německo a Anglie, do 16. století ji nacházíme ve Španělsku.
V Čechách se vánoční datace užívá od předkřesťanských dob. Tradice byla krátce přerušena jen od 2. pol. 13. století do 1. pol. 14. století (za Přemysla Otakara II. a Václava II., kdy se b jejich písemnostech objevuje datace Nového roku na 1. leden). Obnovena byla za Jana Lucemburského a trvala až do doby Václava IV (Stilus Pragensis). Mezi lidem se vánoční datace udržela až do 2. poloviny 16. století.

Datace od Zvěstování: Nový rok začíná 25. Března
Tuto dataci zavedl Dionysius Exiguus r. 525 a byl užíván v jižní Evropě v období raného a vrcholného středověku.
Velikonoční datace: Nový rok je stanoven na velikonoční sobotu či Velký pátek.
Tuto dataci užívaly některé francouzské oblasti od 11. do 16. století. Datace byla velmi nevýhodná, protože velikonoce jsou pohyblivý svátek a pro možné zdvojení některých dat se muselo užívat pojmu „před velikonocemi“ a „po velikonocích“

Obřízková datace: Nový rok je stanoven na 1. leden JK, svátek obřezání Páně
V Římě tento den slavili již kolem r. 700 n. l. jako „Natale sanctae Mariae“ – Slavnost matky boží Panny Marie. Tato tradice však byla brzy zastřena převzetím svátků z Byzance (Zvěstování Panny Marie - 25. března a nanebevzetí Panny Marie - 15. srpna. Díky tomu také nabyl na významu advent a oslavy narození Ježíše.
Někdy ve 13. nebo 14. století pak byl 1. leden stanoven katolickou církví jako svátek obřezání Páně. Jak jsem již uvedla, svátek se nijak zvlášť neujal, a proto byl v r. 1962 zrušen.

Starořímská datace: Nový rok je stanoven na 1. března
Byla užívána v Benátské republice až do r. 1797 a v Rusku od r. 988 do r. 1492, kdy byl Nový rok posunut na 1. Září (letopočet se určoval od stvoření světa – tedy podobně jako u židů). Teprve v r. 1699 Rusko zavedlo letopočet dle křesťanského kalendáře.



Oslavy vánoc a příchodu nového roku končí slavnostmi příchodu mudrců (Tři králové) do Betléma.
Zatímco západní křesťané si připomínají příchod sv. Tří králů dne 6. ledna, východní křesťané církve posílají mudrce do Betléma již 25. prosince. Tříkrálový den jako poslední den vánoční znamenal též konec příležitostí ke koledování. O první následující neděli vánoce definitivně končí a začíná liturgické mezidobí, v němž se křesťané připravují na největší svůj svátek – velikonoce.
Pravoslavní křesťané své vánoční oslavy naopak teprve začínají, protože pro ně je důležitým dnem nikoli narození, ale Zvěstování (Zjevení) Páně.

Tradice Tří králů (mudrců) se objevuje v křesťanské liturgii někdy koncem 8. století na základě překladů arménských biblických textů, o století později se již objevuje i na území dnešních Čech. Rovněž u nás se předpokládal královský původ mudrců; nejstarší z nich byl nejčastěji nazýván Melkon, Melchior, Mechior či Melichar, prostřední Balthazar, Belsazar nebo Balzar a oba měli bílou pleť. Nejmladší král byl Caspar neboli Kašpar. Od 14. století se na obrazech objevuje jako urostlý muž tmavé pleti, avšak ikonografie Tří králů je nejednotná jak co do podoby, tak co do barvy pleti.

V období oslav tříkrálových se nálada poněkud uvolňuje, nenacházíme již tak temné věštby, obavy z budoucnosti, duchů, boha a jiné. Oslavy svatých mudrců bývaly i ve středověku veselé, spojené s hojnými písněmi, maškarami, rozverným koledováním, tanci, liturgickými hrami a dalšími kratochvílemi. Ke koledníkům již ve 14. století patří hvězda, jež zvěstovala mudrcům příchod Ježíše. Zvyky se dodržují podobné jako o vánocích - pouštění loděk ze skořápek, věštba z jablka, omývání sněhem a přidává se k nim věštění ze svící (délka života podle výšky svíce, zdraví či nemoc podle směru kouře, podle čistoty hoření po smrti peklo nebo nebe). Současně církevní tradice připomíná zázrak v podobě proměny vody ve víno Kristem – a lidové pověry se jí hned chopily. Kdo chce být zdravý, měl by se vykoupat v ledové vodě, zdraví též zajistí požití svěcené vody, od druhé poloviny 14. století je známo žehnání křídě, vodě, kadidlu a soli, i obydlí.




Literatura:
Marie Bláhová - Historická chronologie, Libri Praha 2001
Valburga Vavřinová - Malá encyklopedie vánoc, 2002
Václav Frolec a kolektiv - Vánoce v české kultuře Václav Frolec a kolektiv, Vyšehrad 2001
J. Petráň a kolektiv – Dějiny hmotné kultury I. a II., SPN Praha 1985
Václav Rameš – po kom se jmenujeme? (Encyklopedie křestních jmen), Libri Praha 2001
mikey.88
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2718
Registrován: Út 03. Ún 2009 23:42:27
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

Příspěvek od mikey.88 »

Nevěděl jsem kam to napsat, tak to hodím sem.

Již delší dobou přemýšlím nad správností uctívání výročí na události spojen s bitvami, svátky apod. Jenže za Karla IV se držel stále ještě Juliánský kalendář a tak teď trochu tápu. Bitva u San Felice L.P. 1332 se odehrála 8.12.1332 (Gregoriánského kalendáře) Počítám správně? Protože je-li tomu tak, tak všechna výročí od upálení Jana Husa po příchod Cyrila a Metoděje slavíme blbě :lol: Chtělo by to osvětu, protože kalendář byl jiný a většina událostí se značila dnem světce či světice (Den sv. Kateřiny, Den nanebevstoupení p. Marie, apod.) Má v tom někdo přehled?

PS: Vycházím z http://calendar.zoznam.sk/julian_calend ... 32&x=0&y=0 a z http://calendar.zoznam.sk/church_nameda ... 32&x=0&y=0

Takže to výročí úmrtí Karla IV, kde jste uctili jeho pietu, jste uctili pravděpodobně špatně :roll: Karel zemřel 8. prosince 1378 Gr.k.
Obrázek
Kordulka
Příspěvky: 1633
Registrován: Út 20. Led 2009 20:46:24
Kontaktovat uživatele:

Re: Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

Příspěvek od Kordulka »

Tak teď v tom mám trošku hokej.
Karel IV. zemřel v neděli 29. listopadu 1378 podle gregoriánského kalendáře. Pokud správně koukám do toho přepočítávadla, tak to je neděle 16. listopadu 1378 podle juliánského kalendáře.
Rozdíl mezi gregoriánským a juliánským kalendářem je teď 13 dní - podle tohoto popisu: EDIT Bahnak: smazán nefunkční odkaz
Ale jak tak nahlížím do různých článků o chronologii, tak vztah mezi těmi dvěma kalendáři je pěkná divočina 8-)

Jak jsi dospěl k tomu 8. prosinci?
Naposledy upravil(a) Kordulka dne Pá 30. Črc 2010 18:58:02, celkem upraveno 1 x.
mikey.88
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2718
Registrován: Út 03. Ún 2009 23:42:27
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

Příspěvek od mikey.88 »

Mno já v tom mám právě taky hokej bo mi každej říká něco jinýho... takže teď nevím, jeslti 13 dní dopředu nebo dozadu :D Nicméně většina výročí se slaví blbě ...
Obrázek
Avátar uživatele
Pohrobek
Příspěvky: 277
Registrován: Út 01. Zář 2009 11:02:52
Kontaktovat uživatele:

Re: Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

Příspěvek od Pohrobek »

Nevím kolik, ale rozhodně dozadu
HONESTUS RUMOR ALTERUM EST PATRIMONIUM
Kordulka
Příspěvky: 1633
Registrován: Út 20. Led 2009 20:46:24
Kontaktovat uživatele:

Re: Svátky (vánoce, velikonoce, ale i méně známé)

Příspěvek od Kordulka »

No, já vycházím z tohohle - my máme "den narození Krista" 24. prosince podle gregoriánského kalendáře, pravoslavní, kteří počítají podle juliánského kalendáře, ho mají až 6. prosince následujícího roku (podle gregoriánského kalendáře). Což by sedělo - 24 plus 13 dní. Takže juliánský je 13 dní pozadu proti gregoriánskému.

Hmmm, když tak na to zírám, je to srozumitelné?
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti