Staročeské nadávky, oslovení názvy

vztahy, hierarchie, chování...

Moderátor: Zdeslav

Odpovědět
Kordulka
Příspěvky: 1633
Registrován: Út 20. Led 2009 20:46:24
Kontaktovat uživatele:

Staročeské nadávky, oslovení názvy

Příspěvek od Kordulka »

Myslím, že by to mohlo být docela užitečným obohacením našeho slovníku. Proto jsem si dovolila stáhnout páně Müschwerkovu databázi zajímavých slovíček a budu se snažit ji obohatit o další výrazy. Příspěvky ostatních budou vítány! 8-)
(Až budu mít chvilku, tak to rozdělím do jednotlivých tématických příspěvků, takhle je to málo přehledné a moc dlouhé)
--------------------------------------------------------------------------------

Staročeská oslovení a jiné výrazy
Roman von Müschwerk

--------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------------------

Citoslovce, posunky a tak podobně
Bu ! - citoslovce hněvu
Hádaj ! - Hle ! Nuže !
Hara, hera ! - Oj ! Ojej ! Och !
Heš ! - Huš !
Hosanna, osanna ! -Hosana ! Sláva ! -biblický výraz velebení
Hý ! - Hej ! (mělo potupný význam) > hýkati na někoho
Náhle ! - Marš ! Hybaj !
Náhle do Němec, německá dušě !
Nali, naliť, naliž, naleť ! -Hle ! Ejhle ! Vida ! Ale!
Nastojte ! - Pomoc ! Běda ! Ach !
Ně hav ! - Sklapni !
Prdni v roh ! - Zalez do kouta !
Reta ! - Pomoc ! Běda !
Stul kabelku ! - Zavři hubu !
Seď, sedě ! - Hle ! Zde !
Tu nemáš proskoku žádného ! -To ti není nic platné! (próskok -váha, cena)
Uj, uh, uhe, uho, uhu ! - Och ! Ó !
Vach ! - Ha ! Hle ! Cha ! Pche !
Vej, vé, ové, úvé ! - Ouvej ! Běda ! Ach ! Hle !
Za pléšku nestojíš ! - Nestojíš za zlámanou grešli ! (pléška -drobný peníz, drobák)
cíbek, pípek, fík - vstrčení palce mezi ukazovák a prostředník, pěst zatnutá, ruka ohnuta v lokti, palec směřuje vzhůru - dobová obdoba současného vztyčeného prostředníku, patrně představující přirození ženské
pošijek, poušek, pohlavek, pohubek - pohlavek nebo facka
rachy - napodobení krkavčího hlasu = hanlivé opovrhnutí

Oslovení, nadávky a jak kdo komu říkal:

babitel - zženštilec, zbabělec, baba
búchoř, pléska - nevyspělý, znetvořený plod > nadávka ( = zmrd)
búr, srch, hnojokyd - potupné označení sedláka
cafúr - nadávka lidem, označených za kacíře
frejovné panny -zhýralé, záletnické dívky (frej -zálety)
haken - oblíbené potupné označení, zvláště s přívlastkem slepý: Mnozí mistři sú hakni slepí.
hel(m)brecht - světák, prostopášník, zkažený
hltáč, jiedce, obžercě - žrout, nenasyta, jedlík
hmyzadlo, hmyz -hmyz, plaz, cosi nízkého, přízemního
hodoválek - kdo rád chodí po hostinách
hofarta, kepka, nevěstka, tista, tistka, vydra, zlá dci, zlá kóže, ženima - kurva, děvka
holec, lysec - holobrádek nebo plešoun
holomek - mladík, sluha
hostík - mluvka, pomlouvač
hrdláč, zjed - darmožrout, ničema
husák - posměšně husita
chatrný - nízký, nuzný, neurozený > z lidu chatrného
chlapýš - ironicky "chlap"
jednuška - nadávka člověku pod jeden způsob
judášenec, judita - zrádce, následník Jidáše
kokot - kohout > donchuán, děvkař, nemrava
kušě - pes s useknutým ocasem > něměcká kušě
lap - hlupák
lež, ležka, lháč, lžek - lhář
lotři - chasa, služebnictvo
lotrovina - pouliční dav, lůza, sebranka
napěnožec - domýšlivec, vychloubač
neboh - ubožák, nebožtík (neboha -ubožačka)
Němčata - hanlivě Němci, Němčíci
nešlechetník - nešlechtic, člověk nízký rodem i chováním
neuka - nevzdělanec
nevěstka -...dóm nevěstčí
neztravný - lakomý
nigromant - černokněžník
novák - přistěhovalec, novousedlík, nováček
nunvicě - jeptiška
obludník - podvodník, rouhač, bezbožník
obojetník - falešník, člověk dvou jazyků
obrátcě, obrácenec - pohan obrácený na víru
ohnusa - nestoudník, hanebník, nemrava
ohýralec - zatvrzelý hříšník, zpustlík
oklamač, oklamcě, omylník - podvodník
opar - vyrážka > nadávka sedlákům
opsělý - změněný v psa = zchudlý
padúch - lupič, lotr
páncě, pánek - ironicky "mladý pán"
pankhart - bastard, nemanželské dítě
papeženec - hanlivě ten, kdo straní papeži
pasobřišec - požitkář, břichopas
pekelník - nevěrec, pohan, ten, koho čeká peklo
peský - psovský, hanebný, bídný
píjcě, pitel, píval, opivcě - pijan
piplavicě - neřestná žena (piplati - laskat, hladit)
pitomý -krotký, ochočený, domácí (tedy žádná nadávka !)
pivce -hanlivě ředěné pivo
plecháč - plešatec
plíhal - nemoudrý, nevzdělaný člověk
poběhlec, otdělenec, opustitel - odpadlík, zrádce, zběh
podběha - souložnice
pokluzný - člověk sešlý z pravé cesty, hříšník
poklínač - rouhač
polehač, prázdník - lenoch, zaháleč
polizač - pochlebník
potupník -hanobitel, odpůrce, rušitel
potvora -obluda, poločlověk, zvíře, modla
povrhel - odpadek, vyvrhel
prlenec - veršovník, básník (není nadávkou)
proholenec - mnich s tonzurou
protiva - nepřítel, odpůrce
protivný - opačného názoru, postoje, jednání
prostný - prostý, neučený
přěbojník, přebojovník - zbojník
přěbřidký - velmi nečistý, hnusný, odporný
přěmrzutý - velmi šeredný, ohyzdný
přěžest - postrach
psotník - ubožák
ród - neotesanec, nevychovanec
rohan - beran > paličák
rozpytatel - rozvratný živel
rufián - kuplíř, svůdník, cizoložník
rušikvas - kdo ruší hostinu
rušitelé řádóv božských - kdo jedná v rozporu s božími příkazy
sagitář - nadávka studentům, ale i lučištník (z lat. sagittarius -střelec)
sahan - sokol > a odtud lupič
samcoložník - homosexuál
sběř, zběř - chasa, sebranka, chátra
sběř rytieřská - shromáždění nebo družina
sběř ptačí - hejno
sebránek - nalezenec, osvojené dítě
simoniak - svatokupec
skřěčník -pištec
skoták - pasák, nejpodřadnější povolání
skrytec - pokrytec
skupec - lakomec
smělnicě -smělá, drzá žena
smetný - vyvrhel, vyhnanec
smilnomluvcě - oplzlík, nemrava
soléř - špatný, zkažený člověk
spálnivec - spáč, ospalec
stlúpec - sloup > hlupák
stodolář - návštěvník Betlémské kaple
stonek - dřevo > hlupák
šeredný hnojník -venkovan, sedlák
telák - pasák telat, hlupák, lenoch
teřicháč - břicháč, pupkoun
tkácě, túlač, túlař, tulák -tulák, člověk bez domova
trávcě - rozhazovač, marnotratník
trepka -žebravý mnich
trepko všetečná - nadávka potulným mnichům
trhlík, trhlena, trlík, trlek - pomatenec, blázen
trudovatý - malomocný
trúp, trupec - pařez > hlupák, neurozený člověk
trženec, tržený - pomatenec, šílenec
třepačka - hadr na čištění koní = podkoní
třpaslek - trpaslík, mrňous
ubivcě - vrah
úklejě - ouklej > klient
umazanec - ironicky "pomazaný"
ušák - ušatec
valpurga -čarodějnice
valpurt - čaroděj
veles - démon, čert, zlá bytost
věnečnicě -žena ráda se zdobící
vila - bloud, blázen, šašek
vilník - smilník
visělec - oběšenec
výr - velmi hanlivě hejsek
vzhrdatel - kdo něčím pohrdá
vzteklec - zuřivec, šílenec, blázen
zloboch - zlosyn
zlořěčenec - prokletý člověk
zlostník - zlý člověk, ničema, ďábel
zmek - zlý duch, zloduch, ďábel
změtenec, zmatenec - blázen, bezbožník, pohan
zpanošilý - uvyklý dvorském způsobům (hanl.)
zpustek - klacek, zpustlík
zvyjebený - zkurvený, zatracený
ženkýl - chlípník, sukničkář
žváč, plískač, prázdnomluvcě - žvanil, mluvka > báby žvavé - drbny

Uctivá oslovení:
baťa, batěk, batík -důvěrné oslovení = bratr
jedinička - jediná, oslovení milované ženy
jězdilec -zcestovalý člověk
lada - dívka, panna
láska vašě - velmi uctivé oslovení kohokoli významného
ľub - miláček
ľubička, libička - milenka
Oku dávaš posoku ľubosti. -Skýtáš libý pohled.
pávička - samice páva > milenka
pěknička, pěknitká -kráska, krasotinka
srdečníček, srdečnička - drahoušek
umělec - kdo něco umí, např. umětedlný k boji
valebný -mocný, silný, např. valebný pán
věd, uk -znalec > práv uk - právník, viery uk - věrouk
výtečný - sličný
vzvolená- vyvolená
zmilenec, zmilelíček - miláček, milý
zmilelicě, zmilelička - miláček, milá
zvěřinička - lichotivě o ženě
zvolenicě - vyvolená

Středověk (a odtud plyne i celé středověké myšlení, názory a chování) lpěl přísně na dodržování rituálu, ať už společenského, náboženského, cechovního, rodinného atd. Dodržování rituálu -to se dle tehdejšího názoru rovnalo udržování řádu světa tak, jak byl Bohem stvořen -čili k obrazu božímu. Dodržování rituálu -to byla základní povinnost každého člověka. Kdo jej nedodržoval a porušoval zvyklosti, narušoval stabilitu božského řádu a potenciálně tak ohrožoval celý svět. A takovýto nebezpečný jedinec musel být buď napraven nebo zlikvidován.
Tento tradicionalismus ovšem vedl k neexistenci fyzické individuality. Člověk se jako samostatný jedinec začal chovat až teprve s nástupem renesančního humanismu. Ve středověké společnosti měl každý od počátku své dané místo, svou úlohu a okolí od něj vyžadovalo určitý způsob života, chování a myšlení. To je mimo jiné i důvod, proč společnost bez větších problémů tolerovala třeba mimomanželské styky (byly velice běžné a provozovala je spousta lidí bez omezení stavu), ale netolerovala například výstřelky v myšlení (to se naopak týkalo pouze jedinců) nebo neposlušnost vůči výše postavenému.
V sociálně přísně rozvrstvené společnosti hrál velkou úlohu pozdrav. Jeho základní formou byla úklona. Existovala jich celá škála podle příležitosti a důležitosti zdraveného. Lehkou úklonou s pohybem dlaně k srdci se zdravili sobě rovni urození. Hlubší úklona platila za uctivější pozdrav (host, žadatel, úcta výše postavenému). Dalším stupněm bylo pokleknutí na levé koleno a sklopení hlavy. Tento pozdrav se používal vůči vládcům, baronům nebo vysoce postaveným velitelům a vyjadřoval poddané postavení. Vstát bylo možno až na výzvu zdraveného. Posledním stupněm bylo klanění se na kolenou -výraz naprostého poddanství, často spjaté s prosbou (zejména o milost).
Smekání se jako pozdrav začalo praktikovat až pod vlivem "burgundské módy" v 15.století. Zato bylo hojné vyjadřování loajality líbáním prstenu velmožům a prelátům. Ženám se ruce nelíbaly, ale vyjadřovala se jim úcta větší úklonou než příslušelo jejich stavu.
I při oslovování nebo zmiňování určité osoby (např.v textu) platily přesné konvence: tak například měšťan měl být označován přízviskem "poctivý", vladyka "slovutný", korouhevní pán "urozený". Žadateli příslušelo oslovovat žádaného "láska vašě" neboli "vaše laskavosti".
Sociální diferenciace se přirozeně promítala do vztahů vyšších a nižších tříd. Platilo, že chování vůči antagonické (níže postavené) třídě v podstatě nemůže být nemravné. Naopak chování plebejce vůči šlechtici bylo posuzováno přísně. Ctností však byla šlechetnost.

Pojmy tělesné:
barba - plnovous
cink - bělmo
dučěje - hrtan, hlasivky
drobec - vnitřnosti
hlezno - kotník
hnát - kost, končetina
holeno - holeň
hrochadlný - vetchý, sešlý stářím
hýždě, hýže - hýždě
chřbet - hřbet
chřbetnicě, chřebetnicě - páteř
chúkanie - dýchání
churavý - hubený, neduživý
jahódka - horní část tváře, líce
játry - játra
kabelka, usta - ústa > "Stul kabelku !" - Zavři hubu !
klúb bedrní - kyčel
kep - vagína > kepka - děvka
kršně - levá ruka
lanitva - čelist, tvář
leb - lebka
ledvie - ledví, vnitřnosti
líce - čelist, líce, obličej, podstata věci
líčce - líčko
lóno - klín, lůno
lože - děloha
lysicě - pleš
lýtka - lýtko
mězený prst - prsteník
mozk, mozg - mozek, mícha, morek
nádobný - sličný, krásný
nárok - varle
náruk - paže, rámě
nástroj - penis
nátbie - pas (těla)
nažžený - s vypáleným cejchem
noha - noha, střevíc, stopa > kozie nohy - paklíče
nos - nos, zobák, taky dlouhá špička obuvi
ohava - zohavení, tělesná vada, ohavný, zneuctění
oplchlý - plešatý
pakost -neduh, neštěstí, svízel
palcieř - kštice, brada, obecně porost těla
picný -dobře živený, tučný
plt, plet -kůže, pleť
potomek - zadní část, zadek, hřbet, následník
potřebná věc - tělesná potřeba
pysk - ret, zobák, rypák
rebule - zadek > "Ať nědam tobě po rebuli !"
rodní, rodník - pohlavní orgán
rom - čelo
rorýnky - slabiny
rozoký - šilhavý
roztylý - otylý
ručicě - ručka
sirce, sirdce -srdce
slych - sluch
sluch - ucho
smědý, ohořalý - snědý, osmahlý, tmavý > "Sluneční horkostí byla ohořalá."
sršatý - chlupatý
šelata - varlata
šíje - krk
témě - temeno
teřich, bachoř, břuch - břicho
třěvce, třěvo - vnitřnosti, střevo
třěvo hrdelné - hrdlo
třiesla - třísla, útroby i srdce
udělý - spanilý
vavák, zbroj - mužský pohlavní úd > "Trojie věc jest nenasycená: peklo, vavák a země suchá."
vilost - chtíč
vnad - půvab, kouzlo
vnada - zvyk, způsob, vnadidlo, chuť
vnadný - zvyklý, zdomácnělý, vycvičený
voněnie, povoněnie - čich
vrátek - zadek, týl
vychovaný - vykrmený
zad, zadek -záda, hřbet, zadek
zachule, pezd, pzda - zadnice
záhubie - klín, lůno, záňadří
zábradek - podbradek (krk)
zášijek - týl, pohlavek
zpodek - spodní část těla
zraky - oči
žíla cnosti - smysl pro čest

Válčení, lov, čest a vůbec takové ty mužské záležitosti:
batoh - bič > rána batožná
běhanie, znik - útěk
bradla -násyp nebo val opevnění
býti brannú rukú - být ve zbrani
broný kuóň -bělouš
ceklovanie - šarvátka
celeúdný, údný - kdo má všechny údy
cketa, sketa - kůň, zvíře, zbabělec
cuk, pohnánie - útok
čacký - statečný, ale taky hezký, (čád - mladík)
derlavý -ostnatý (kyj, cep, zátaras)
derstvo, zájem, bituňk - kořist, lup
dětečský -statečný, udatný
dláviti -škrtit, rdousit
"Dosáhl jemu živého rohu." - Ťal do živého, do masa.
"Když mu smrt dožže roha." - Když bude mít smrt na jazyku.
dráha - cesta, houf, družina, vojsko
dráb - žoldnéř
drabant, trabant - pěší voják
drženie -strach, držení, ovládání
dřěvcě - dřevec, hůl, násada, křoví
duha, modranina - modřina
fortna - brána, vrata, dveře
famfr - zvuk bubnu, virbl
harc - srážka, potyčka
harcovati - najížděti do útoku, dorážet
hauf -houf, stádo
heslo - heslo, ale hlavně rod, rod. jméno a erb
heslo ztratiti - padnout v boji
hlásní pozední - stráže na hradbách
hlavně - poleno, hořící dřevo, pochodeň, vražedně
hlavně mučiti -k smrti
hlavu zlámati -srazit vaz
hnánie - jízdní útok
honec - jezdec předvoje, zbrojnoš
hunškop - ohlávka
húže, húž, húžev - provaz, houžev
hynšt - kůň, hřebec
jedem obladiti - otrávit
"Jest hudl mu na čest." - Vzdal mu čest.
jětie - zajetí
jézd, jiezda - válečné tažení
jhráti - zápasit v turnaji
láje - smečka psů, tlupa, sebranka
lákava - léčka, záloha v boji
lésa - rohož, proutěný štít, vor
lom - hluk, boj, porážka
lomozitel -zápasník
lovba - lov, úlovek
lučenie - hod, vrh
ľud těžký - těžkooděnci
ľud pěší - pěchota
ľud oděný - ozbrojenci
ľút - krutost, divokost, prudkost
ľútbu tvořiti - vyhrožovat
ľútě, lítě - hrozně, velmi
mužský - mužný, statečný
marštal - stáj
měčeti - bít, tlouci
mor - mor, mučení
mord - vražda, rvačka
mordéř - vrah
náběh - nájezd, útok, nával
nálep - jed na zbraně, zbraň nebo střela jím potřená, též blud
nálich - něco neočekávaného, přepad
nápad - napadení, útok, nepříjemná událost,dědictví
napiečiti - narazit
nářez - řez, řezná rána
násadišče - násada, topůrko, hrot šípu nebo kopí
násěč - sekera s širokým ostřím
násilé zdieti nad pannú - znásilnit
násle - stopa > následovati - stopovat
násoka - nařčení, pomluva
návist - náklonnost, přízeň, láska
navstati - povstati proti
nazvanie - jméno, nápis - titul, přídomek
nedošlý - nezralý, nevyspělý
nedošlý let, k letóm - nedospělý
nejěšutný - nestoudný, marný, planý
nekolný - nepoddajný, zatvrzelý
nepitomý, neopitomělý - nezkrocený, divoký (zvíře)
nepříroký - jsoucí bez hany, bezvadný, dokonalý
nesdobizna -zlý čin, špatnost
obháněti -obléhat, dobývat
obid -potupa, urážka > obiděti -uraziti
obloviti sě -získat velký úlovek
obořiti -zaútočit, bořit, vrhat se
obrazenie -hradby
odole, odol -nucení, násilí
okovaný -pobitý železem, vězeň
oružie - válečná výstroj, nářadí, úřad
ostojcě -vítěz, kdo obstál, přemožitel
ostřehač, ostrahovatel -strážný
ostřieci -ochránit
otlůčenec -propuštěnec z vojenské služby
otporník, otpórcě -odpůrce, protivník
pakosta -záškodník
pankati -říkat "pane", sloužit, poklonkovat
panost -opilství, obžerství > U panosti se neumnožuj. -Opilství se neoddávej.
pařiti -udeřiti > Kuóň jej pařil v čelo nohú.
pest, úroka -hanba, potupa
pobitie -boj, vítězství
počstivé -čest, dobré jméno
podávenie -znásilnění, násilí
podpásaný -vyzbrojený, vystrojený
Podpásejte bedry své ! -Ozbrojte se !
podvrci -připravit se k boji
podžíliti -ochromit podřezáním šlach na nohou
póchod -původ
pojíti -vytáhnout do boje, dát se do pohybu
polap, polapenie -uloupení, loupež
poléčka -léčka > polékati -strojit léčku
ponocovanie -noční hlídka > ponocný, ponócka
popravcě - soudce (poprava = napravení !) x stínač -kat
postat - družina, vlastní lidé, základna, postavení, bohatství
potkánie - setkání, utkání, boj > pótka -pútka
potžka - spor, bitka
povada -hádka, chyba, vada
povrci -odhodit, zavrhnout, porazit, zbořit
poval -porážka, pobití, pád, sochor, kyj
próboj - rvačka
probósti, prohnati, prokláti, protknúti, provřieti - probodnout
přiklačovati - přepadat, lovit ze zálohy
připřěta - strach, hrůza
ráz - úder, rána
rejthar - jezdec, jízdní voják
retunk -pomoc, záchrana
roponiti -kousat
rozmazati -rozdrtit
rozpršeti sě -rozprchnout se
rozpuditi -rozprášit
rozvod - rozjezd, volný prostor > Svými dlúhými hrálemi nebudú rozvodu mieti.
roztepati leženie -založit tábor, taky budovati sě -stavět tábor
rozvésti -napřáhnout zbraň
rožen - rožeň, bodec, špičatá tyč
ručí posel -rychlý posel
ručnicě, pant - pouta
rujný kuóň -bujný kůň
rukú oděnú -se zbraní v ruce
rumrejch- vřava, povyk
rúš -zkáza, pohroma
rydanie - řev, křik, hněv
rynéř - zbrojnoš, sluha nosící pánovy zbraně, náhončí
řezák - lovecký nůž, tesák
salač -pěšák, člen městské zbrojné moci nebo stráže šlechtice
samostřělník -střelec z kuše, kušiník
sběř, sbor -družina, shromáždění, např. sběř rytieřská
sdýchanie -jednoty, souhlas, shoda
sěč, sěčba -boj, bitva
sědadlník -sok v souboji před právem (obvykle jízdním)
sědanie -jízdní souboj, turnaj
sekret, sekrit, signet -pečeť, pečetní prsten
sekretář -kdo chová pečeť, tajemník, písař
shledač -zvěd, vyzvědač
schvastiti -zabít
skutek -čin, výkon milé skutky -projevy lásky
skutek manželský -pohl. styk
slopati -pít jako dobytek, chlastat
smrščiti, uhlaviti -setnouti
smyčec -vrh, hod
sperčiti sě -poprat se
ssědák -účastník turnaje
stanišče -ležení, tábor
střelec, sagitář -lučištník (z lat.sagittarius)
svor -spřežení
šacéř -biřic
šancě -hradby, opevnění
šerm -potyčka
šik -řád, pořádek
škapa -herka
škaryant -biřic, pochop
škřidla -plát, plech, deska
škudla, plátec -plech, plíšek, destička plechu
šlachtata -porážka, jatka
šlajférna -brusírna
špeh -dohled, dozor
šlak -stopa
taras -násep, bašta, kryt
tepati -bít, tlouci, pobíjet
těřiti - pronásledovat, běžet > Když utiekali sú, těřil po nich až do města Krakova.
tieskn -sevřený útvar, kordón
tieti, měčit - sekat, bít
tkysiti -praštit, chytit, popadnout > Aneb tě túto palicí tkyši !
tma -tma, pluk, voj okolo 10 000 mužů
třesenie -strach, bázeň
turma - jízdní oddíl
týn -plot, ohrada, palisáda
týniti -roubit, stavět z kůlů, kmenů > zatýniti -opevnit se, zaštítit, ohradit
úhralstvie -hráčská vášeň
úprk -útěk i útok
upšenie -bodnutí
usědanec -rytíř poražený v klání (sědaní)
váleti - válčit, bojovat
varda - míč
vartéř - strážný, taktéž sluha čekající na pokyny
věrník - věrný člověk, poddaný, sluha
věžník - hlídací pes
vodič - vůdce
vojen - voják
vojenské bydlo - vojenské povolání
vrch koně - na koni
vrtoviez - houžev
výboj - násilné vniknutí, loupež, rabování
výhon - výpad, přepad
výkuš, výkušě - střílna, střelnice
vytiekat - útočit od někud (např.z hradu)
zádav -násilí, nátlak
záloha -léčka, nástraha, obležení
zařúti, zaříti -zařvat
záslon, záslona -záštita, obrana
zasloniti, zacloniti -krýt, schovat, chránit, učinit kryt zbraní
zástavník -rukojmí
zástěrný -ochranný
zastieranie -ochrana, úkryt
zástřela -střela, která zasáhla (při lovu)
zatrhanie -urážky
zatrútiti -zavraždit
zavěsiti -oběsit
zavraždil se s . . .- dal se s někým do boje na smrt
zbitec -padlý, zabitý
zbósti -bodnout, vyhodit ze sedla > Neb jež s koně král jich zboden . . .
zbrana -obrana
zbroj -pohlavní úd, penis !
zbrojě, sbrojě -výzbroj, zbroj, houf, zástup
zchluditi, ztepati -ztlouci
zdřiezkati -rozbít se, roztříštit
zhubiti sě -zpustnout, být zpustošen zhubovati -vraždit, zabíjet
zmiežditi -omráčit
zmrlina, mrlina, mrcha -mrtvola
znamenie -znak, erb, znamení, úkaz, zázrak
zopasovati -opásati, uvést do stavu rytířského
zpráskati mečem -ztrestati mečem
zprotivenie -vzpoura, vzbouření, odpor, svár
zpytač, zpyták, zpytatel -špeh, vyzvědač
ztek, nátek -zteč, útok (proti opevnění)
ztěkati -zběhnout
ztiekati, zlézati -dobývat útokem
ztlúci, zchvostati -pobít, spráskat, ztřískat
zvítězitel -vítěz

Ženy, svatba, manželství, rodina, děti
Podle středověkého názoru byla žena odpovědna za prvotní hřích a jako hříšná a provinilá bytost musela snášet nižší postavení ve společnosti. 13.století a rytířská kultura sice přinesly "kult paní" a jisté zjemnění vztahů mužů vůči ženám, přesto však byla žena i nadále považována za neplnoprávnou bytost. Zatímco muž vystupoval jako právní subjekt, žena byla pouze právním objektem.
Manželství posvěcené knězem bylo považováno za svátost a jako takové bylo prakticky nerozlučitelné. Rozvod přicházel v úvahu jen ve zvláštních případech (dodatečné zjištění příbuznosti, neplodnost královny) a rozhodnutí příslušelo výlučně papeži. To občas šlechtě působilo problémy - tato zásada později vedla skrze manželky Jindřicha VIII. dokonce až k odtržení anglikánské církve.
Námluvy probíhaly v zásadě tak, že muž požádal o ruku otce své vyvolené. Pokud ten svolil, vyčlenil nevěstino věno, což byla část majetku, jímž se nevěsta vydělovala z rodového společenství. Ve svatební den pak otec vložil nevěstinu ruku do ruky ženichovy (čímž byla de facto i de iure stvrzena smlouva - viz.výše) a sňatek (pojětie, otdatvy, snětie) byl požehnán knězem. Tímto aktem připadla nevěsta do rodiny ženichovy. Říkalo se jí zelva -žena nepokrevně přízněná, ale označovala se tak i její matka nebo sestra. Také věno připadlo ženichovi a přičlenilo se k jeho majetku. Od této chvíle žena zcela náležela muži a byla na něm závislá a poslušná jeho vůli. Na bití a jiných trestech tehdy nebylo nic špatného a manželské soužití často připomínalo vztah zajatec-věznitel. Výmluvně o vztazích mužů k ženám svědčí skutečnost, že namísto soulož se říkalo bez okolků "poživanie ženy". (Samotné slovo "súlož" znamenalo sdílení lože, což býval i důkaz přátelství a důvěry mezi muži. Činili tak dokonce i králové se při návštěvách nebo na důkaz spojenectví.) I v takovémto manželství si ovšem ženy dokázaly často vybudovat své místo a s muži jednaly se směsicí koketérie, nemravnosti a krutosti. To se samozřejmě týkalo především sňatků dohodnutých, nikoli sňatků z lásky. Inu ačkoli ...
Svá specifika měla šlechtická svatbaj ako hlavní nástroj sňatkové politiky. Umožňovala například svatbu v zastoupení za nepřítomného ženicha. Teoreticky dokonce stačilo, aby aktu stvrzení smlouvy byli přítomní stejně urození světci, aby právní akt nabyl platnosti. Církevní úkon nebyl nutný, ale v praxi se takto postupovalo jen výjimečně. Zato svatbě vždy předcházelo "ohledání" nevěsty. Prováděl jej obvykle lékař nebo zvláštní pověřenec ženicha a dbalo se na to, aby nevěsta byla zdravá, schopna rodit zdravé potomky, a aby byla pokud možno panna. Však se taky námluvám říkalo ohlady. Ale ohledávala se i majetková situace ženicha, urozenost apod. Šlechtický (ale taky měšťanský) sňatek byl stvrzen rovněž písemnou smlouvou mezi manželi, v niž se mimo obvyklé poslušnosti a oddanosti uvádělo i dohodnuté tzv. "vdovské věno", tzn. majetek, který po mužově smrti nepříslušel jeho synu, ale manželce. Takovým vdovským věnem českých královen byla tradičně města Hradec a Dvůr králové.
Středověká rodina byla přísně patrilineární (dědilo se v mužské linii) s různými právy členů a různou dělbou práce. Hlavou rodiny a jejím představitelem ve veřejném životě a před právem byl otec. Dále pak byla posloupnost následující: synové, matka, dcery (dci), staří (děd a bába - rodiče otce, ujec a ujčina - rodiče matky). Různému postavení a různé důležitosti se pak v rámci rodu a rodinného rituálu těšili příbuzní. Sourozenci otce byli strýc a stryna, sourozenci matky ujec a teta. Jejich potomci pak tvořili pestrou směsici bratranců, sestřenců, strýčenců a tetěnců, tetčiců či bratří tetčených. Velmi významnou osobou byl kmotr. Spolupodílel se na výchově a v případě úmrtí rodičů, přebíral dítě do své rodiny (pastořě, pastorek, pastorkyňa). Z tohoto důvodu byly rodiny otce a kmotra od křtu dítěte považovány za pokrevně spřízněné, což mimo jiné znamenalo, že mezi těmito rodinami nemohlo dojít ke sňatku. Dále tu byl svak, svekr nebo deveř, což byl švagr nebo tchán. Svěst, tšče nebo čtě byla tchýně, zět byl zeť a o zelvě, jako o ženě přijaté do rodiny prostřednictvím sňatku (novomanželka, snacha nebo švagrová), už byla řeč. Družě byl druh čili partner, druha, družicě byla družka, partnerka; polúbratřie a polúsestřie nevlastní sourozenci.
Uvážíme-li, že průměrná venkovská rodina čítala okolo 12 členů, je vidět, že vztahy pokrevní i nepokrevní byly značně rozsáhlé a často pokrývaly široké okolí téměř souvislým příbuzenstvím. Průměrná feudální rodina bývala menší - měla okolo 8 členů.
Tím jsme se dostali k potomstvu (ščedie - potomstvo, děti pravého ložě - manželské děti). Středověký duchovní názor považoval dítě za plod prvotního hříchu. I pro obyčejné venkovany nebyly děti žádnou radostí. Těšit se dokázali jedině z prvních potomků, zvláště z prvního syna (prvně), ale každé další dítě bylo považováno spíše za přítěž a příživníka, zvlášť když jich už v rodině bylo víc než prstů na rukou. Dětství bylo proto trpěno pouze jako předstupeň dospělosti a hledělo se dítě začlenit co nejdříve do světa dospělých, zvláště co se práce týče. O mnoho lépe na tom byly děti v měšťanských kruzích. Jednak jich bylo v rodinném průměru méně, jednak o ně mohlo být lépe postaráno a bylo jim dopřáno vyučení nebo vzdělání (týkalo se samozřejmě zejména chlapců). Výchova ovšem byla tvrdá. Měl-li se synek stát řemeslníkem, musel jeho otec zaplatit přijetí u mistra sumu okolo 2 kop grošů. V učení zůstal tovaryš mnoho let (obvykle 6) a měl-li podmínky a nadání mohl podniknout vandr. Účelem vandru bylo získat zkušenosti ve světě u jiných mistrů. Když se po pár letech tovaryš z vandru vrátil s osvědčením od cizích mistrů, složil závěrečné zkoušky, byl obřadně přijat do cechu a mohl se sám stát mistrem.
Měl-li se synek stát obchodníkem, odcházel na výchovu do domu otcova přítele obchodníka. Tam byl tvrdou výchovou připravován snášet námahu na cestách za obchodem a dostalo se mu vzdělání potřebného pro řemeslo obchodníka. Později už doprovázel svého vychovatele i na cestách. Takto připraven, mohl se vrátit zpět do otcova podniku.
Poslal-li jej otec na studia, odcházel na nejméně 2,5 roku (tolik trval nejnižší, bakalářský stupeň university - fakulta artistická). Jako magistr se vrátil nejdříve po 6 letech, jako magistr theologie po 9 letech. Uvádí se, že 4 roky studia stály 24 kop grošů.
Šlechtické děti na tom byly obdobně. Navíc se od útlého dětství se musely podřídit rodinným zájmům a požadavkům stavu. Byly sice dobře zaopatřeny a byly jim dopřány zábavy a radosti, ale poměrně brzy na ně bylo naloženo břemeno výuky odpovídající jejich stavu. Chlapci odcházeli z domova získat rytířské ostruhy (o tom si povíme dále) nebo theologické vzdělání, dívky byly připravovány na brzký sňatek. Nejtěžší úděl měl prvorozený syn, který byl dědicem veškerých statků po otci. Zatímco jeho sourozenci měli jakous-takous volnost, na něm závisela budoucnost rodu a musel být na svůj úkol co nejlépe připraven. Jeho předurčení jej mimo jiné sourozencům znatelně odcizilo, jednak z důvodu odloučení, ale i ze žárlivosti a závisti.
Obecně se lidský život dělil na čtyři etapy: do 7 let bylo dětství, do 14 jinošství, do 28 mladý věk a od 29 byl člověk považován za starého. Plnoletost se určovala podle fyzických znaků dospělosti (vousy, ňadra), až od 15.století byla kodifikována právně: poddaní byli plnoletí v 18, příslušníci nižší šlechty v 17 a vyšší šlechty v 16 letech. Dívky byly považovány za dospělé o dva roky dříve -limit pro sňatek byl stanoven na 14 let, ale býval snížen i na 12 a ve výjimečných případech i níže. Z toho je vidět, že odstupy mezi generacemi bývaly menší než dnes. Ostatně i lidský život byl kratší a jen nemnozí se dožili stařeckých šedin.
Už jsem zmínil, že mimomanželské styky a soužití, ač je církev odsuzovala jako těžký hřích, byly věcí naprosto běžnou a produktem těchto vztahů byly celé houfy nemanželských pankhartů (parchantů, bastardů) - boční synové, bočné dci. Na nemanželské dítě se ovšem nevztahovala patrilineární kontinuita, čímž bylo vyloučeno ze společnosti rodu a pozbylo práva stavovská a dědická. Mělo být též vyloučeno ze všech poctivých povolání. Dle veřejného mínění za něj byla odpovědna matka, která se o něj tudíž musela postarat. To byla její povinnost. Otec neměl žádných povinností a záviselo výhradně na jeho vůli a možnostech jak se zachová.
Bez problémů pankharty integrovala vesnická společnost. Hlavu si s tím nikdo moc nelámal. Horší to bylo ve městech, kde nemanželské dítě uctivého měšťana snižovalo jeho kredit. Městští pankharti často končívali mezi tuláky, zloději a žoldáky. Velký problém představovali levobočci pro šlechtu. Teoreticky pozbyli veškerých dědických nároků, ale po smrti otce se jich často domáhali stejně jako legální potomci, z čehož pak vznikaly různé půtky a boje. Zvlášť když se otec postaral o dobré zabezpečení levobočka šlechtické matky. To už pak většinou nebyl žádný chudák, ale silný soupeř disponující mnoha statky, styky a vojskem, schopný se prosadit na úkor legitimního dědice.
Zcela zvláštní kapitolu tvořili kněžští pankharti. I těch bývalo jako much, ale vzhledem k tomu, že duchovní sňatky uzavírat nesměli a nemohli mít tudíž legitimní potomky, tedy ani nemanželské, považovali všechny děti (i od různých matek) za své bez rozdílu. A podle toho se o ně taky starali. Často se jim dostalo dobrého vzdělání a díky konexím se dostávaly do učení a k úřadům. Kdosi dokonce spočítal, že za celou dobu existence křesťanské církve se na Petrově stolci vystřídalo 39 papežů-otců. Pro úplnost: kněz se řekl lidově pop a žena s ním žijící byla popová.
Bylo ovšem přirozenou snahou plození levobočků nějak omezit. Církevní zákazy nepomáhaly a nadto byly mimomanželské vztahy institucionalizovány v podobě hampejzů a lázní. A tak si i ve středověku lidé vypomáhali antikoncepcí. Jako prezervativů se používalo střívek nebo rybích měchýřů. Riziko početí ženy omezovaly dlouhou dobou laktace posledního potomka. Také fyzická námaha, prudké rázy nebo údery do břicha vedly k úspěchu, ač se jednalo spíš o umělé vyvolání potratu, byť ten byl považován za hrdelní zločin. A v nejhorším tu byly rozličné lektvary a kouzla...

Malý staročeský slovník, SPN, 1978
Historische Waffen und Rüstungen, L. a F. Funcken, Orbis Verlag, München
Dějiny hmotné kultury, SPN, 1985
Encyclopédie médiévale, Viollet le Duc, Bibliothéque de l´image, 1996
a množství jiných ...

Roman von Müschwerk
4.11.2001
Avátar uživatele
Czernozub
Příspěvky: 818
Registrován: So 27. Ún 2010 12:49:06
Místo/Bydliště: Želiv, Tábor
Kontaktovat uživatele:

Re: Staročeské nadávky, oslovení názvy

Příspěvek od Czernozub »

Němčic, zvijebanec, a některá líbivá oslovení žen jsou již stálicemi mého slovníku :)
"Neorganizovaná banda není armádou o nic víc, než hromada cihel domem."
Sókratés
Avátar uživatele
Braenn
Příspěvky: 62
Registrován: Po 17. Kvě 2010 15:05:07
Místo/Bydliště: Brno - Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Staročeské nadávky, oslovení názvy

Příspěvek od Braenn »

Slovník asi nikomu neobohatím, ale pobavila mě dnes drobná perlička, týkající se nadávek ve středověku.
V Kordulkou výše uvedeném seznamu je několik výrazů pro ženu lehkých mravů, ale konkrétní, znělé a dodnes užívané kurva (s prominutím :D) mi tam chybí. Seifried Helbling ze Štýrska ho ve své satirické básni poskytl v krásném fonetickém přepisu. Patří to sice na konec 13. století, ale snad nebudu tak moc mimo:

Der Bêheim sit uns niht vergie,
daz wir jehen müezen,
unser friunde grüezen
,tobroytra des morgens.
do was niht âne borgens :
wir kunden unser lachen
grôz bêheimisch machen.
ich sag iu dem was alsô:
,Kurvysyne! ho ho ho!
do was unser lachen ûz
,vitaj pan, popponiúz.

„Český mrav nás nepřešel, - takže musíme říci, - že naši přátelé zdraví ráno dobré jitro. - Nic se neobešlo bez výpůjčky: - i smích svůj jsme dovedli - učinit hrubě českým. - Řeknu vám jak: Kurvy synu! Ho ho ho! - Tu jsme byli se svým smíchem u konce. - Vítaj pan, Bóh pomoz."

Přepis podle Arnošta Krause, překlad Václav Černý.
Michal, sluha pána z Nových Hradů.
Zdeslav
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2457
Registrován: Ne 24. Srp 2008 14:46:17
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Staročeské nadávky, oslovení názvy

Příspěvek od Zdeslav »

To je skvělý! :)
Nezabud hrr!
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů