Korouhev

Informace o projektu, výstrojní podmínky, karlovské akce
Drslav
Příspěvky: 14
Registrován: Po 29. Zář 2008 22:38:26
Místo/Bydliště: Pzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Korouhev

Příspěvek od Drslav »

Přesně tak týblo protáhnout ratištěm a korouhví
mikey.88
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2718
Registrován: Út 03. Ún 2009 23:42:27
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Korouhev

Příspěvek od mikey.88 »

Týblo je to psrávné slovo. Drát je trochu úsměvný :D

Už bych ale neříkal korouhev ale prapor. Mám k tomu i jiný důvod než technickou specifikaci (korouhev nemá týblo, praporec má týblo).

V korunovačním řádě stojí, že ke korunovaci je použitá i tzv. Korouhev sv. Václava :!: Jedná se o kopí sv. Václava, na němž je připevněn prapor sv. Vojtěcha z kostela vrbčanského.

Tuto informaci jsem četl v nové knize: Korunovační řád českých králů ;)
Obrázek
mikey.88
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2718
Registrován: Út 03. Ún 2009 23:42:27
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Korouhev

Příspěvek od mikey.88 »

O korouhvi sv. Václava

Podle jedné z legend založil kostel ve Vrbčanech na hranicích mezi knížectvími Zličanů a Přemyslovců kouřimský kníže Radslav jako výraz pokory po neúspěšném boji se svatým Václavem, pražským knížetem, který se odehrál nedaleko odtud.

Od té doby se v kostele jako vzácná relikvie uchovávalo kopí sv. Václava, s nímž tehdy vyjel do boje. Podle dalších legend se o budoucnost kostela zasadil na konci 10. století svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců. Ten zde prý zanechal jako památku svou korouhev skládající se ze dvou pruhů hedvábné látky s vyšitou hvězdou uprostřed. Vojtěchův prapor nasazený na kopí svatého Václava pak vytvořil vzácnou relikvii, svatováclavský praporec.

Léta běžící od chvíle, kdy tato vzácná památka našla svůj úkryt v chladném stínu vrbčanského kostela, přinesla nejen radosti a strázně jeho obyvatelům, ale postupné zapomnění. Až po více jak stu letech se svatováclavská korouhev dostala zázrakem znovu na svět. Bylo to roku 1126 a na českém knížecím stolci krátce vládl mladší ze synů Vladislava I., Soběslav. Podle dávného práva měl sice na vládu nárok jeho starší bratr Ota Olomoucký, ale Soběslav byl muž činu a jasných cílů. Odsunutý Ota proto požádal o vojenskou pomoc k uchvácení moci německého krále Lothara. Ten mu ji za slib poslušnosti a nemalého finančního odškodnění rád přislíbil. A tak se stalo, že v únoru onoho památného roku 1126 vtáhly početné šiky Sasů a Durynků doplněné muži Olomouckého Oty přes průsmyky Krušných hor do České země. Na obranu svého knížectví sebral Soběslav rychle vojsko a chystal se vyrazit Němcům vstříc. Před výpravou se mu ale zdál zvláštní sen. V něm se mu zjevil svatý Vojtěch a pravil: „V kostele vrbčanském je uložen praporec slavníkovský. Vezmi jej a před šiky svými nes. Pak dobudeš slavného vítězství!“ Když se kníže ráno vzbudil, povolal svého zpovědníka Víta, aby se s ním o snu poradil. Ještě týž den vyrazil z Prahy zasněženou krajinou k Vrbčanům nevelký houfec s knězem Vítem. Jak dorazili na místo, ptali se po vzácné korouhvi, ale dostalo se jim jen nechápavých pohledů. Nikdo si žádný praporec nepamatoval. I poklekli Soběslavovi poslové k vroucí modlitbě a obraceli své prosby nejen k bohu, ale i českým světců Václavovi a Vojtěchovi. Po modlitbě se dali do podrobného průzkumu zdí. Nakonec našli za oltářem zazděný výklenek, a v něm stařičký prapor i s kopím. S velkou slávou vezli svatováclavskou korouhev zpět, ale kníže už vyrazil vstříc nepříteli. Museli tedy za ním. Tryskem uháněl Vít s ozbrojenou družinou k severním hranicím země a doufal, že nepojede pozdě. Soběslav rozbil svůj tábor nedaleko hradiště Chlumec a připravoval se na rozhodující úder na německé šiky, které musely projít sevřeným údolím před ním. Večer před bitvou přijal kníže od Víta vzácnou korouhev.

Druhý den ráno se objevily na dohled nepřátelské voje. Kníže poručil rozdělit své méně početné vojsko na tři proudy a přikázal jim v pravý čas vpadnout na nepřítele a nešetřit nikoho. Úzko bylo možná Čechům, kteří hleděli na přesilu cizáků valících se průsmykem, když tu poručil Soběslav rozvinout posvátnou korouhev. Když její cípy zavlály ve větru, objevil se náhle nad hlavami českých reků veliký orel a na mohutných perutích letěl vpřed proti Němcům. A kaplan Vít třímající vzácnou relikvii zvolal: „Hleďte, mužové čeští, vidím nad námi svatého Václava, jak na bílém koni a v zářící zbroji nás vede do vítězného boje!“. Ať už měl kněz skutečné vidění či nikoliv, jeho slova naplnila vojáky nadšením, s nímž se vrhli na nepřátelské šiky a rubali je meči a sekyrami, až se vojsko dalo na útěk. Na bojišti zůstalo prý ležet na pět set německých šlechticů a mezi nimi i přemyslovský zrádce Ota Olomoucký. Lothar se obával o svůj život, ale kníže Soběslav prokázal velkomyslného ducha. Jen s několika válečníky přišel odvážně do králova tábora a nabídl německému vládci smír i volný odchod. Jeho podmínkou bylo jen to, že král uzná jeho jako právoplatného knížete. Lothar to slíbil, a i když se později stal římským císařem, tento slib dodržel. Proto také nalezl v českém knížeti Soběslavu I. věrného a silného spojence ve svých politických i válečných taženích.

Vzácnou svatováclavskou korouhev uložil kněz Vít zpět do kostela ve Vrbčanech. Její sláva se rozlétla po celé zemi, a tak už nebyla skrývána, ale hrdě pověšena na zdi nad oltářem. Prý až bude Čechám zase zle, má ji vladař vzít opět do boje…

…uplynulo půldruhého století. Nad českou zemí se opět stahovala válečná mračna. Uherský král Béla IV. shromažďoval vojsko proti českému vladaři Přemyslu Otakaru II. Ten proti němu vytáhl v čele početného, ale přeci jen menšího vojska. Aby ho posílil alespoň na duchu, uposlechl slavný český král dávnou legendu a poslal do Vrbčan posly, aby zde vyzdvihli vzácnou svatováclavskou korouhev. A tak, jako kdysi před ním i Soběslav, nesl ji do bitvy v čele svých šiků i Přemysl Otakar II. 12. července roku 1260 se u Kressenbrunnu střetli udatní Češi s dvojnásobnou přesilou Uhrů. Bitevní štěstí se nejprve klonilo na stranu nepřítele, ale když pražský purkrabí Jaroš z Poděhus rozvinul Vojtěchův praporec na Svatováclavském kopí, zjevil se prý nad českými voji obrovský zlatem zářící orel, jehož křídla se nad ním rozprostřela jako štít. Zároveň se hrot posvátného Václavova kopí rozzářil oslnivým světlem, které oslepilo útočící Uhry. Z hrdel tisíců Čechů se ozvala stará píseň „Hospodine pomiluj ny“, kterou prý kdysi složil sám svatý Vojtěch. A těžká železná jízda, tolik obávaná nepřáteli českého krále, vyrazila jako lavina do útoku proti divokým Uhrům, kteří v hrůze utíkali přes řeku Moravu a v šíleném spěchu mnozí z nich našli v jejích vlnách smrt. Slavného vítězství tehdy dobyl český král Přemysl Otakar II. a ještě dlouhá léta se o něm vyprávělo po celé zemi. Posvátnou korouhev pak vladař vrátil do kostela ve Vrbčanech, kde byla zavěšena opět na zdi nad oltářem.

Přešla další staletí a s nimi i mnohé války a protivenství. V časech husitských bouří, když mnohé církevní památky vzaly za své, prý nechali kněží vrbčanského chrámu vzácnou korouhev ukrýt na neznámém místě v podzemí. Spočívá tu kdesi v tajném sklepení na kamenném stolci a čeká, až bude zemi opět nejhůř. Tehdy vyjede z Blaníku svatý Václav se svým vojskem, vyzdvihne svůj prapor z Vrbčan a pod touto korouhví porazí všechny nepřátele a vyžene je ze země české.

Tak alespoň praví legendy…

zdroj: Staré české pověsti
Obrázek
Kordulka
Příspěvky: 1633
Registrován: Út 20. Led 2009 20:46:24
Kontaktovat uživatele:

Re: Korouhev

Příspěvek od Kordulka »

Korouhev - vexillum, gonfanon, gonfalon, banderium, bandiére, banniére

Tzv. "týblo" je terminus technicus pro dřevěný "klacík", tyčku, která se používá pro výrobu šípů. Nikde jinde se s tímto výrazem nesetkáváme!
Pro výztuž korouhve věc dosti nepraktická, protože křehká a snadno se lámající.
Vexilologie označuje výztuž korouhve jako "ráhno".

Zdroj:
http://www.pametihodnosti.cz/slovnik/65 ... logie.html
http://svetmyslivosti.silvarium.cz/content/view/758/32/
http://www.historie.hranet.cz/heraldika ... 1941-4.pdf
Zídrt, Niederle, Český lid - Praha, 1894
mikey.88
ČLEN SPOLKU
Příspěvky: 2718
Registrován: Út 03. Ún 2009 23:42:27
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Korouhev

Příspěvek od mikey.88 »

Gonfalon bych jako korouhev skutečně nepočítal ;)

Docela by mě zajímalo, jestli je někde v kronikách ke 14. století ten prapor sv. Vojtěcha zmíněn jako reálná věc. Třeba majetek farnosti či něco takového. Jak je vidět, korouhev sv. Václava už je. Takže pro Karlovce prapor sv. Václava. Ne korouhev :)
Obrázek
Drslav
Příspěvky: 14
Registrován: Po 29. Zář 2008 22:38:26
Místo/Bydliště: Pzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Korouhev

Příspěvek od Drslav »

Víš co Káťo dej si tam třeba pletací jehlici
richardrg
Příspěvky: 676
Registrován: Stř 04. Ún 2009 11:54:06
Kontaktovat uživatele:

Re: Korouhev

Příspěvek od richardrg »

Tak pánové ZÁSADNĚ s vámi nesouhlasím.
Nejprve Mikey 88 týblo rozhodně NENÍ to správné slovo, protože týblo není ani korouhevní ráhno ani dřevěná tyčka. Týblo je dřevěný polotovar na výrobu kolíků pro dřevěné (kolíkované) spoje a jako takové si ho můžete koupit v každé truhlářské prodejně. Podélné rýhy jsou na něm proto aby tam drželo lepidlo.

To že někteří máte nějaké osobní neshody vás nesmí ovlivnit v jednání. To že jste se mezi sebou dohodli na nějakém termínu, není dobré. I když pracujete jako amatéři, nevyhnete se konzultacím s odborníky a pro ty budete stejnými exoty jako např. brusiči jazyka v době obrození. To že např. v oblečení chybí jednotné názvosloví je smutné, a musíme se pak o něm nějakým způsobem dohadovat. Ale jestli pro ráhno je zavedený vexikologický název, tak proč ho nepoužíváte?

A k Drslavovi - i když tam bude pletací jehlice nebo týblo, pořád to bude ráhno :D

A mimochodem korouhev Jana z Vrcova je vystužena drátem a dělal jsem ji já, týblo i jakákoliv dřevěná tyčka mi přišla tenká. Ale je to dáno také menší velikostí korouhve.
" Co je na světě nejjednodušší ?"
" Radit ostatním."
Thales z Milétu
Kordulka
Příspěvky: 1633
Registrován: Út 20. Led 2009 20:46:24
Kontaktovat uživatele:

Re: Korouhev

Příspěvek od Kordulka »

Slovník cizích slov:
Gonfalon - prapor upevněný na příčném ráhnu a nošený v církevních procesích; tvz. "korouhev"

Wikipedia:
Praporec nebo praporec (ze staroitalského "confalone"), je podlouhlý prapor či praporec, někdy špičatý, mající hluboce rozeklaný cíp, případně s několika fábory, zavěšený na příčce. Jako první jej užívaly italské středověké spolky, později místní gildy, společnosti a správní okrsky. http://en.wikipedia.org/wiki/Gonfalone
Kordulka
Příspěvky: 1633
Registrován: Út 20. Led 2009 20:46:24
Kontaktovat uživatele:

Re: Korouhev

Příspěvek od Kordulka »

Co se sv. Vojtěcha v heraldice týče, nejsem si jista, zda by to byla vhodná postava. Pán s pádlem v ruce by leda mohl v někom evokovat představu mořeplavectví a vyvolat tak pobavení...
Jinak nemá Vojtěch s Čechami a Čechy moc společného a to málo, co má, není právě nejpozitivnější.
Avátar uživatele
Maršálek
Příspěvky: 1159
Registrován: Ne 05. Říj 2008 22:20:13
Kontaktovat uživatele:

Re: Korouhev

Příspěvek od Maršálek »

Navrhuji utišit emoce, kdo se chce zabývat jednotlivým názvoslovím, obejde se bez slovníku cizích slov i bez wikipedie, protože to samozřejmě řeší adekvátní PVH vexilologie ;) Mimochodem s „týblem“ jsem přišel já a nikoli mikey ;)

To, co se tu řeší, je otázka tvaru a materiálu pro praporec s cílem vybrat dobově věrný a současně praktický pro soudobé potřeby pěšího boje. Pokud se shodneme na posledním grafickém návrhu, pak příčku (ráhno) řešit nemusíme ;) Osobně považuji ráhno za praktické, ale ani já ani Kateřina ten praporec do boje nosit nebudeme, takže v tomhle nás neberte vážně a rozhodněte sami ;)

P.S. sv. Vojtěch je czela nezpochybnitelně jedním se zemských patronů a má i jiné atributy. Mimochodem podle zmíněné pověsti není na praporci sv. Vojtěcha vyobrazený sv. Vojtěch... :lol:
A zrazuje, kdo nechce rozumět,
že láska není dostat ženu v plen,
a kdo se snaží vynucovat hned,
čím má být za svou službu odměněn.
Takových lásek, těch je na tucty,
ale co je nám žena bez úcty,
já, já si musím v lásce vážit žen.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů