DOBA KARLOVA

Petr z Michalovic

? - 1368
český pán

Petr z Michalovic se narodil neznámo kdy. Víme o něm, že je synem Jana II. z Michalovic, který umírá roku 1354. Až do roku 1361 spravuje rodový majetek Petr z Rožmberka. Roku 1361 nacházíme první zmínku o Petru z Michalovic a to v souvislosti právě s převzetím rodového majetku od Pána z Rožmberka. Téhož roku uzavírá pakt se svou tetou Markétou a získává od ní Velešín.
Roku 1363 se účastní s mnoha dalšími českými pány svatby císaře Karla IV s jeho čtvrtou ženou Alžbětou Pomořanskou v Krakowě.
Umírá roku 1368 během vojenského tažení za císařem Karlem IV do Itálie. Po sobě zanechává vdovu Elišku, dceru Barbaru a syna Jana III. z Michalovic.

Majetek

hrady Michalovice, Velešín, Ostrý, Úštěk a Brandýs nad Labem a město Mladá Boleslav. O dalších statcích se všechny zdroje zmiňují pouze souhrně, nikoliv jmenovitě.

Vazby

Přítel Smila z Nových Hradů

Eliška z Vlašimi

česká šlechtična, žena Petra z Michalovic
? - 1411

Jedná se o z větší části smyšlenou a fiktivní postavu. Jediné dohledatelné informace o ní jsou jméno Eliška a datum úmrtí.
Vytvořena jako sestra tří bratrů, Jana Očka, 2. Pražského arcibiskupa, Michálka, purkrabího na Furstenberku (Svojanově) a Pavla, písaře královské komory a osobního přítele Karla IV.
Samotná Eliška unikla klášteru jen díky sňatku s Petrem z Michalovic.

Paní je to vzdělaná, v nepřítomnosti svého chotě spravuje jeho rozsáhlé statky. K poddaným je vlídná, avšak nestrpí žádnou nepravost či faleš.
O svůj zevnějšek dbá velmi pečlivě, avšak stará se spíše o to co jí sluší, než o to, co diktují poslední módní výstřelky.

Pátek, purkrabí na Velešíně


Ve výstavbě

Petra

Vojta
družiník

Mates

meč není součástí kostýmu, nohavice budou prodlouženy

Brum - zbrojnoš pana z Michalovic

Narozený v malé vesničce Lahuť krásné Jarmile dřívější kuchařce urozeného pána z Velešína. Zlí jazykové říkají, že si svůj outěžek přinesla z Prahy. Vzhledem k tomu, že je ženou kováře Bruma nikdo si nedovolí říct to nahlas. Mladý Brum vyrůstal se svou milující matkou a otcem. Otce učil Bruma v kovárně, ale jeho víc než zbraně vyrábět bavilo je používat. Ve svých 14 letech si ukoval meč a utekl s ním z domu přímo na hrad Velešín žádat o službu ve stráži. Vysmáli se mu a vyhodili ho, řkouc, že se má vrátit za dva roky. Ještě než se jim to povedlo zvládl dva strážné odzbrojit a zranit. Uplynuly dva roky a Brum se vrátil nejen s mečem v ruce, ale i přilbou, plátovým kabátcem a požehnáním obou rodičů. Léta ubíhala a Brum dospěl. Už nevyrostl, ale za to zmohutněl. Po otci má silné ruce a široká ramena. Po matce zdědil vousy. Kde se vzaly v rodině s vraními vlasy a hnědýma očima modré oči a světlé vlasy nikdo už dlouho neřeší. Zůstal ve službě na Velešíně a je častým účastníkem výprav hradního pána.
Bruma je dřív slyšet než vidět. Místo kde byl se také pozná jednoduše. Pokud narazil na přátele najdete do čista okousané kosti, prázdné džbány a mísy. Narazil-li ale na nepřátele, najdete tratoliště krve, plačící vdovy a sirotky, kterých za svůj život vyrobil mnoho.

Růženka - kuchtička

Petra