Jak vypadal Karel IV.?
- Vladař a těžký rytíř. -
Úryvky ze zpráv a článků antropologa profesora Emanuela Vlčka a profesora Jindřicha Matějky:
(výbor zpracovaný v Toulkách českou minulostí)
Postava:
_______________________________________________________________________________________
EDIT BAHNAK - Smazán nefunkční odkaz
Matheo Vilani, florentinský kronikář, popisuje císaře Karla podle lidí, kteří jej viděli:
Jeho osoba je střední postavy. Podle němců je poněkud skrčený s krkem a hlavou stlačeným dopředu, ale pravidelně.
Podle zachovalé kostry se dala dobře odhadnout výška císařovy postavy. Karel byl muž atletického těla se silnou kostrou, které zformovalo záměrné tělesné cvičení. Dokazují to mohutné svalové úpony na lebce i na ostatních kostech. Můžeme přímo říct, že to jsou pozůstatky těžkého rytíře. V moderní terminologii by bylo možné označit jeho otce Jana Lucemburského za desetibojaře, zatímto Karel byl těžký atlet.
Výšku postavy je možné poměrně přesně vypočítat z délky dlouhých kostí končetin. Podle dvou různých výpočtů se ta výška pohybovala mezi 172,5 a 173,5 cm. Na svou dobu byl tedy nadprůměrně vysoký. Jeho výšku však zkreslovala kyfosa hrudní páteře u 3 až 9 obratle, a tak mohl vypadat přibližně na 169, nebo 170 cm.
Obličej:
_____________________________________________________________________________________________-
Prozatím patrně nejvěrohodnější podobizna Karla IV., vytvořená grafikem Oldřichem Kulhánkem v roce 1996 na základě antropologického výzkumu prof. Dr. Emanuela Vlčka (jizva na obličeji je následek sečného zranění zaznamenaného na Karlově lebce):
Matheo Vilani o Karlově obličeji píše:
Má černé vlasy a velké oči, od sebe široce rozložené. Tváře široké a plné, černý vous a vpředu lysou hlavu.
V roce 1977 - došlo k věrné rekostrukci obličeje Karla IV. podle metody ruského antropologa Gerasimova:
Oči měl císař pravděpodobně tmavě hnědé a mírně protrusivní (vystupující), horní víčka poněkud převislá, nos mohutný, v dolních partiích široký s masivními křídly. Kromě jizvy od sečné rány (pravděpodobně mečem) měl Karel v krajině obou obočí menší jizvy, které vznikly po tupých, nebo tržných poraněních. Černé, nebo velmi tmavě hnědé vousy, tvář zarudlou.
Chrup měl císař mírně obroušený následkem posunutí dotykových ploch zubů po úrazu. Jinak ale uplný. Navíc měl zuby i ve svých 62 letech až na drobný kaz v první stoličce vlevo nahoře zcela zdravé.
Úrazy a poranění:
__________________________________________________________________________________________
EDIT Bahnak: smazán nefunkční odkaz
V mládí, ale ještě ani po třicítce nevynechal Karel jedinou příležitost, jak se zúčastnit nějakého souboje, nebo turnaje. Často zápasil v rytířských kláních pod cizím jménem a erbem. Jako například v roce 1347 ve městě Rottenburgu, když projížděl jižním Německem.
7.12. 1976 proběhla poslední exhumace Karlova těla a vůbec první konzervace. Kostra byla téměř kompletní a ve velmi zachovalém stavu, jen několik kostí chybělo.
V této době objevil profesor Vlček na Karlově těla celou řadu vyhojených poranění:
První šrámy utržil císař již jako 16 letý v bitvě u hradu San Felice v Itálii. Také v bitvě u Kresčaku, kdy mu bylo 30 let. A velmi výrazná je poúrazová asymetrie kostry nosu po
sečném poranění nosního kořene.
Toto zranění (narozdíl od tupých poranění, kterých se na Karlově lebce objevuje nepočítaně, sečné je tam jen jedno) způsobilo mírný rozestup pravostranného nosočelního lebečního švu v šíčce 2 mm a v délce skoro 3 cm. Následkém této sečné rány došlo k mírnému vyhnutí nosních kostí doleva. Nosní přepážka se naopak posunula k pravé straně do vzdálenosti přes 1 cm.
Nosní hřbet byl od té doby zvlněný a vyhnutý na levou stranu. Sečné poranění začínalo u levého obočí, přetínalo šikmo nosní kořen a zasáhlo Karlovu tvář pod pravým okem. Takovýto zásah zanechal na csařově tváři nepochybně dosti nápadnou jizvu.
Nejvážnější byl zřejmě
úraz na krční páteři, který vznikl po tupém úděru vedeném velikou silou na levou polovinu krku. Byl pravděpodobně zaviněn pádem z koně na tvrdou podložku, přičemž došlo k páčení krku o okraj okruží, což byla součást zbroje. Byl to velmi nepříjemný a nebezpečný úraz. Došlo k poškození krčního svalstva, zhmoždění výběžků krčních obratlů, výronu krve a současně byla postižena mícha (tzn, její pohmoždění a krvácení za současného třesu mozku). To vše a ještě následně proběhlý zánět míšních kanálů způsobilo patrně v Karlových 34 letech Karlovi dočasné ochrnutí všech čtyř končetin.
K tomuto poranění krční páteře lze dobře zařadit i vyhojené zlomeniny obou kloubních výběžků a bradové části dolní královy čelisti. Musel to být jeden a tentýž pád, po kterém si Karel pohmoždil krční páteř i dolní čelist. On totiž v plné zbroje a z výšky sedícího jezdce spadl na bradu. Bradová partie dolní čelisti se dvojnásobně svisle rozlomila, takže se část s špičáky a řezáky uvolnila.
Jiné, dost těžké poranění, utrpěl Karel na levém kolenním kloubu. Muselo dojít k jeho hrubému zhmoždění nějakým tupým úděrem. Příčinnou mohl být buďto náraz, nebo pád (například z koně) s následným krevním výronem. Následky zranění jsou nápadné, i když funkce kolena podle všeho zůstala Karlovi normálně zachována.
V
bitvě u San Felice utrpěl Karel lehké poranění ramene poté, co byl sražen ze dvou koní. Podruhé byl raněn v
bitvě u Kresčaku, pravděpodobně šípem. V obou případech se ale jednalo o poranění svalstva. Po ošetření a krátkém pobytu na lůžku mohl bez problémů cestovat na koni.
Některá zranění však zanechala stopy i na kostře. Kromě úrazu na páteři a lebce je to stav po zlomenině levého zápěstí. (K tomuto úrazu muselo patrně dojít někdy v mládí).
O Karlovi je také známo, že především na sklonku svého života velmi trpěl
dnou. Jednu z atak, neboli záchvatů líčí kancléř francouzského krále Pierre de (Rogemount?) ze začátku roku 1378:
Částečně cestoval ve voze, částečně byl nesen na nosítkách mezi dvěma mulami, neb na nosítkách nesených nosiči. V páláci francouzského krále byl pak přenášen na židli. Na schodech pak v náruči, když si chtěl prohlédnout ostatky svatých v kapli chrámu. Přes všechny bolesti však do Paříže vjel po boku francouzského krále na koni, neboť byl císař.