Kordulka napsal:Řekla jsem, a na tom trvám, že ve vrcholném a pozdním středověku byla žlutá barva přikázána židům a a dále pak prostitutkám, žebrákům a dalším skupinám, vyloučeným ze slušné společnosti a slušní lidé se jí proto vyhýbali. To jsem také doložila literaturou, která se problematikou vnímání barev lidskou společností, mj. i ve středověku, zabývá.
A já proti tomu postavil konkrétní odbornou literaturu, jejíž autoři se zabývají významem a symbolikou barev ve středověku a nic takového nezmiňují:
BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích, I .díl: Řády rytířské a křižovnické, 1.vyd., Praha: Libri, 2002
BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích, II. díl/ I. svazek: Řeholníci a kanovníci, 1.vyd., Praha: Libri, 2003
BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích, II.díl/ II. svazek: Mnišské řády, 1.vyd., Praha: Libri, 2004
BUBEN, M. Encyklopedie heraldiky, Světská a církevní titulatura a reálie. 2. vyd., Praha: Libri, 1997
FRIAR, S. Heraldry. For the Local Historian and Genealogist. 2. vyd., London: Grange Books, 1997
KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Středověk. 1. vyd., Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001
KYBALOVA, Ljudmila; GERBENOVA, Olga; LAMAROVA, Milena. Illjustrirovannaja enciklopedija mody. 1. vyd., Praga: Artia, 1966
MERCALOVA, M. N. Kostjum raznych vremen i narodov - I. 1. vyd., Mockva: Akademija mody, 1993
NEJEDLÝ, M. Fortuny kolo vrtkavé. 1. vyd., Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2003
ŠMAHEL, F. Cesta Karla IV. do Francie. 1.vyd., Praha: Argo, 2006
VON VOLBORTH, C. A. Heraldika, Úvod do světa erbů, 1. vyd., Ostrava: Blesk, 1996
Tito editoři pak mimo jiné rozebírají i symbolický význam konkrétních zobrazovaných barev v daných dílech, které jsou dobovým obrazovým pramenem a také nic takového nezmiňují:
KRÁSA, J. Rukopisy Václava IV. 2. vyd., Praha: Odeon, 44. Svazek edice české dějiny, 1974
KRÁSA, J. České iluminované rukopisy 13./16.století. 1. vyd., Praha: Odeon, 68. Svazek edice české dějiny, 1990
MATĚJČEK, A.(ed). Česká malba gotická. Deskové malířství 1350-1450. 3. vyd., Praha: Melantrich, 1950
STEJSKAL, K.; VOIT, P. Iluminované rukopisy doby husitské. 1. vyd., Praha: Vydavatelství a nakladatelství Grafit, 1991
Protože je považuji za autority ve svých oborech a sám jsem při svém studiu oděvní problematiky ani v pramenech nic takového nedohledal,
žádám tě asi po šesté, aby jsi doložila své tvrzení, že "ve vrcholném a pozdním středověku byla žlutá barva přikázána židům a a dále pak prostitutkám, žebrákům a dalším skupinám, vyloučeným ze slušné společnosti a slušní lidé se jí proto vyhýbali." Nebude od věci, když také vyložíš, z jakého důvodu je žluté udělená výjimka v jejím heraldickém, tedy právním užívání. Přiznávám se, že to totiž nechápu
Cituj konkrétní relevantní právní prameny této doby, který to jasně stanovují a jejichž výklad beze vší pochybnosti potvrdí, že slušní lidé se v období vrcholného a pozdního středověku vyhýbali žluté barvě.
P.S. v čem je problém? Přeci z nějakého konkrétního relevantního právního pramene vycházíš, a ten tě přesvědčil o nezpochybnitelnosti tvého názoru. Vždyť už se o tom dohadujeme téměř dva týdny a ty stále trváš na tom, že se zásadně mýlíme, aniž jsi schopná to dokázat. Já jsem na podobné názory narazil v minulosti, ale když jsem se je pokoušel ověřit, vždy jsem zjistil, že se jednalo o mylnou autorovu interpretaci, bohužel často nektiricky přejímanou dál...