DOBA KARLOVA

Dr. Lenka Bobková ("Ustavení Koruny království českého", str. 94 a 95, Havran - Praha 2006) uvádí ve své knize popis Beneše Krabice z Weitmile chování vojska českého krále na domácím území, když Karel zahájil v létě r. 1370 tažení proti Otovi Braniborskému. Podle toho, co Weitmile popisuje, se české královské vojsko dopouštělo na vlastním území plenění a násilí na vlastních lidech a jejich majetcích.
Domnívala jsem se, že tohle je chování typické pro mladší staletí, kdy vojska prostě byla poslána do vesnic, aby si něco optařila (což opět hezky popisuje např. Mikuláš Dačický z Heslova ve své kutnohorské kronice).
Dokonce mělo docházet k ničení kostelů, zabírání úrody, znásilňování - a Weitmile ostře kritizuje, že se vlastní vojsko chovalo hůř než mnozí nájezdníci, kteří českou zemí kdy táhli.
Pozn.: V knize paní Bobkové asi bude chyba v dataci, protože na šarvátku mezi Karlem a Otou v létě 1370 nemohu zaboha nikde natrefit.

To chování vojska, navíc královského, mne zaujalo. je to sice jen krátká zmínka, ale nasvědčovalo by to tomu, že vojsko už v této době buď bylo odkázáno na to, co si kde uloupí, nebo bylo přikazováno vsím a městůk k živení, jako tomu bylo v mladších dobách. Ta první eventualita je asi pravděpodobnější. Další, co to naznačuje je, že s nějakým trénem to asi nebyla žádná sláva a co si kde voják ukradl nebo koupil, to jedl.

Samozřejmě to také mohla být výjimka, způsobená tím, že panovník neměl dost prostředků na trestnou výpravu (což je další věc, která mne znovu a znovu překvapuje - jak byla šlechta vč. panovníka tak porůznu zadlužená. Rody mezi sebou, v rámci rodiny, regionální panovníci mezi sebou, panovník u kdekoho; ale to sem nepatří...)

Beneš Krabice z Weitmile, 1371:
Téhož roku v měsíci červenci a srpnu táhl náš pán císař s vojskem proti svému zeti, braniborskému markrabímu Otovi, jež uzavřel proti našemu panu císaři spolek a spiknutí s Uherským králem Ludvíkem.
[Karel IV. Uzavřel 18. března 1363 s Ludvíkem Římanem a Otou smlouvy, podle nichž mělo v případě, že by oba vévodové neměli mužských potomků, Braniborsko připadnout Lucemburkům. Od r. 1365 spravovali již Braniborsko Karlovi úředníci. Na jaře 1371 se Ota pokusil smlouvu pořušit, na což Karel odpověděl v červenci 1371 vojenským vpádem. Srv. J Spěváček, Karel IV. Str. 228 n.]
A při tažení na tuto výpravu způsobili poddaným lidem neslýchané a neobyčejné škody. Nikdy totiž cizinci nebo cizozemci, když přitáhli do země, nezpůsobili poddaným tak veliké škody. Dobývali nepřátelsky i kostely Kristovy, k nimž se utíkali poddaní se svým majetkem, a ty, které nemohli dobýt, zapalovali a loupili, co mohli. Ženy a chudičké vdovy olupovali o jejich šaty, poddané rolníky mučili pro peníze, na dvorech kostelů a klášterů vymlacovali obilí a posílali je domů i s vozy, koňmi a dobytkem. A tak se rozjížděli po zemi, obírali vesnice a působili poddaným lidem nesmírné a nenapravitelné škody. Proto byli nesčetní lidé, kteří předtím měli náležitou potřebnou obživu, nuceni žebrat o chléb. Nadto, ačkoliv je každý člověk povinen slitovat se nad svým bližním, zde se nenašel nikdo, kdo by pomstil chudé Kristovy nebo zabránil těm, kteří páchali zlo na kostelích. Ale nač se kdo jen podíval, přivlastnil si to jako svoje. C omám říci? Chválím svůj národ, ale v tomto ho nechválím, že se nyní tito lidé, jako kdysi jejich otcové „uchýlili jako mylné lučiště“
[Kniha žalmů 105,3]
páchajíce takové ukrutnosti na chudých Kistových. Nářek podaných lidí pro násilí a bezpráví na nich páchané stoupal tedy až k sluchu Včemohoucího a jeho hněv padl na České království. I seslal Bůh přetežký mor na všechny země a kraje české a zemřelo nespočetně mnoho tisíc lidí; a jako by nebylo nikoho, kdo by se skryl před svrchuřečenými lotry, tak všichni ti lupiči umírali na morovou nemoc, a samotný Bůh pomstil spravedlivou věc svých chudých.

Tolik Beneš. Závěry se z toho pokusím vyvodit ve své bakalářské práci, mimochodem pod vedením zmíňené paní profesorky Bobkové. Zatím načítám literaturu, tak mi dejte čas

Ale ono se furt někde bojovalo, akorát zprávy se dochovaly jenom o těch pár příkladech. Proč by jinak Štítný v roce 1376 psal: O těch pak válkách, ježto mezi sebú zde v zemi vládycstvo mievá, tak rozumiem, že náhlú věc mož každý odehnati sobě škodnú, a brániti sě násilí, i svých lidí.

Ono si zas ten "klid a mír" v době Karla IV. nemůžeme idealizovat. Jedna věc je co píše Beneš Krabice aby víceméně oslavil panovníka a druhá věc je co se skutečně děje.