Tímto vláknem bych rád navázal na debatu o houpplenadech vedenou v Salónu, konkrétně zde:
viewtopic.php?f=32&t=927&start=20. Je to příliš obecné téma na to, aby se rozebíralo v soukromém vlákně a plevelilo jej tak. Nebudu navazovat přímo, pokusím se, podobně jako v případě pachů téma shrnout dle svého vědomí o něm a shrnutí pak vystavit případné polemice.
Pojem houppelande se objevuje v básni Guillauma de Machaut v roce 1357, o starších výskytech zatím nevím, tím je však nevylučuji.
Machaut zde žehrá na bídnou situaci krále Karla Navarrského, který je ve vězení oblečen v "pouvre pourpoint" zatímco jeho služebníci se vybraně oblékají a namísto livrejí nosí, co se jim zlíbí. V této souvislosti je zmíněna i houppelande. S ohledem na kontext se nejspíš nejedná o nějaký jen tak svrchník (na to by měl autor sotva důvod si stěžovat) ale o oděv módní. O mnoho víc se toho však říci nedá.
Ovšem už o rok později se pojem houppelande objevuje v oděvním "deníku" Jana II. Dobrého. Zde je zajímavé především to, že se ve francouzských oděvních účtech takový termín dosud neobjevuje. To tedy podporuje domněnku, že se jedná nikoliv o nějaký běžně používaný kus, nýbrž o novinku. Podotýkám však, že to není nic jistého a může to být prostě jen shoda okolností.
Houppelande se objevuje také v pastorelle Jeana Froissarta z roku 1364. Zde dva pastýři pozorují rytíře, který je oblečen do houppelande a z jejich hovoru vyplývá, že se jedná o módní záležitost a že by bylo hezké mít ji též.
Na začátku 60. let se podobně jako ve francouzských účtech pojem houppelande objevuje v anglických účtech Goun(e). Opět jako novum.
Zároveň jej zmiňuje i dobový mravokárce (Eulogium k roku 1362) a hovoří o tom, že je to módní novinka a výstřednost, ...
Vestis ilia nomen sibi habet aptatum de jure et lingua materna vocatur " Goun," et bene, quia " Goun '' dicitur a " Gounyg " quod proprie sonare dicitur " Wounyg"... a také zmiňuje jejich vzhled: sahají až ke kotníkům a rozšiřují se již od paží, takže ti co je nosí, vypadají zezadu jako ženy. O bláznivé módě dlouhých rouch se zmiňuje i anonymní autor křižovnického rukopisu Starých letopisů Českých (k roku 1348, správně by však na základě popisovaných událostí mělo jít spíše o rok circa 1365, datace je v tomto případě sporná)
Tento oděv se tedy vzhledem nápadně podobá houppelande z doby pozdější a to spolu s tím, že se objevuje s pojmem houppelande současně a to jako novinka zavdává podnět k domněnce, že se jedná o jeden a tentýž oděv, akorát v každé zemi jinak zvaný.
Zároveň je zřejmé, že oděv, který pod pojmem houppelande známe všichni, tedy onen (v základní formě) dlouhý řasnatý svrchník s velikými zvonovitými rukávy a vysokým límcem, který je znakem módy přelomu 14. a 15. století se rodí právě někdy okolo roku 1360. V té době ještě nemá zvonovité rukávy, ale onen charakteristický střih (volný, dlouhý) již ano.
Z doby 80. let 14. století sice o houppelande nemáme (čtěte neznám) písemné zmínky, zato je však k disposici dostatek informací zprostředkovaných výtvarným umněním. Na dobových obrázcích (třeba Brunšvický náčrtník nebo Willehalm, abych zmínil pramy z našeho prostředí) můžeme vidět oděvy, které se vzhledově už velmi podobají těm z přelomu století a dokonce se i stejně nosí.
Je zde tedy patrná kontinuální vývojová řada. (pozn.: oděvy z 80. let jsem jinde prohlásil za vrcholnou formu, to však, prosím berte s rezervou). Asi někdy v té době přechází výraz houppelande [čteno asi o:pland] i do staročeštiny jako (to je vážně divné) houpeland(a)
Co z toho plyne:
a) V 60. letech mají houppelande (a goun) konkrétní a nikoliv široký význam. K lexikálnímu rozšíření dochází pravděpodobně až později, spolu s tím, jak oděv přestává být módní a stává se samozřejmou součástí šatníku. Samozřejmě nelze též vyloučit dočasné lexikální zúžení, pro něj však chybí doklady.
b) Omezit pojem houppelande pouze na oděv typický pro přelom 14. století není příliš vhodné. Tento přístup opomíjí historické souvislosti a zanechává starší vývojové formy beze jména. Občas je praktické přizpůsobit staré pojmy současným potřebám a zúžit je (třeba gardecorps nebo karnáč). V tomto případě však k tomu není jiný důvod kromě zvyku a zvyk zde vychází spíše z neznalosti širšího kontextu.
A ještě jeden postřeh (či poučení), který se nabízí:
Volný a dlouhý oděv nemusí vždycky značit konzervativce. V 60. letech je tomu naopak!
teď se mi jich válí po stole dvaapadesát (na rukávy) a vedle něj budu pořád za chudou =D