Re: Stany
Odeslal: Stř 30. Črv 2010 11:21:44
Např. vybavení stanu jednoho z princů je tuším ve výčtu zavazadel v souvislosti s přípravou francouzské invaze do Anglie, kterou zhatil první záchvat Karla VI. 
Froissart se rozplývá, že stany princů a předních velmožů byly vybavené jako paláce a ani se nepozastavuje nad faktem, že se jednalo o výbavu invazního vojska. Nicméně jako vždy, je odpovídající kritický přístup na místě. Je to mimo jiné tuším v Nejedlého Legendě o Meluzíně.
Lůžka, stolky, křesílka a další vybavení je běžně popisováno v písních, napadá mně např. Lanval, Tristan, atd. – opět se samozřejmě nejedná o nižší šlechtu a účel cestování, nebo setkání odpovídá potřebnému vybavení. Tady bych spíše uvažoval mentalitě, která je nám stále blízká – máme-li potřebu a současně možnost, obklopujeme se odpovídajícím komfortem. Nicméně je to toliko má úvaha, kterou nikomu nevnucuji.
Zaměřovat se na pohodlné a bohaté vybavení stanů mimo okruh dvorské šlechty považuji za zbytečné. Stejně jako osobně nevěřím nepodloženým úvahám o na zemi položených žíněnkách a slamnících v souvislosti se stany dvorské šlechty. Spaní na nich jsem nikde v tomto společenském okruhu nedohledal (což neznamená, že to nedohledal někdo jiný jako BĚŽNOU PRAXI). Ovšem nepovažoval bych to pro tuto sociální skupinu za standart. Spaní na lavicích znám také jenom jako improvizace (hospodské). Truhlice, sloužící zároveň jako lůžko znám jenom jako interpretaci jednoho skandinávského nálezu z 8.-9. st. a tam se jednalo o lodní vybavení (z něhož se dochoval sotva zlomek). Dovedu si to samozřejmě představit jako improvizaci, ale jako standartní řešení noclehu velmožů a dvorské šlechty v hedvábných stanech ne.
Nicméně já jsem se tím nikdy podrobně nezabýval, prostě jsem své vybavení uzpůsoboval svým potřebám a možnostem. Na panskou mám kromě lůžka, stolu a skládacího křesla jednu truhlu. Pokud jedu za pěšáka, vystačím si s pláštěm a tím, co mám na sobě a v torně. Na turnaji je situace jiná, tam bydlím a reprezentuji. Mé potřeby dvorského šlechtice s rodinou, pořádajícího celou vícedenní turnajskou kratochvíli, jsou tedy nepoměrně náročnější.
P.S. v předposledním díle rozhlasového pořadu Dvory a rezidence ve středověku XXIII. (Český rozhlas – Leonardo) http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/739544 se autorský kolektiv zabýval i stany. Nepochybuji, že k té krátké reportáži mají plný šuplík materiálu. Stačí je požádat
Froissart se rozplývá, že stany princů a předních velmožů byly vybavené jako paláce a ani se nepozastavuje nad faktem, že se jednalo o výbavu invazního vojska. Nicméně jako vždy, je odpovídající kritický přístup na místě. Je to mimo jiné tuším v Nejedlého Legendě o Meluzíně.Lůžka, stolky, křesílka a další vybavení je běžně popisováno v písních, napadá mně např. Lanval, Tristan, atd. – opět se samozřejmě nejedná o nižší šlechtu a účel cestování, nebo setkání odpovídá potřebnému vybavení. Tady bych spíše uvažoval mentalitě, která je nám stále blízká – máme-li potřebu a současně možnost, obklopujeme se odpovídajícím komfortem. Nicméně je to toliko má úvaha, kterou nikomu nevnucuji.
Zaměřovat se na pohodlné a bohaté vybavení stanů mimo okruh dvorské šlechty považuji za zbytečné. Stejně jako osobně nevěřím nepodloženým úvahám o na zemi položených žíněnkách a slamnících v souvislosti se stany dvorské šlechty. Spaní na nich jsem nikde v tomto společenském okruhu nedohledal (což neznamená, že to nedohledal někdo jiný jako BĚŽNOU PRAXI). Ovšem nepovažoval bych to pro tuto sociální skupinu za standart. Spaní na lavicích znám také jenom jako improvizace (hospodské). Truhlice, sloužící zároveň jako lůžko znám jenom jako interpretaci jednoho skandinávského nálezu z 8.-9. st. a tam se jednalo o lodní vybavení (z něhož se dochoval sotva zlomek). Dovedu si to samozřejmě představit jako improvizaci, ale jako standartní řešení noclehu velmožů a dvorské šlechty v hedvábných stanech ne.
Nicméně já jsem se tím nikdy podrobně nezabýval, prostě jsem své vybavení uzpůsoboval svým potřebám a možnostem. Na panskou mám kromě lůžka, stolu a skládacího křesla jednu truhlu. Pokud jedu za pěšáka, vystačím si s pláštěm a tím, co mám na sobě a v torně. Na turnaji je situace jiná, tam bydlím a reprezentuji. Mé potřeby dvorského šlechtice s rodinou, pořádajícího celou vícedenní turnajskou kratochvíli, jsou tedy nepoměrně náročnější.
P.S. v předposledním díle rozhlasového pořadu Dvory a rezidence ve středověku XXIII. (Český rozhlas – Leonardo) http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/739544 se autorský kolektiv zabýval i stany. Nepochybuji, že k té krátké reportáži mají plný šuplík materiálu. Stačí je požádat
.