DOBA KARLOVA

Něco málo dalších poznatků - tentokrát o nápravnících. Speciálně pro Richarda

Běchary (3 km jihovýchodně od Kopidlna)

Urbář založen v letech 1283 - 1284.
K běcharskému biskupskému zboží patřily polnosti v Běcharech, Dětenicích, Kamensku /zaniklá ves, později dvůr/, Křelině a Sedlišti, později i v Budčevsi a Vesci.
Ve 13. století bylo v Běcharech dvacet dva a půl lánu polí, z nichž čtyři lány mělo osm vinařů a jeden lán měl nápravník, který měl k biskupství vojenskou povinnost. Devět lánů bylo pustých.
Platba z lánu byla půl hřivny stříbra /1 hřivna, později též "kopa grošů", bylo 60 grošů/.
V r. 1290 bylo uvedeno již 36 lánů polí, z nich 8 vinařů mělo pět a půl lánu.
Peněžní renta z lánu byla jedna hřivna stříbra a naturální dávky 10 stychů /asi 930 litrů pšenice, 6 kuřat a dva sýry/.
V r. udělil král Václav pražskému arcibiskupství privilegium zřídit v Běcharech dvůr.
Pražský arcibiskupský urbář z roku 1390 - 40 lánů a 40 zahrad. Jakýsi Sloták, který měl 4 lány a platil jen ze dvou. Ze dvou nic neplatil, protože zde sloužil jako kamenostřelec. Vykonával zde tedy vojenskou službu.
Robota byla nařízena r. 1349 (Arnošt z Pardubic) poddaným z Běchar, Budčevse a Kamenska (dva dny v týdnu).


Břevnov a okolí

1406 - klášterní urbář břevnovského kláštera připomíná obec vč. poddanských povinností.
Urbář vyjmenovává vesnice Řepy, Ruzíň, Liboc, Veleslavín, Svrkyň, polovina vsi Třebovízek a celé vsi Hol a Újezdec a 4 „dědiny“ (usedlosti) s uloženou (o sv. Jiří a o sv. Havlu) po 32 gr., ročně 32 vejce, hrách a ječmen a musila ve žních měly uloženu robotní povinnost (sklizeň ovsa, sena, lnu, ovcí mytí a stříhání).
Nápravník dlel v Třebovízku - Jan Hruška a měl pouze jakési menší povinnosti vůči opatu břevnovskému. 1406 ke dni 4. května nápravník svědčil ve sporu břevnovského kláštera s Václavem z Třebestovic a v r. 1407 dne 24. května je dokonce uveden jako v listině mezi několika slovutnými panoši i Jan Hruška z Třebovízka.

Jak na tom byli ekonomicky leckteří vladykové (zemané) nám ukazuje případ z 1406 - Bonka, manželka Hanuška ze Středokluk, syn jejich Kliment, Dorota a Kateřina dcery, se uvolili zaplatiti 5 a půl kopy gr. scholastikovi pražské kapituly Janu Malesicovi, jež mu byli zadrželi, pod trestem exkomunikace (vyobcování z církve) a pod hrozbou, že v případě opačném jim bude moci věřitel zabrat a prodat sklizeň letní i podzimní a to i s chalupou (Dr. Josef Pospíšil: Středokluky - panství a obec (1932)
A nápravníci... V r. 1408 v lednu musil tentýž, opět soudně, „…přinutit panoše Ješka, majitele nápravy ve Středoklukách, k zaplacení dlužných 102 grošů, za kopné (kopa!) pak 18 gr. a za berně 22 a půl gr., vše na sv. Jiří nejblíže příštího, při čemž musil dlužník kuřata, vejce a jiné takové dávky také obvyklým způsobem odváděti a to vše zase pod trestem vyobcování z církve...“
Takže nápravníci na tom byli ekonomicky podobně jako chudí zemané.

Podblanicko

Kostelec nad Černými lesy, konec 13. Století - vznik služebné organizace nápravníků/lesníků (doplnění systému královské správy, zřejmě pro vedlejší královský lovecký revír posledních Přemyslovců).
Svobodných usedlostí zde zřejmě existovalo povícero - Štíhlice, Kozojedy, Aldašín, Penčice, Voděrady.
Koncem 14.století je zmiňován Jaroš Hájek, který snad pocházel z místního zchudlého rytířského rodu a zároveň byl vlastníkem nějakého majetku v Chotýši. Své hospodářství v Louňovicích počátkem 90. let 14. Století rozšiřoval nájmem sousedních farních pozemků, které si najímal spolu s jakýmsi Přechem.
Roku 1392 si musel půjčit peníze na zaplacení daně od kozojedského faráře (82 grošů byla bez 8 grošů suma půlletní splátky), a to na základě lisitny o tom sepsané. Kolem roku 1400 ještě žil, více však o něm prameny nedochovaly, stejně jako nedochovaly žádného jeho předchůdce ani následovníka na této vyjímečné louňovické usedlosti.


Dolní Cerekev

1379 - v urbáři arcibiskupském se nazývá také Cerekvicí Rynšovou (vlatníkem byl předtím Ryneš jinak Rynart z Cerekvice).
Nápravník Heřman - 1379, byl povinen arcibiskupovi ve válkách sloužit. Arcibiskup Kunrat z Vechty zastavil Řečici a Pelhřimov Janovi z Chotěmic do života, jenž roku 1436, 7. května do nějaké Cerekvice nového faráře podával...
(Soupis památek historických a uměleckých v Královstvi českém od pravěku do... - VYDÁVÁ ARCHAEOLOGICKÁ KOMMISSE PŘI ČESKÉ AKADEMII CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNÓST A UMÉNÍ, díl XVIII. - POLITICKÝ OKRES PELHŘIMOVSKÝ.)

A další dílo o svobodnících a další nepoddajné holotě
Svobodníci, dědiníci a nápravníci r. 1550, Památky archeologické a místopisné, Díl 7., Augustin Sedláček, 1868

To je super, zatím jsem to celé nezhodnotil, jedná se o majetky nápravníků, ale potvrdilo se to, že jeden lán už byl docela slušný majetek, i to že chudý zeman na tom nebyl hospodářsky lépe, ovšem to neznamená že by si svobodníci mohli vyskakovat.

Vzhledem k tomu že jsem ještě neobdržel seznam přání předpokládám že ho ještě píšeš.

Přesně tak - majetkově na tom, až na výjimky, byla drobná šlechta a svobodní sedláci jen o málo lépe, než jejich poddaní/čeleď . Jejich hlavním bohatstvím totiž nebyl majetek, ale to, že byli osobně svobodní, svůj majetek skutečně vlastnili a mohli jej svbodně zcizovat, dědit, zastavovat a vůbec s ním volně nakládat, a že se mohli volně pohybovat po celé zemi (pokud na to měli čas a prostředky). A také si mohli například vybírat vrchnost, kterou požádají o ochranu (narazila jsem na dva zajímavé příklady z Budějovicka, bohužel až ze 16. století; jednoho pána odmítnutí ze strany nápravníka urazilo tak, že se s ním soudil - a prohrál )

Také bylo hrozně důležité, že majetek se jim zapisoval do zemských desk, takže byl zaknihován a bylo těžké je o něj připravit. Takže i to bylo obrovské plus vůči nesvobodným obyvatelům a důvod o svobodu usilovat i třeba za cenu toho, že byl chudý jak kostelní myš.

Nojo, seznam...takže...
Raznice na kůži, asi tak tunu malých i velkých filigránů na zdobení kdečeho, truhličku vrtaných perel a kamenů, otep pavího a dravčího peří, menší hromadu kuních, veverčích, bobřích a všelijakých kožešin - no prostě ledajakou LH veteš; sám víš nejlíp, co se mi asi tak bude hodit...

A nebo někde opatři láhev dobré medoviny a přijďte ji k nám s tvou milou chotí na Libušíně vypít

U toho Augustina Sedláčka, není tam překlep v dataci? Opravdu 1868?

To je v pořádku, on byl "jen" jedním z mnoha přispěvatelů
Odborně publikoval již od r. 1863.

Edici redigoval Karel Vladislav Zap, sám historik - odborník na dějiny Prahy, v letech 1854 - 1868.

Kordulka napsal:Tak!!!!!

Našla jsem knihu "SVOBODNÍCI - POKUS O MONOGRAFII ZE SOCIÁLNÍCH DĚJIN ČESKÝCH
15. A 16. STOLETÍ." od Václava Müllera, Česká společnost nauk, 1905
Kniha pojednává o svobodnících, nápravnících, dvořácích a dalších, a to od 14. století!

Mám ji ve formátu *.djvu, což znamená, že půjde vypálit

Bylo by prosím,prosím možné tu knihu poslat přes www.uschovna.cz ,když je v té elektronické podobě? Třeba by se u mě něco našlo vyměnou.