DOBA KARLOVA

Masere dával jsi tedy tu typologii někam nebo ne?

mimochodem, včera jsem se na vlastní nos přesvědčil že biják, neřkuli palcát s pery musela být ve vřavě opravdu überzabíjecí zbraň. A to jsem se prosím pěkně potkal naštěstí jen s larpovým

Palcát nebyl primárně zabíjecí,ale plechy křivící a tudíž znehybňující zbraň.

No,ale když se pod nej připletl nějaký mamlas bez plechu ...

Jak se vubec v nasi dobe stavime ke kyji v rukou lehkoodence? Je pouzitelny, nebo uz out? Nechce se mi porizovat tesak.

Záleží na postavě, ale jinak je kyj za nás doložená a samozřejmě velmi funční věc . Pěkné dělá třeba Smil.

U nějakého méně movitého odvedence bych se tomu vůbec nebránil .

Velice praktické, ale člověk musí dávat pozor, jelikož jde stále o zbrań plně funkční...

Jen malá odbočka zpěk k pilám.Nemusíme si hned představit velkou technologicky náročnou pilu. Sekerou poražený strom se třeba klínama půlil, čtvrtil to ano, ale někdy pila byla nezbytná a zvlášť na menší věci nepostradatelná, přitom malá pilka nejni nic jiného než zubatej nůž technologicky ne příliš náročná. Jsme přeci v době Karla a to není žádný pravěk. Příkladem pár století zpěk nálezy z mikulčic.

EDIT Bahnak: nefunkční odkaz

Dneska mě tak napadlo- je cep pro Karlovu dobu přípustný, nebo až za Husitů?

Jeden je z hradu Lelekovic, který zanikl počátkem 15. stol. Cep jako takový známý samozřejmě byl, ale po starých kusech (před 15. stoletím) určených k boji jsem nepátral. Ale nepřekvapilo by mě to.

Není to úplně k tématu, ale teď se hodně věnuju středověké vesnici. Ve vrcholném středověku ještě nebyl cep úplně obvyklý. Asi se stále ještě mlátilo svazkem lískových prutů, nebo silnějším kmínkem houžví, při jejím zlomení mohl být "vynalezen" prototyp cepu.Začátek 15. stol. už je poslední fáze, ale i tak si myslím, že těch cepů obecně na venkově zase až tak moc nebylo. Ale literatura je opravdu jen mizivá a možná to bylo jinak

Maser: taky mě to taky připadá pravděpodobné, ale bez důkazů jsou to jen domněnky.
Zůstanu tedy u kyje popř. sekery. To je dobově věrné i na první světovou