DOBA KARLOVA

Ohledně posazení při nárazu dřevce jsem četl (nevím kde, že by Klučina?), že jezdec byl zapřen ve třmenu, který byl před ním, zadkem se opíral o zadní rozsochu sedla a tělem byl lehce předkloňen dopředu (na obrázku vlevo):
Btw: je to obrázek odhadem z pol. 14. stol. Kdyby někdo věděl odkud je, tak bych prosil o sdělení. Je to asi vyřízlé a pozadí chybí.
S Richardem souhlasím.

maser napsal:Ohledně posazení při nárazu dřevce jsem četl (nevím kde, že by Klučina?), že jezdec byl zapřen ve třmenu, který byl před ním, zadkem se opíral o zadní rozsochu sedla a tělem byl lehce předkloňen dopředu (na obrázku vlevo):
Btw: je to obrázek odhadem z pol. 14. stol. Kdyby někdo věděl odkud je, tak bych prosil o sdělení. Je to asi vyřízlé a pozadí chybí.
S Richardem souhlasím.

Souhlasím. Další příklad je tady, pečeť Přemysla Otakara II. I když zde jsou nohy jezdce extrémně vepředu.

mikey.88 napsal: Zdravím Tě:) Za omyl v používání balzy u středověkého dřevce se omlouvám - koupím si někde odpustek. Na výraz koncovky jsem si nemohl vzpomenout, děkuji za upřesnění:)

Mám na tebe dotaz... Ty jakožto šlechtic bys neměl strach před prvním střetem? I přes tvé zkušenosti od policie ? Já bych strach měl:)

nezaměňoval bych strach za zdravý respekt, ten nemá před bojem jenom blázen... ale myslím, že si rozumíme

Někde tady byla diskuse o koních a ježdění, toto jak jistě víš je pákové udidlo, ale není tak šíleně ostré jak by se někomu mohlo zdát.

nevím kam s tím jinam, Large iron horse bit: late 14th-early 15th century

Fuj. Tak jsem to přelouskal celé. Myslím, že nemá smysl řešit zda jeli promárně v trysku či cvalu. Smyslem jízdního útoku je rychlost. K dosažení největší efektivity střetu je třeba uvést masu koní a jezdců do co nejvyšší rychlosti, v závislosti na terénu. Nemá smysl hodnotit lehké a těžké koně co do rychlosti. Rychlost pumy je srovnatelná s rychlostí lva a to je dvakrát těžší. Rozdíl mezi závoďákem a dnešním tahounem, (které z pravidla poměřujeme) je ten, že závoďáka pérují od hříběte v jízdě, zatím co chlaďasovi nasadí chomout a táhni šmejde. Ti koně na to zvyklí nejsou. Ale zkuste cvičit chlaďase v jízdě od hříběte a budete se divit. Rozdíl bude ve váze jen ten, že když se chlaďas odpíchne budete muset do výběhu s lopatou a zaházet drny zpátky do vzniklých děr. On je sice ťežší, ale tu váhu krom kostí a spořádaného sena tvoří také svaly a ty mají důvod. Měl jsem to potěšení pozorovat rozdováděnou frískou klisnu ve výběhu. Odhaduji že mohla mít tak krásných 850-900kg. A nechtěl bych tam být u ní. Lehkost s jakou akcelerovala a skákala likvidoval jen pohled na následky jejích kopit. A metrákový chlap na hřbetě je pro takového kolosa sotva přítěž.
Ve všem jde jen o hmotnost a rychlost. Co největší a nejtěžší co nejrychleji. To je smysl tjostu.
Usáma ibn Munkiz popisuje dost často vzájemné pronásledování křižáků a saracénů, přes to, že arabští koně byli o něco lehčí, než ti co křižáci vozili z evropy.

Bitevní evropský kůň = tank z masa a kostí A být rozdupán kopyty tunového koně - nechtěl bych.
Souhlasím s Ronšperkem

Ronšperk napsal:Fuj. Tak jsem to přelouskal celé. Myslím, že nemá smysl řešit zda jeli promárně v trysku či cvalu. Smyslem jízdního útoku je rychlost. K dosažení největší efektivity střetu je třeba uvést masu koní a jezdců do co nejvyšší rychlosti, v závislosti na terénu. Nemá smysl hodnotit lehké a těžké koně co do rychlosti. Rychlost pumy je srovnatelná s rychlostí lva a to je dvakrát těžší. Rozdíl mezi závoďákem a dnešním tahounem, (které z pravidla poměřujeme) je ten, že závoďáka pérují od hříběte v jízdě, zatím co chlaďasovi nasadí chomout a táhni šmejde. Ti koně na to zvyklí nejsou. Ale zkuste cvičit chlaďase v jízdě od hříběte a budete se divit. Rozdíl bude ve váze jen ten, že když se chlaďas odpíchne budete muset do výběhu s lopatou a zaházet drny zpátky do vzniklých děr. On je sice ťežší, ale tu váhu krom kostí a spořádaného sena tvoří také svaly a ty mají důvod. Měl jsem to potěšení pozorovat rozdováděnou frískou klisnu ve výběhu. Odhaduji že mohla mít tak krásných 850-900kg. A nechtěl bych tam být u ní. Lehkost s jakou akcelerovala a skákala likvidoval jen pohled na následky jejích kopit. A metrákový chlap na hřbetě je pro takového kolosa sotva přítěž.
Ve všem jde jen o hmotnost a rychlost. Co největší a nejtěžší co nejrychleji. To je smysl tjostu.
Usáma ibn Munkiz popisuje dost často vzájemné pronásledování křižáků a saracénů, přes to, že arabští koně byli o něco lehčí, než ti co křižáci vozili z evropy.

Účelem téhle diskuze bylo zjistit, jak rychle útočila těžká jízda. Bohužel trochu nešťasně vyzněla možnost výběru mezi tryskem, cvalem, klusem. Trysk je zavádějící termín, v odborné literatuře se nepoužívá, protože je to pořád cval, ve kterém kůň běží. V dostihové terminologii se používají pojmy „kentrování“ - na vytrvalost nebo „galopy“ - na rychlost. Jezdci sedí v odlehčeném sedu, aby co nejméně zatěžovali koně. To není při sedu v gotickém sedle možné.

Takže těžká jízda útočila ve cvalu. Jde o to, v jakém cvalu. Co nejrychleji, souhlasím. Ale zároveň pod kontrolou. Sbaleně. Přiježděnost koní byla vysoká a jezdci trénovali odmalička. Při útoku určitě nešlo jen o rychlost a s ní spojenou energii nárazu, ale také o přesnost a v neposlední řadě o synchronizaci úderu.

Trochu jiná situace je v tjostu, kdy se startuje z místa a je potřeba na krátkou vzdálenost dosáhnout maximální možné rychlosti. A také stihnout zamířit a mít koně neustále pod kontrolou. A mít navíc tolik potřebnou grácii, aby dámy koukaly.

Mimochodem dnešní chladnokrevná plemena ani barokní a - jejich milovníci prominou - kočároví fríští koně neodpovídají svým rámcem původnímu dextrariu. Nějaký ten zbytek jejich krve by se dal možná najít třeba u tohoto úžasného koně - Murgese.

Tvujtajbl - teorie, nemám to rád.

Toto vypadá na dost zajímavý pramen, ohledně boje v sedle:

http://myschwerk.webzdarma.cz/w_danzig.html

Jo, to je. Ty pasáže o jízdním boji jsou skvělé a takhle přeložené do češtiny jsou jako dar z nebes. Ne že bych všechno chápal, některé věci si ani pořádně nedokážu představit, jak fungují a proč.