DOBA KARLOVA

Vypadá to pěkně. Já bych to ale rozhodně "neošklivil". V sekci oděv prostého lidu je těch litých spon plno a tyhle nejsou nijak složité, příjde mi to docela adekvátní. Spíš myslím že šlechta by neměla zůstávat u těchto jednoduchých opasků a tašvic, ale jít k honosnějším věcem.

No já počítám že na nižšího šlechtice to bude chtít dvojmo všechno Možná si budu moct nechat košili a trenýrky.

Jinak díky za pozitivní kritiku osobně mi vadí malá barevnost původně jsem chtěl červenou kapuci ale ani zaboha jsem nemohl sehnat pěknou červenou vlnu takže je zelená .

Ještě mně překvapilo že ono opravdu vlna funguje trochu jako regulátor teploty. Celý den jsem v tom byl na přímem slunci a bylo to v pohodě zatím co všichni okolo si stěžovali na to jaké je vedro

No záleží na tom, co si představíte pod pojmem drn. Já mám za drna toho uplně nejchudšího družiníka, který nežebrá někde na schodech do kostela, jenom díky pánově dobré vůli. A k tomu mi osobně tyhle nablýskané mosazné spony prostě moc nesedí, měl by sotva na boty.

Naopak ta jednobarevnost vůbec nevadí. Barvení nebylo levné, takže to byl opět způsob, jak ušetřit.

A k té vlně: Je to opravdu tak, vlna prostě izoluje a to jak od zimy, tak od tepla. V zimě vám udrží u těla vaše vlastní tělesné teplo, v létě zase drží teplo z venku aby k vám nemohlo.
Stejné je to třeba s peřinou. Spusta lidí vám řekně prostě, že peřina hřeje. Ale to je omyl, peřina nehřeje, jen izoluje. Pokud dáte do jedné místonosti hroudu ledu na stůl a jinou hroudu pod peřinu, tak zatímco z té na stole bude dávno břečka, ta pod peřinou bude dál tvrdý led. Pro někoho možná paradox, ale je to tak.

Naopak ta jednobarevnost vůbec nevadí. Barvení nebylo levné, takže to byl opět způsob, jak ušetřit.

No, neřekl bych. To by platilo snad za podmínek, že si člověk barví látku sám. Jenže ve 14. století bylo již soukenictví (včetně barvířství) vysoce profesionalizovaným a do specializací rozbitým řemeslem, a látky se prostě kupovaly na metry (resp. lokty) jako dnes. No a pak je jedno, kupuji -li vše v jedné či ve dvou barvách.
Ovšem, abych hned zpochybnil co jsem napsal - pravdou je, že narozdíl ode dneška, kdy mají všechny barvy téže látky jednu cenu, se tehdá látky cenily právě podle barvy (i když nejen podle té). Takže koupit vše v jedné levnější barvě by skutečně znamenalo ušetřit.

I když jednobarevnost určitě nevadí, myslím, že je to trochu škoda. Oděv 2. pol. 14. století by měl (nebo alespoň mohl) hýřit barvami. A také je škoda (ačkoliv to nemyslím jako kritiku vůči majiteli), že to, jak se mnohdy stává skončilo v tmavé a "přírodní" barvě. Navíc na drna se tmavá moc nehodí a zelená tuplem. Na takovou je potřeba hodně barviv a hodně míchání, a tak by byla drahá.
Ale, zase si musím podrazit vlastní nohy. V tomto ohledu sám totiž vůbec nemám co kritizovat. Což se ukáže až hodím ke "Třem tovaryšům" fotky první části svého nového kostýmu.

Já myslím, že pro chudáka (blátošlapa, drna, drnohryza a podobnou sebranku ) se režné barvy naopak velice hodí.
Vezměme si, co měl takový chudý venkovan nebo městský nádeník k dispozici:
materiály k předení a tkaní - len, konopí, ovčí vlna, možná kopřiva
materiály k barvení - ořechové slupky, cibulové slupky, nějaké zelené traviny a listy, bezinka, ostružina, višeň (doplňte, pokud někdo víte více!)

Sice nemám velkou praktickou zkušenost s domácím barvením tkanin - vyjma cibule, travin a lupení, ale nedělám si iluze. Levné vlněné sukno, které bylo drnovi cenově dostupné, mělo asi zpravidla barvu podle vlny, použité na výrobu. Tedy smetanově bílou až světle okrovou, hnědou a šedou až dočerna.
U lnu to již bylo lepší - dal se vybělit a různě barvit. Máme zde tedy bílou, smetanovou, zelenavou, okrovou, hnědou, červenou, červenofialovou. Sepráním se pak asi dostaneme i k růžové.

Ale všechno to, co jsem uvedla, jsou spíše tmavší barvy. Ony jsou také pro pracujícího člověka praktičtější. Barevné a světlé oblečení by asi volil spíše pro sváteční příležitosti; i středověkému chudému člověku jistě záleželo na tom, jak vypadá, když jde do kostela nebo na trh do města
Pro práci pak co nejlevnější materiál neurčité barvy, na kterém není špína vidět.

Samozřejmě asi také nosil to, co dostal, našel nebo ukradl. Ale to už by bylo jiné povídání...

Já vím, že to sem nepatří a prosím administrátora, aby to případně smazal, ale pro mne je a asi i zůstane vzorem drna Baldrick z "Černé zmije". Nekonečně oddaný drban, docela chytrý, ale omezený svou nevzdělaností, vděčný za cokoli, co zrovna není kopancem nebo kostí bez vlákénka masa, který ale dokáže pána převézt, kdykoli si vzpomene...

Kordulka napsal:Já vím, že to sem nepatří a prosím administrátora, aby to případně smazal, ale pro mne je a asi i zůstane vzorem drna Baldrick z "Černé zmije". Nekonečně oddaný drban, docela chytrý, ale omezený svou nevzdělaností, vděčný za cokoli, co zrovna není kopancem nebo kostí bez vlákénka masa, který ale dokáže pána převézt, kdykoli si vzpomene...

No taky mi to nedá- dobrej drn je Jacquouille z Návštěvníků

Kordulka: Zrovna vlna se barví výrazně snáz než len.
Z přírodních barviv se dá poměrně snadno získat žlutá, světle zelená a hnědá, respektive různé barevné přechody mezi nimi, pak ještě šedá a růžová, ale ty mají menší stálost. Podstatně náročnější na získání jsou červená, modrá, tmavě zelená (na tu se nedá barvit přímo, ale přes modrou a žlutou) a fialová (červená + modrá).
Jaký byl podíl barvy na ceně látky při obrovském množství práce nutné k upředení vláken a ke tkaní? Přiznám se, že to nevím, jen dávám námět k zamyšlení.
Příliš se mi ani nelíbí to zaběhnuté dělení rekonstruovaných postav na šlechtu a "drny". Kolik z nás rekonstruuje skutečného drna - příslušníka městské chudiny nebo vesnického nádeníka? Družiník ve stálém žoldu pána, městský řemeslník, držitel vesnické usedlosti - ti všichni by asi po večerech nepředli, netkali, a v kotlíku nad ohništěm nebarvili, ale prostě by si koupili hotovou látku, nebo z ní rovnou nechali ušít oděv. Od toho byla specializace řemesel.
Vizitkou pána je i jeho družina - bude se chtít někde ukazovat doprovázen smečkou "drnů" v hadrech?

Omlouvám se za asi trochu nekonzistentní příspěvek, pokusil jsem se do něj vpravit několik různých myšlenek, které mě při čtení předchozí diskuze napadly.

Pike mně předběhl
DRN - kdo to tedy vlastně má být? V hierarchii družiny nejníže postavený služebník? Co by měl dělat, aby ho ještě jeho pán potřeboval?

Velmi zjednodušeně vypíšu složení družiny pána, abychom si asi ujasnili, komu tak říkáme a zda ho na akcích potřebujeme Neřeším hierarchii a nepochyběn jsem na kdekoho zapomněl.
- purkrabí
- panoši
- fraucimor paní domu
- zpovědník
- „úředníci“ pohybující se na dvoře pána a vykonávající v jeho jméně správu
- osobní služebnictvo (od komorníků, truchsasů, krejčího, po kuchaře)
- lovčí (vrchní lovčí, sokolník, psovodi, pomocníci lovčího, atd.)
- vojenská posádka (případní jízdní těžkooděnci, jízdní kopiníci a střelci, pěší střelci a kopiníci)
- umělci a řemeslníci
- štolba
- čeleď (od šafáře, přes podkoního po posledního pacholka)


Upomínám, že všechny živí a šatí pán, pokud ho tedy tito lidé doprovázejí, pak jej i svým oděním reprezentují Pokud máme za drna posledního pacholka od vozů, pak souhlas, že bude velmi levně oděný, ale ten asi nebude pečovat o svého pána ve smyslu obsluhy a nebude se pohybovat v pánově bezprostřední blízkosti (ve smyslu většiny akcí)

Myslíte si, že by si skutečně drn (i jako příslušník městké či venkovské chudiny) sám tkal, šil a barvil? To jistě ne... A pokud by to byl poslední pacholek z čeledě, stále dostává ošatné od svého pána, byť prostřednictvím šafáře příslušného dvora

Díky za zajímavou informaci o druzích barev, jež bylo (je) možno získat přírodní cestou!
K tomu podílu na ceně tkaniny - to se asi odvíjelo od druhu barviva, myslím. Pokud to bylo něco, co se muselo dovážet, pak byl asi podíl značný. A jistě maproti tomu hrála roli i jemnost tkaniny, její povrchová úprava a použitý materiál.

K domácímu předení, tkaní a šití:
Není to tak dávno, co byly na venkově i na velkých statcích tyto činnosti zcela běžné a bylo v např. zájmu nevěsty, aby si napředla, nechala utkat a z utkaného našila jemné prádlo osobní i ložní. Nepochybuji tedy o tom, že v mnoha městských domácnostech, stejně jako v chalupách a dvorcích na venkově se ve středověku podomácku předlo, mnohde i tkalo a zejména šilo. Venkované zcela jistě, a to i mnozí svobodníci a malí zemané, žili hodně skromně a peníze vydávali jen tehdy, nebylo-li zbytí. Nákupy toho, co bylo možno vyrobit doma nebo získat výměnou za výrobky, výpěstky či služby, byly spíše výjimečné než běžné. Tato šetrnost a skromnost přetrvávala na venkově až do počátku 20. století a není tedy žádného důvodu, aby tomu bylo ve středověku jinak.
Vezměme také v potaz vzdálenosti lidských sídel, tedy i trhových měst, četnost domácích a venkovních prací, k tomu leckajké povinnosti pro vrchnost vč. roboty nebo vojenské služby. Na nějaké pobíhání po trzích, návštěvy krejčího a podobné činnosti mnoho času nezbývalo a opět bylo jednodušší si, co šlo, udělat nebo nechat udělat doma.
Pokud měl manželku, matku, sestru a nějakou čeleď, nepředl, netkal, nešil a nebarvil muž sám (nebylo-li to jeho povoláním), ale přenechával tyto práce ženám nebo čeledi

K družině:
Myslím, že složení družiny se asi lišilo podle zámožnosti jejího pána, rozsahu majetku, který bylo třeba obhospodařovat a lokality, kde se sídlo nacházelo. Moc si neumím představit umělce, pážata, panoše a další, jež uvedl pan Maršálek, třeba na Návarově nebo Volfštejně, což byly původně od civilizace odloučené strážní hrady, z nichž se postupem času stalo něco jako sídla lapků. Jejich pánům spíše než na kvalitním sukně kabátce asi záleželo na dobré zroji a odvaze jeho lidí; a podle toho se také zřejmě vyvíjely jejich výdaje.

Tím chci říci, že lze jen těžko srovnávat velmožské nebo panovnické družiny a dvory s družinami svobodníků, zemanů či pánů z pohraničních hvozdů jak co do struktury funkcí, na nich zastoupených, tak co do vybavení družiníků. Mnozí z malých šlechticů, často různí ti třetí a čtvrtí synové, byli leckdy rádi, že mají nějaký statek a k němu vesnici, aby je živila. Byli asi také rádi, když měli o něco slušnější oděv a mastnější kaši, než jejich poddaní . Neurození služebníci takových "pánů" jistě nepohrdli podomácku tkanými a šitými oděvy - jiné by totiž těžko sháněli.
Na velkých dvorech to pochopitelně vypadalo úplně jinak a struktura družiny byla taková, jak ji popsal pan Maršálek. Postavení jejího pána pochopitelně odpovídaly i oděv a vybavení družiníků. Ćeleď ale i u takových dvorů často nosila to, co panstvo nebo družiníci odložili, nebo co poskytla vlastní domácnost.

Snad takto přemítá skoro každý, kdo si připravuje vlastní identitu nebo si opatřuje družinu. Pokud ano, je to jen dobře...