DOBA KARLOVA

Lněňa: hele, nepoznámvám tě! Nevybavuji si, že bys byl v dobách, kdy jsem s tebou křížil čepel u Habartů expert na koně! ale já v té dopbě také netušil, co je to genua, laterál a vyostřovat a dnes je to můj svět

Taky že nebyl a nejsem ani teď. Odborníků (u koní zvlášť) jsou celá hejna )
Ne, vážně. Tohle téma mě prostě zaujalo, zvlášť ve spojení se známým jménem. Doufám že diskuze splnila účel a je to trochu jasnější. Těším se na shledanou pane.

Naše víkendová jízdní hlídka mě přivedla hned na několik myšlenek ohledně koní a boje na koni.

Předně je to to, co jsem už psal zde: viewtopic.php?f=53&t=358

a pak jsou to hlavně tyhle dvě otázky:

Jak jezdec ovládal koně v boji, pokud se aktivně kryl štítem? Byli koně vycvičení jenom na pohyby nohou jezdce? A jak?

Jak se asi cvičil bojový oř, aby dobře zvládal účast v bitvě? Ta precejenom nebyla každej tejden a když bylo třeba tak ty koně přece museli nastoupit uvyklí vřavě, mračnům šípů létajících všude kolem, či později výstřelům z palných zbraní, zůstat v klidu a nepanikařit...

No a pak je to spousta takových praktických drobností, který by mě nikdy předtím nenapadly. Hlavně poučení, že zbrojní rukavice musí pokud možno co nejpřesněji pasovat na ruku, aby v nich byl aspoň trochu cit pro práci s opratěmi. I tak se ale kůň docela blbě ovládá, pokud držíte opratě a štít v jedné ruce. Dále otázka kam s opratěmi, potřebujete-li náhle použít obě ruce?

Docela by mě zajímaly názory někoho, kdo jezdí na koni a třeba i ve zbroji...
Pane z Ronšperka...?

To ovládání je vlastně zachováno ve "westernovém" ježdění. Což je vlastně také práce na koni, kde potřebuješ obě ruce. Nemáš čas tu obludu přesvědčovat, že ty chceš do prava snahou o ukroucení jeho hlavy. Honíš tele a potřebuješ mu smyčku dostat na krk. To je stejné, jako jízdní boj. Proto jsou nálezy ostruh pro některé obdivovatele až brutální vůči koním, svými trny. Ale ono to tak v reálu musí být. Stačí v takovém případě, že prostě přiložíš ostruhu k boku koně, bez nějakého kopnutí a postavíš se do třmene Po tom co ucítí přiložené trny a zvýšenou váhu na jedné straně by měl přirozeně začít točit na tu stranu. Jde to naučit i koně uvyklého na řízení hubou. Prostě zapojíš tento prvek do jeho řízení a postupně práci udidla ubíráš. Až si zafixuje do makovice jak to má dělat . Dá se s tím otočit kůň v podstatě "kolem nohy".
No a k těm koňům. Dnes by se dalo říci, že to byli chlaďasové. V dobách o kterých mluvíme samo nějaká plemena byla každému pumpička, ale i tenkrát je kůň citelně rozlišen co do vlastností a náznak šlechtění tam byl. Takový kůň je sám osobě klidný a hned tak ho něco nerozhází. To není ta jankovitá hajtra co na Libušíně po projití ozbrojence skáče pomalu do lidí. Je to něco, jako kůň na tahání klád z lesa. Když mu zatroubí lesní traktor za zadkem, maximálně zvědavě otočí hlavu. . Jde o to učit koně uvykat na kravál a otupovat rychlými pohyby a zvuky kolem hlavy. Bojí se červené? Pověsíš mu červené trenírky do boxu. Bojí se ran? vedle stáje si dáš špalek na štípání dřeva. Jednou za čas mu práskneš bičem nad hlavou až si tak uvykne těmto lumpárnám tak, že flegmaticky bude stát i při výstřelu děla. Nemám žádný doklad o tom, jak cvičili koně pro bitvu. Ale dokážu si představit že stáje, chovající tyto krasavce, prostě postavili na loce hafo slaměných panáků s klackama a hurá do nich. Po dvou měsících jízd by takový kůň proběhl i obrňenou divizí . Škoda, že jsem nezažil mého praděda, který sloužil jako husar Rakousko-Uherské armády. Ten by věděl přesně, jak probíhal výcvik vojenských koní .
Záleží samozřejmě na povaze. Ne každý kůň to zchroupe. Stejný výcvik dával můj učitel dvěma koním, ale jeden se pořád plašil a nejevil známky zlepšení. Jeden byl flegmatik od začátku. Je potom na koňákovi poznat kdy je dobré přestat, zbytečně koně netrápit a hodit na jinou práci.

To co držíš v ruce nejsou opratě ale otěže.
A pokud by tě opravdu zajímalo jak se civčí koně na bitevní vřavu mohu ti domluvit konzultace s výcvikářema jízdní policie v Praze. Oni tomu říkají rušivé jevy a koně umí chodit i přes oheň nebo skrz pevnou překážku. V podstatě jde o to toho koně postupně zvykat.
Jinak k Ronšperkovi v podstatě souhlasím, až na to, že do třmene se nikdy nestoupá, mohl by si ho utrhnout, pouze se přenáší váha. Než se to naučíš tak se musíš většinou mírně vyklonit na druhou stranu než chceš aby kůň šel.

richardrg napsal: až na to, že do třmene se nikdy nestoupá, mohl by si ho utrhnout, pouze se přenáší váha.

Vidíš. Naše třmeny musely udržet váhu chlapa. A taky ho udržely. Musel jsem umět ze sedla z koně utrhnout trávu aniž bych se dotknul země a ze cvalu seskočit. to myslím že bych bez postavení to třmenu nedal. Ale je pravda že řemena třmenů oproti anglickým sedlům byly mnohanásobně silnější.

Jak ze sedla utrhnout trávu? Dost dobře nechápu, jakým způsobem to provést. A to všechno v plné zbroji?!

No v té době jsem měl maximálně kroužkovku a ještě zavíranou. Šermířská léta blahé paměti . Ale šlo to i tak. On je v tom fígl v nohách. Musíš vysednout a postavit se na jeden třmen skrčit nohu co to dá a nebát se naklonit hlavou dolů. Natáhneš se a je to. Druhou rukou se přidržuješ sedla A druhá noha je vlastně na sedle položená. Zpátky "jen" natáhneš nohu a ona tě vynese. Ale chce to dost síly. Po pár držkopádech tozvládne každý. Jak jinak si podat to co ti ze sedla spadne

Ronšperk napsal: Jak jinak si podat to co ti ze sedla spadne

Na to mas snad lidi ne?

ZDravím, dlouho jsem tu nebyl... nevíte, jestli ještě dnes někde v Evropě/na světě chovají nějaké plemeno koní - potomky těch těžkých rytířských oblud? A kolik by asi tak stálo hříbátko?