DOBA KARLOVA

mahy napsal:Nebudeme i mezi sebou mluvit jak z pitomého filmu rádoby češtinou. Že ne?

Co je rádoby čeština? Slovo jako pacholek nebo holomek, který existovalo tehdy, existuje i dnes, i když už v negativnějším smyslu?

Nejde o to mluvit češtinou 14. století, ale nepoužívat nový vymyšlený (v novym významu) slova tam, kde jsou srozumitelný.

To je jako jíst brambory na akcích, protože jsou lepší než kaše. Drn je taky srozumitelnější, modernější, lepší, ale není ze středověku.

Smil napsal: Jednou takhle jsem šel kolem tábora blíže nejmenovaného šlechtice. Kdy kolem ohně ležely hroudy obalené trávou prachem a popelem. Schválně jsem se u dotyčného šlechtice zakecal a čekal až začnou vstávat. Když vstávali odpadávalo z nich výše zmíněné. Opadly deky, ale bordel měli i ve vlasech někteří esteticky rozmatlaný po tváři. Jeden dokonce prskal suchou trávu ještě po půl hodině.

Se vsadím, že to bylo u Klinštejna

Josife o co se vsadíš?

Mikey: Nevím kdo psal o tom, že by je trpěli na nobl akcích já psal ve vojenském táboře.
Ani tak nemám valného mínění o sluhách drobných chudých šlechticů. Alespoň jeden Boldrik byl na každé tvrzi.

Já se v 14. teprve rozhlížím , ale je-li chápán "drn" v podstatě ve smyslu ruského "mužika", tak by měl odpovídat jendoduše prostému poddanému, který byl povolán na tažení, i když by se raději doma věnoval práci na poli. A protože má k pánu respekt (nebo nemá dost rychlé nohy), tak cestou nezdrhnul. Takže spíš než Švejk by mi sedělo otrávené idividuum, které se především těší, až celá akce skončí a doufá, že se s celými kostmi vrátí domů a pán už ho příště sebou neveme. Pokud tedy nemá radost, že se na nějakou dobu zbavil té Xantypy, co na něj čeká doma .

U Chelčického (1. polovina 15. století) je doloženo oslovení "Chlap" a "Výr" jako velmi hrubá urážka poddaného, předpokládám, že tomu tak mohlo být i o století dříve.

Teď v Šimůnkově knize o Rožmberském dominiu v 15. století jsem našel označení kata jako "drnomistra"

A ze stejné knihy další doklad: "v kteréžto rotě jest pacholkův pěších dobrých branných 30 v počtu" to se ale týká spíš žoldnéřů, daleko rozšířenějších v pozdním středověku.

Zjištění č. 1: Posluhování u panského stolu se mezi služebníky považovalo, protože měli možnost okusit to, co zbylo.

Zjištění č. 2. U vrchnosti bylo časté, že svým poddaným zakazovala vařit ve svém a nutila je si půjčovat panské za poplatek. Není specifikováno, o jaký druh náčiní šlo. Teoreticky mě napadá něco dražšího jako kotlík, gril, pánve či něco takového.