DOBA KARLOVA

Vaverka přeložil kuchařku notáře arcibiskupa z Wuerzburgu 1345-1353 nebo tak nějak. Jako u všech jeho brožůrek, je to přeložené vysvětlené přehledné.
Dá se koupit u něj na stránkách, nebo to má i Pampalíny na lhschopu.

Pohrobek napsal:Mám dotaz, teď jsem se dohadoval s bratrem. Co se týče ryb jako jídla. Jak to bylo s jejich pořizováním? Mohl si je každý nachytat, nebo to podléhalo nšjakému povlení??

K tomuhle a další diskuzi o rybách jsem dnes náhodou natrefil na toto (pouze upozorňuji, rok 1322): http://is.muni.cz/th/75414/ff_m_c1/II._ ... strany.txt

Protože se jedná o obsáhlejší odborný text o všem možném, cituji:

"Pardus ze Šardic (Pardussius de Scherdicz) zastával v roce 1320 s největší
pravděpodobností úřední funkci tzv. zemského přísežného, konšela, staršího neboli kmeta ve Bzenci
(scabinus et iuratus terre sui iudicij Prouincialis in Bisencz). Tito kmetové zasahovali především
v drobnějších sporech mezi sousedy (pozemkovými vrchnostmi) – o hranice, cesty sousedním územím
apod. – a to přímo na místě. Buď spornou věc rozhodli a strany se měly výroku podřídit, nebo případ
odkázali k panskému soudu.[467]

Tomuto výkladu odpovídá role Parduse ze Šardic, který podává na listině ze dne 30. srpna 1320
společně s dalšími úředníky – bývalým cúdařem ve Bzenci (Velislavem z Ořechova)[468] a dvěma
bývalými moravskými podkomořími, z nichž jeden (Albert ze Zdounek)[469] zastával funkci lovčího a
purkrabího na Buchlově a druhý (Jimram z Ungersberka)[470] byl purkrabím ve Bzenci – svědectví o
hranicích lesů velehradského kláštera v Polešovicích, Nedakonicích a Kostelanech i rybolovu u
posledně jmenované vsi, přičemž to vše neoprávněně užíval Zdislav starší ze Šternberka držící
Ostroh.[471]

Když se Šternberkové (Zdislav starší a jeho synové Zdislav mladší, nejvyšší komorník
olomoucký, a Štěpán, hrabě z Holíče) v roce 1322 usmířili s velehradským klášterem ohledně práva
týkajícího se lovu ryb u Kostelan a vyjasnili si sporné hranice v lesích u Kostelan, Nedakonic a
Polešovic, přivěsil k listině ze dne 27. května toho roku svou pečeť z řad svědků rovněž Pardus ze
Šardic (Pardussij de Scherdicz).[472]"

Autor vycházel z tohoto: [472] CDM VI, č. 206, s. 155-156; RBM III, č. 782, s. 318; viz též HURT 1934, 74-75.

Myslím že se jedná o nějáké archiválie a ve 3. případě o nějákou odbornou publikaci o nich. Bohužel, nejsem tak zběhlý abych dohledal na co autor odkazuje, aniž by použil velmi přesnou citaci, popř. návod jak to najít (zlaté citace od Maršálka apod. )

http://147.231.53.91/src/index.php?s=v& ... 7&page=223 RBM je starší edice, Hurtem bude míněno jeho dějiny Velehradu.

Piscaciones o kterých se tam mluví budou buď místa, kde se loví ryby, nebo přímo spíš nějaká zařízení k lovu ryb. Jak to vypadalo, jestli tam byly nějaký zátarasy, klece, nebo jen sítě, nevím.

Mám dotaz na ty, kteří se vyznají v dobové kuchyni. Poměrně často se jako dary (úplatky) v listinách vyskytují, vedle sukna, piva nebo vína, bobří ocasy. Máte někdo ponětí o co jde? Nějaká dobová pochoutka?

Ano, navíc považovaná za postní jídlo. Alespoň ve vrcholném středověku.

Díky, nemáš k tomu něco? Recept, literaturu?

Recept určitě ne, ale někdo jsem to vzal, tak zkusím zavzpomínat.
Ale z celého bobra se určitě jedl jen ocas a zadní nohy, jinak byl moc tučný.

Zdeslav napsal:Díky, nemáš k tomu něco? Recept, literaturu?

"Zvláštností staročeské kuchyně je bobr, jež byl jakožto vodní zvíře počítán k postním jídlům a
v kuchařských knihách byl zařazován mezi ryby. V postní čas byl na měšťanský stůl místo ryby
podáván bobří ocas v jíše (Winter 1913, 179). Vařil se ve vodě a podával s omáčkou. Sušené krajíčky
bílého chleba se namočily v dobrém víně, potom se prolisovaly nebo utloukly v hmoždíři spolu
s rozinkami a přidalo se další víno. Když bylo víno příliš kyselé, bylo potřeba omáčku přisladit
medem, nicméně med v malé míře neškodil nikdy. Omáčka nesměla být ani sladká, ani kyselá. Vařený
ocas se ještě chvíli v omáčce podusil. Na počátku 18. století se místo medu dával cukr a kromě
máčeného chleba nebo žemle se omáčka zahušťovala perníkem (Beranová 2005, 98)."

Winter 1913 je "Winter 1913: Winter, Z.: Šat, strava a lékař XV. a XVI. věku. Svazek V. 1913."
Edit: Beranová 2005 - "Beranová 2005: Beranová, M.: Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. 1. vyd. Praha: Academia
2005"

(https://is.muni.cz/th/329101/ff_m/Kasparkova.txt)

Pak je recept údajně v kuchařce Bavora Rodovského mladšího z Hustiřan - "Kuchařství, to jest knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají", ale všechno je to až 15.-16. století.

No a co se týče dneška, můžeš smažit (https://www.youtube.com/watch?v=xf8Fl8s28DE), nebo udit EDIT Bahnak: smazán nefunkční odkaz

Díky

V podstatě si to dostal. Vzhledem k tomu, že některé věci resim jinak než na google ti mohu říci, že Winter opsal toho Severina z Kapi hory, já mám jen verzi z roku 1591, ale je to jen třetí upravené vydáni To první vzniklo asi těsně před 1500. Jsou tam 2 recepty na bobra