DOBA KARLOVA

Tak já bych si dovolil tvrdit, že pokud bylo mýdlo k dispozici, tak ho na holení používali...Empiricky ověřeno, bez mýdla opravdu nic moc...
Mě by spíš zajímalo, jak moc typické je to pro naše období.
Tedy jestli se muži holili sami, nebo spíš vyhledávali lazebníky, nebo jak často se většinou holili...Myšleno prostý lid střední vrstvy, zhruba tak...

No, tak tohle je už otázka opravdu pro odborníka...

Podle iluminací a soch bych spíš řekla, že ti, co mohli, chodili k lazebníkům. Protože, co jsem tak viděla, pokud někdo ze středních a vyšších vrstev nosil vousy, pak je měl upravené a to si bez zrcadla neudělá. A vlastní zrcadlo, to byla opravdu luxusní záležitost pro bohaté...

To je opravdu zajímavý problém - ale kde se zeptat

Pokud jde o holení, tak si mohl dovolit oholení skoro každý. Holení se provádělo v parních lázních a provozovali ho tzv. bradýři. Spolu s nimi tam fungovali lazebníci či lazebnice a další podobné přidružené profese. Parní lázeň byla něco jako sauna s koupelí dohromady. Byla skoro v každém větším městečku a její užití se často dokonce darovalo chudině. Ve středověku to zas nebylo s tou hygienou tak hrozné, jak se traduje. Hygienické návyky sice byly trošku jinde ale znáte to. Někdo se koupe každý den a někdo třeba jednou týdně (a zbytek se sprchuje či oplachuje)...

Ještě připomenu, že kvůli tomu, že spolu s lazebnickými úkony provozovaly leckteré lazebnice i jiné řemeslo , tak v různých časových úsecích měli lazebnice a bradýři trochu jinou pověst. Jejich největší obliba ve 14. století narostla kolem 80. let za vlády Václava IV.

Pokud jde o mýdlo, tak se mydlilo různými prostředky. Tuhé klasické mýdlo (tzv. benátské mýdlo) je však záležitost až 16. století.

Pokud jde o mydlení při holení, tak je to trochu sporné. (Za sebe můžu potvrdit, že to jde dobře i bez namydlení)
Osobně si myslím, že při holení se používala nějaká aromatická směs vonných ingrediencí a tuku (např. sádlo), které tuto funkci zastává velmi dobře. Ono ve 14. století se zas tolik neholilo. Vousy u mužů se nosily většinou delší, kroucené žhavými želízky - šlechta (někteří mravokárci si stěžovali na zženštilost mužů, kteří o sebe pečují více než ženy). Případně se zastřihávaly pomocí nůžek.

Možná by ohledně holení ve sředověku věděli více například Františkáni a jiné řády. Po staletí si vyholují účesy... třeba vědí, jak to dělali řádoví bratři dříve

Pokud jde o zdroje, z kterých čerpám, tak : Středověké město v Čechách a na Moravě, Dějiny odívání - Středověk

Bradýřské "dílny" bylo něco jako kadeřníci dneska. Byl to shluk specifických řemeslníků staracích se o vlasy a vousy.
Jeslti ještě jednou někde přečtu, že lazebník/ce je přidužené řemeslo k lázním tak budeu zlej! Lazebník/ce je základní řemeslo vyskytující se v lázních(ono je to vidět už v názvu) až z lazebníků se vyčlenují následná další řemesla starající se o tělo jako například holiči, kadeřníci a další.
Suché a parní sauny jsou u nás doložené už Iben Jakobem - ten se pozastavoval nad tím, že češi napodzim mizí do vytopených jam a v těch zůstavají do jara

Hygienické návyky byly trochu jinde než dnes hlavně kvůli tomu, že každý litr vody se musel nanosit a ohřát. Ikdyby byla studna 20m nanosit 120l vody a 40l z toho ohřát (tj nanosit ještě dříví) Kde kdo by si takovou každodení koupel rozmyslel... Jinak stálí přístup a mytím ve studené vodě, který byl běžný naopak příspíval k otužování, což je v dnešní společnosti hodně opomíjená záležitost.

Je pravdou, že lazebnice vykonávali i jiná důvernější úkony, ale zase nesmíš zapomínat na to, ža byli i jiní kteří se zabívali léčením, bylinkářstvím, masážemi, holením a podobně. Mnozí měli ve společnosti dobré postavení a byli uznávaní...
Obliba lazebnic u Václava IV. je dost známá ale nebyl jediným českým králem který si rád zalaškoval s lazebnicemi. Například Václav II. si je vozíval když ho jeho rakušanka nudila

Mno některé lazebnice byly pro svojí povst pokládány za nečestné ženy

Já vím, jen jsem chtěl poukázat na to, že takové určitě nebyli všechy

Mno to jsem ani nechtěl říci Jen v některých desetiletích se na ně nahlíželo skrz prsty a v některých nikoliv...

Mně by zase zajímalo, kolik taková břitva mohla stát a kdo si jí mohl dovolit (Přece jen se jedná o kvalitní kus oceli)

Ono se na ně nahlíželo pořád stejně, jen se o tom v některých desetiletích víc psalo, nebo se nám prostě nedochovali všechny zápisy.

Ohledně břivy, nemusela být jen ocelová, ale i bronzová.

Mám dotázek: Když už něco napíšu na takovouhle voskovou tabulku http://www.armabohemia.cz/imgnew/vvb/br ... /dv01v.jpg, jak to pak smažu??

Josif: Nahřeješ to na svíčkou a smázneš Je to přece vosk