Po pravdě, přemýšlel jsem hodně, jestli se mám pouštět do odpovídání, protože tady už se opravdu pohybujeme v rovině čirých spekulací. Ale přiznávám, nedalo mi to.
Maršálek napsal:1) mluvíme o možnostech, jako lze použít surovku, lze použít i obvodové kování (a nemusí být obvodové, stačí horní hrana). bylo by naivní se domnívat, že se pro různé příležitosti nepoužívaly obě varianty ve smyslu, "určitě ne kovem, pokud vůbec, pak jenom surovkou". Třeba surovka na olemování by se obzvláště vyjímala na šlechtickém štítu, potaženém zrubu brokátem a s potahovaným řemením

Oba víme jak se surovka na štít upevňuje, takže to by asi byla blbost, že? Čili v případě spotřebních štítů pěchoty surovka možná ano, v případě nobility dle mého ne.
Netvrdím, že se nemohly používat oba způsoby. Názor, který se snažím obhájit, je, že pokud se kování používalo, pak bylo výrazně minoritní. Ad surovka na šlechtickém štítu - pokud ji tím brokátem překryješ, tak proč ne?
2) jaká je životnost surové kůže, respektive jak se chová ve vlhku, dešti, atd.? Já jsem se svými družiníky zkoušel předloni několikadenní pochod, který proběhl i ve dlouhém dešti. Beru tedy v úvahu i to, že kampaň probíhala jako několikatýdenní/měsíční záležitost a pokud by výstroj nevydržela (povolila) vlivem dlouhodobě nepříznivého počasí, táhl jsem ji a investoval jsem zbytečně

Pokud se to stane jedinci, je to hloupé, pokud se armádě rozpadnou štíty, protože surovka vlivem mnohadenních deštů a stálé vlhkosti povolila, je to...
Surovka se dá samozřejmě proti vlhkosti chránit (olejem, voskem...). Řešit, jestli mi náhodou nenavlhne lem štítu, který je vyrobený z prkýnek spojených klihem, má kožené řemení a je potažený klíženým plátnem nebo právě tou surovkou, mi přijde úsměvné.
K analogiím - v antice a v novověku neznali surovku a její vlastnosti, nebo proč se používalo obvodové kování?
Třeba proto, že to byly úplně jinak bojující, jinak organizované a vybavované armády? A v novověku užívání štítů hodně rychle ustupovalo, že?
vařená kůže - to mi přijde hodně překombinované...
Proč? Součásti zbroje se z ní prokazatelně dělaly - a zrovna ty, které se později začaly dělat z plechu. Výrobně je pořád nesrovnatelně jednodušší než kování. A pokud je zdobená - vytlačováním, rytím, barvením, zlacením - tak to není nedůstojná záležitost ani pro šlechtice.
3) při slově kování uvažuješ o soudobém plechu různé síly, čili poměřuješ soudobým šermířským okem – koupím tabuli plechu, nastříhám… To asi neodpovídá dobvé praxi štítařského řemesla, že?
Můžu Tě ujistit, že neuvažuji a nepoměřuji. O železe náhodou něco málo vím. Ale plech je plech, ať už je ručně kovaný, nebo válcovaný. A buď je tenký, a pak jde snadno proseknout, nebo je silný, a pak je těžký. O kaleném se asi nebavíme, že? Ale zřejmě máš na mysli, že je možné okovat jen horní hranu štítu, nebo použít na různě exponovaná místa různě silný materiál. O tom samozřejmě není sporu.
4) jestliže prakticky všechny pochvy mečů, tesáků, dýk a nožů mají nákončí (tedy plechovou botku), proč by měl být problém stejným způsobem zpevnit štít? Respektive kdyby to bylo tak zbytečné, proč by se nedělaly botky na pochvách také ze surovky? Všímáš si, jak nám ty samé věci přijdou logické a v jiné podobě zase nelogické?
U nožů (a zřejmě i u dýk a tesáků) bych s tím "prakticky všechny" byl opatrný, ale dobrá. Jenomže porovnáváš neporovnatelné - nejsou to "ty samé věci". U pochvy vyložené dřevem neslouží botka primárně k ochraně před proříznutím (a už vůbec ne před proseknutím), ale před odřením nebo oboucháním konce pochvy zvenčí. Tady je samozřejmě kov vhodnější.
Osobně navrhuji tuto diskuzi pozastavit. Myslím, že všechny relevantní argumenty pro i proti kování, které jsme měli v rukávu, už jsme vynesli. Dokud se nenajdou další, bude to mlácení prázdné slámy. Případně se o tom můžeme pobavit osobně o víkendu, pokud bude čas a chuť.