DOBA KARLOVA

Nerad bych se přel, hypologií už se nezabývám dlouhé roky, ale destrier mi přijde jako zkomolenina latinského názvu pro válečného koně. Možná v minulosti takový název plemene byl ale v současném atlase jsem ho nenašel.

mikey.88 napsal:Původní plemena středověkých válečných koní do bitev jsou Rouncey, Destrier a Couser.

Mnohem podobnější plemeno dnešních koní těm středověkým než je Shire, je Peršeron

Hmotnost percheronů pohybuje mezi 770 až 1100 kg a kohoutková výška od 155 do 175 cm. Hlava percherona je ušlechtilá s hranatým, širokým čelem a rovným profilem. Uši jsou jemné, dlouhé, oči živé a poněkud vystouplé, nápadné jsou dlouhé a široce rozevřené nozdry. Hlava je nasazena na dlouhém, výrazně klenutém krku s bohatou hřívou a nápadným kohoutkem.

Je to silný energický vytrvalý živý kůň

Destrier není plemeno válečného koně, ale způsob vodění válečného koně. Dextrarius, tedy pravostranný znamená, že příslušně osedlaný a vystrojený válečný kůň bylo voděn po pravé straně jezdce, aby ten na něj mohl rychle přesednout.

Rouncey ani courser nejsou plemena válečných koní ani žádných jiných, to jsou typy koní podle způsobu využití.

Destrier je typ válečného koně nejvyšší ceny Dneska to možnáí znamená to co píšeš ale tehdy tomu bylo jinak

Destrier
A Destrier was a war horse which were used by Knights in the Middle Ages. It was brought to England by William the Conqueror following his victoy at the Battle of Hastings in 1066. A horse played an extremely important part in the life of a knight. A knight would own several horses which were built for different duties. These knights horses ranged in various sizes starting with a palfrey, or an ambler for general travelling purposes. Bigger and stronger horses were required as warhorses. The Courser was the most sought after and expensive warhorse, owned by the most wealthy knights. The more common warhorses were like modern hunters, known in the Middle Ages as a Destrier.

Description of a Destrier
The Destrier war horse had a dense rounded body with a broad back, strong loins, powerful hind-quarters, and long legs with dense bones. The colors of a destrier ranged from black, brown, bay, or gray. It sometimes had long silky hair (often white) on the lower parts of its legs. It was a massive animal measuring in excess of 24 hands tall.

Destrier War Horse
The Destrier was a type of war horse specially trained for use in battle or individual combat at jousting tournaments. A destrier war horse needed the strength and stamina to carry both a knight and his heavy armor into battle during the Middle Ages. The Destrier was also trained to become a battle horse - able to inflict injury on the enemy. A destrier war horse had to undergo significant training. It was trained to:

*

Carry a knight and respond to a Knight's commands from leg pressure rather than reins. A knight needed his hands to weald his weapons and hold his shield
*

A war horse was trained to trample the bodies of fallen enemies
*

The massive war-horse was trained to bite and kick on command

Destrier Horse Armor - Barding
Destrier war horses were protected by rigid pieces of plate armor made of both of leather and steel. Horse armor was called 'barding'. A full dressed Destrier would be armored on the head, neck, body and chest. The rear of the war horse would be covered with a padded cloth. Stirrups were added later. The head armor was often highly decorated and spike horns were added to the mask armor thus resembling the look of a legendary unicorn. An ornamented cloth covering for a war horse was called a trapper.

Original Destrier breed is now extinct
The original destrier breed of horse is now extinct, but recently horses have been bred from Clydesdales and Quarterhorses to reproduce a type similar to the Destrier. They are the largest breed of horse, standing from 20 to 24 hands tall, with a thicker build than Clydesdales with less fur.

Mikey, věř si, čemu chceš, ale ubezpečuji Tě, že destrier nikdy nebyl koňským plemenem, stejně tak jako jimi nebyli ti další dva
To, co je v tom popisku, přesně odpovídá způsobu pracovního využití koně, nikoli popisu plemene.
Když si zadáš do google řetězce ještě slovo "breed", tedy "plemeno", vyjede Ti celá řada vysvětelní omylu při zařazování válečných koní pod plemena a pod typy...

Kordulka napsal:Mikey, věř si, čemu chceš, ale ubezpečuji Tě, že destrier nikdy nebyl koňským plemenem, stejně tak jako jimi nebyli ti další dva
To, co je v tom popisku, přesně odpovídá způsobu pracovního využití koně, nikoli popisu plemene.
Když si zadáš do google řetězce ještě slovo "breed", tedy "plemeno", vyjede Ti celá řada vysvětelní omylu při zařazování válečných koní pod plemena a pod typy...

zvláštní, já je v atlase koní našel taky
nicméně ho nemám po ruce a dostanu se k němu až tak za měsíc...

Mikey, když už studuješ ta hesla v encyklopedii, pak je třeba jít dál po odkazech - např.: http://en.wikipedia.org/wiki/Horses_in_the_Middle_Ages.
Chce to poctivě proklikat ta vymodřená slova a dostaneš se přesně k tomu, že to, co jsi uvedl, nebyla plemena koní, ale typy podle využití. K plemenům, z nichž ten který typ koně pocházel či pochází, se lze také proklikat
A prakticky vše, co se v té encyklopedii uvádí, si lze snadno ověřit na koňáckých webech nebo rovnou dotazem u chovatelů...

Tak já je našel v atlase koní z roku 1889 tak nevím:) na wiki jsem byl taky. Jedem materiál říká,že to je typ a druhý že plemeno. Otázkou je, jak velký je rozdíl v definici těch slov.

pokud nám to za to stojí, není nic snazšího, než si to ověřit
upřímně ale za sebe přiznávám, že mně je to docela fuk a stačí mi, že se tihle koně prokazatelně používaly k boji a že byli chováni a cvičeni pro konkrétní vrstvu válečníků naší doby, tedy že pro svou cenu nebyli zdaleka dostupní všem jízdním v poli

P.S. ještě se sám vyhoupnu do sedla a obvykle sedím i ve správném směru

Taky mi to prijde docela jedno. Dulezite jsou vlastnosti a vzhled,castecne. Rozhodne puvod dulezity neni. Valecny kun musi byt silny, vytrvaly, chytry a houzevnaty. Na takove uziti se hodi nejlepe percheron. Rozhodne ta velka krava Shire je mimo misu.