Ano, ve středověku se používal hojně přední steh, ale trošku jinak než dnes - šev se prošil předním stehem, pak se tkanina ve švu přehnula a znovu prošila předním stehem. Často bez začišťování. Tohle se nejspíš používalo hlavně při domácím šití.
Při použítí předního stehu určitě nedoporučuji okraje rozdělit; to by se to roztrhlo razdva. Naopak je třeba šev zpevnit přeložením spojených okrajů stranou a přišitím (prošitím) k tkanině. kapitolou samou pro sebe jsou pak knoflíkové dírky. V londýnských nálezech lze najít špičkovou práci i neuvěřitelné prasečiny odbyté několika málo stehy
Obšívací (obrubovací) stromečkový steh má stejnou spotřebu niti jako zadní. Sice jsem to neměřila, ale domnívám se po zkučenostech, že i vyšší. Ale tohle dnes opravdu nemusíme řešit. Při
dnešní ceně kvalitních (tedy přírodních, pokud možno bez příměsi syntetiky) tkanin a kvalitních (tedy lněných či hedvábných) nití je namístě šít tak, aby nebylo třeba často opravovat, aby se tkanina pnutím v místě švu netrhala (pozor hlavně u jemného hedvábí).
Velmi úsporný je i "stanový" šev, pokud se použije přední steh. Dvojím prošitím s jednoduchým přeložením je šev zároveň i začištěný. Na boční švy oděvu a na rukávy velmi efektivní, byť pracnější. A použije-li se na druhé prošití ztracený steh, apk šev skoro není vidět.
Na lemy je vhodný rovněž "ztracený" steh (ztracený proto, že je na líci skoro neviditelný). Lem se dvakrát ohne a přišije se se tak, že na líci jsou viditelné pouze malinké stehy a na rubu se nit protahuje přehybem. Je to srašlivá průda, ale za výsledek to stojí, hlavně u honosnějších oděvů
A ještě důležitá věc - správná jehla!
Pro šití vlny, zejména řidšího sukna, je lepší jehla s tupější špičkou, aby cestou nenabírala vlákna tkaniny, ale naopak klouzala vedle nic.
Naopak u lnu a hedvábí se mi osvědčila jehla co nejostřejší a tenká. Snáze pak proniká hustou tkaninou mimo vlákna a pokud už projde vláknem, pak je alespoň nevytahuje. Na velmi jemné tkaniny se mi osvědčila tenká jehla na kůže (má hrot trojhranně nebo čtyřhranně zbroušený - jako kopí); tkaninu vlastně prořezává a nevytahuje vlákna.
S kvalitou jehel je problém, protože trh je zaplaven lacinými (tedy nekvalitními, ale docela drahými) indickými výrobky, které se nepříjemně rychle otupí. Je proto lépe nakupovat ve specializovaných textilních galanteriích, kde v některých případech dokáží skutečně odborně poradit a je šance, že jim ještě záleží na kvalitě.
Jo, a ještě jedna věc - při šití knoflíků a direk do tenké tkaniny je dobře po celé délce látku podložit proužkem pevné tkaniny. Pak se dirky nevytahují (nebo alespoň ne tolik) a u knoflíků nehrozí tak snadné vytržení i s podkladem. To platí hlavně pro namáhaná místa upnutých kabátců.
A ještě jeden fíglík se mi vybavil. Není špatné vytahat si na šití nitě přímo z tkaniny. Efekt je ten, že i hrubší stehy jsou málo vidět a neruší celkový vzhled. To platí hlavně u vlny, kde jsou vlákna silnější. Při šití běžnými nitěmi je třeba použít stejnou barvu nitě, ale nepatrně tmavší odstín než má tkanina. Světlejší nebo stejný odstín totiž s tkaninou kontrastuje.
To ale neplatí, pokud je záměrem, aby se šev barevně lišil - třeba tam, kde se počítá s vyšitím lemu a linka švu je použita jako ohraničení výšivky.
No, vidím, že máme další téma pro seminář
