DOBA KARLOVA

Zdravím,

nemáte někdo zkušonosti s bojem kombinací štítu a kopí, popřípadě štítu a sudlice?
Viděl jsem, že je možné držet štít a tou samou rukou si zároveň přidržovat tyčovku, která je položená na okraji štítu, ale praktickou zkušenost s tím nemám...

Iluminace jsou plné pěšáků, kterí mají v jedné ruce kopí a v druhé velký obdélníkový štít. Ale bojovat dlouhým kopím jednoruč je dost obtížný...

S tím kopím problém nevidím, ale nemohu příliš poradit, vlastní zkušenosti nemám. Ale píšeš o sudlici, kterou vylučuji, jednou rukou nesekneš.

Nevím, ale je pravda, že jsem to zatím nikde neviděl (oproti kopí, které je vidět se štítem poměrně dost často - a to nejde o kopí kratké, jaké používali například antičtí řekové, ale o regulérně třeba 3 metrové kopí a to, jak jsme měli možnost vyzkoušet, jde ovládat jednoruč jen velmi těžko).

Ale já to myslel tak, že by bojovník mohl (teoreticky) používat obě ruce - na jedné by měl sice štít, ale dlaň by měl volnou. Nějaký zvlášť technický šerm by se s tim asi provozovat nedal, ale v bitvě...? V řadě...?

Asi je nutný to prakticky vyzkoušet...

hahahahahha děláte si prdel? tyčovky sou od toho aby se držely dvěma rukama...jednou s nima nic nezmůžeš, leda se tak poškrábeš na zadnici...

Koblich napsal:hahahahahha děláte si prdel? tyčovky sou od toho aby se držely dvěma rukama...jednou s nima nic nezmůžeš, leda se tak poškrábeš na zadnici...

Ani bych neřek...si to vem z historie - všude sou příklady válečníků se štítem a tyčovkou (Egypt, Babylon, Řecko, Řím...a ve středověký Evropě je toho traky hafo...

Hynek z Kunštátu napsal:

Koblich napsal:hahahahahha děláte si prdel? tyčovky sou od toho aby se držely dvěma rukama...jednou s nima nic nezmůžeš, leda se tak poškrábeš na zadnici...

Ani bych neřek...si to vem z historie - všude sou příklady válečníků se štítem a tyčovkou (Egypt, Babylon, Řecko, Řím...a ve středověký Evropě je toho traky hafo...

Tam ale byly ty tyčovky krátký. Co jsem zkoušel, tak při nasazeným trianglu (s koženým madlem samozřejmně) se to kopí dá taky držet a celkem bez problému ovládat dvěma rukama. V nouzi se dá rychle tasit poboční zbraň a zároveň po tu dobu krýt. Boj s opřeným kopím o štít se mi vůbec neosvědčilo, což ovšem neznamená, že jsem to dělal dobře.

Pokud vím tak Templáři (Ordo z Liberce) bojují kopím i se štítem a to mají ty kopátka celkem těžký, určitě bych se spojil s nima a zjistil zkušenosti.

Myslím, že kombinace štítu a dlouhého kopí je v houfu či řadě dost nepraktická. Pokuď nebyla píka opřená o hranu štítu, musel jí ozbrojenec držet zhruba v půlce. PAk ovšem za sebnou nemohl mít další řadu...
podle mého názoru není objektivní srovnání starověkého velkého štítu a krátkého kopí se 14. Starovéké státy měli většinou profesionální cvičené a placené vojsko, které bylo plošně vybavováno za peníze panovníka. A jelikož byla zbroj pověšinou dost jednoduchá a neúčiná proti šípům, byly jednotky primárně vybavovány lacinou kombinací: velkým štítem a kopím.

V naší době už lučišníci pro železné pány nebyli takovou hrozbou jako protivníkova kavalerie.
....Píky měly zastavit jezdce, tím to pro ně končilo a štít vpodstatě nepotřebovali.
takže myslím že to byla spíš okrajová záležitost najímaných zbrojenců.. málo užívaná

Valkounovi:

Záleží na tom, co si pod pojmem píka představuješ. Já si představim buďto dlouhý píky makedonský pěchoty (3. stol.) a nebo pak až dlouhý píky užívaný třeba Švýcarama, nebo německejma landsknechtama v 15. století.
Mně jde spíš o zbraň zhruba 2,5 až 3 metry dlouhou, která by se společně se štítem ovládala tím způsobem, že by nebyla opřená o hranu štítu, ale ozbrojenec by jí držel oběma rukama, přičemž na jedné z nich by byl upevněn štít (popruhy by byly před loktem a na zápěstí. Kopí by pravák držel pravou rukou za konec a levou rukou (tou se štítem) někde zhruba v první třetině.
Nevím o tom, že by se nějaké 4, nebo 5 metrové píky za nás užívaly (zvlášť proti jízdě, to je záležitost pozdější). Kopiníci se však užívali velmi hojně (jak můžeme usuzovat mnoha iluminací a kronik) a to, podle mého, jako bojovníci zejména proti cizí pěchotě, proti jízdě minimálně (ale je to jenom můj názor, koneckonců).
Jinak moc nasouhlasím s tvým tvrzením, že by lučištníci pro pány "už" nebyli nějakým nebezpečím. Vzpomeň na Kresčak, Azincourt...to jsou naprostý masakry...(to jen tak na okraj).

Asi je tu pomíchaných mnoho věcí dohromady... ve 14tém století stále ještě pikenýři nedokázali zastavit jízdu sami o sobě, pěchota to dělal složitě většinou za pomoci terenu a střelby, či lsti.
Samozřejmě že původní myšlenka o starověkém vojákovi s kopím a štítem je logická, cca tak to nějak tenkráte bylo, s tím že ale byla mizivá trupová ochrana, takže štít chránil nejen proti střelbě...
Jinak z hlediska terminologického se výraz píka vyskytne až někdy v 16tém století, do té doby je to dlouhé kopí, či dříví praporečné. Kopím jako takovým se myslí jezdecké. Ikdyž je v tom stejně terminologickej bordel a asi se tenkráte říkalo kopí kdečemu...
Střelci z luku dokázali samozřejmě nadělat pěknou paseku, ale bacha na to, hlavním účinkem bylo pobití koní a následné padání přes sebe a pod... dobrá panská zbroj šíp ustála(viz Usama ibn Munkiz - kde někdo vzpomíná jak z křižáka udělali jahelníček a on stále šel), nejíce to odchrápávali lehčí vojáci... a ti hůře vystrojení... Pánové byli v pohodě... akorát jaksi pak neměli své družiníky a byli snadnější kořistí...