Heřman z Hradce - český šlechtic k roku 1360 (1350-1365)
Odeslal: Stř 11. Dub 2012 13:30:15
O postavě:
Heřman z Hradce (lat. Hermann de Novadomo).
Vlastnil Štamberk u Telče, Dačice, Kunžak, Žirovnici a vládu na Hradci nastoupil r. 1399 jako poručník sirotků.
Narodil se kolem roku 1338 rodičům Oldřichovi III. z Hradce a jeho druhé manželce Kláře z Bílkova. Jeho sourozenci (všichni z prvního manželství s Markétou z Korutan) byli Anna, která však roku 1362 umírá, Oldřich (IV.), Jindřich a Menhart. Měl tři děti, všechny však umírají během jeho života či krátce po něm (Klára † 1389, Menhart † asi mezi 1391-3, Eliška † 1417).
Heřman byl podvakráte ženat, první manželka Kunka umírá k roku 1380, po její smrti se oženil s Petruškou, která umírá po r. 1385. Obě manželky jsou však dnes nedohledaného původu.
Po otcově smrti roku 1348 získává statky, podle kterých se ustaluje jeho predikát. Získává polovinu Jindřichova Hradce (druhou bratr Jindřich), čtvrtinu města Slavonic (jako každý z jeho bratrů) a zboží Bílkovské s hradem Šternberkem. Protože měl Oldřich nejmenší podíl, ostatní bratři mu dopláceli jistou hotovost, která však není uvedena (Teplý 1927, 113).
Po několika letech (r. 1354) se však bratři kvůli dluhům Oldřichových statků (zadlužených otcovými válečnými taženími) nepohodli a došlo k novému dělení. Tentokrát zdědil Heřman opět půl Hradce, zboží Bílkovské a čtvrt Slavonic, městečka Kunžak a Strmilov s příslušenstvím a druhou polovinu Číměře (druhou půli Oldřich).
Rozdělení města na dvě poloviny však městu neprospívalo a jeho jednota se rozpadala a hospodářsky upadalo. Pravděpodobně proto vydal Karel IV. (18. 6. nebo 18. 7. t. r.) Heřmanovi list, který zabezpečoval lepší podmínky na spojení jeho (Heřmanových) statků s Oldřichem a jeho statky. Písemně to však bylo stvrzeno až 5. 8. 1358 a bratři vešli do nedílného stavu na hradě Bílkově a na svých dílech ve Slavonicích.
Heřman měl ze svých majetků nejraději Jindřichův Hradec. Fr. Teplý (1929, 116) uvádí výňatek z pamětnice (kroniky), kde radní píší: "Předkové naši pan Jindřich z Hradce z jedné a pan Heřman a pan Menhart, syn jeho, odtuž z Hradce z strany druhé, město toto Hradec rozdílně drževše každý pán zvláště, p. Jindřich totižto stranu svou a lidi z strany jeho obývají a p. Heřman s p. Menhartem z strany své lidi také za nimi obývajíce v městech a podměstích právy a svobodami obdařili jsú…".
Mezi lety 1383 - 1396 zasedá na zemském soudu a v téže době činí mnohá zbožná dobročiní jako např. 15. června 1383, kdy dává 10 kop ročního důchodu ze vsí Mostů a Suchdola u Kunžaku na nový oltář sv. Petra a Pavla ve farním kostele v J. Hradci, nebo daroval světskému knězi Jiříkovi (oltářníkovi) a jeho nástupcům dům v Hradci.
Fr. Teplý taktéž uvažuje o tom, že městský farní kostel mohl vznikat z popudu Heřmana a jeho bratra již od roku 1380 - 1397. Kostel byl vysvěcen pro patronku řádu Německých rytířů (její Nanebevstoupení), kteří také přispěli financemi i prací, stejně jako měšťané, které kromě sebe a bratrů nezapomněl Heřman uvést v erekční listině. Na fungování kostela přispíval platem 8 kop, 37 grošů a 4 penízků získaných na vesnicích Pístině u Stráže.
Na Heřmana jako fundátora může ukazovat i erb nad bývalým hlavním vstupem do chrámu. Odpovídal by druhému typu jeho erbu uváděného na pečetích v letech 1384 - 1388 (obr. 1.).
Po smrti své dcery Kláry (klarisky v Krumlově) věnoval pro její duši a duši její matky r. 1389 (28. října) plat ve vsi Kánicích. Taktéž prodal svůj díl ve Slavonicích a kvůli možnosti práva královské odúmrti, vložil r. 1383 v desky zemské své statky pro svého příbuzného Oldřicha z Rožmberka, kterého s jeho synem ustanovil poručníkem svých dětí. Manželce Petrušce pak nechal zapsat vesnice u Bílkova.
Kolem roku 1358 stavěli společnými silami Oldřich a Heřman z Hradce hrad Roštejn kousek od Telče a od Marše z Mutic zakoupili zboží ve Veleší, Hříšicích a Strachoňovicích, které si dali zapsat v Brně do moravských zemských desk.
Další zmínky o Heřmanovi pochází z 50. let 14. století, kdy se jeho bratr Jindřich nepohodl s Vilémem z Landštejna ohledně kupeckých stezek. V dlouholetém sporu musel Heřman s bratry Oldřichem a Menhartem zaplatit 2000 kop grošů za zajatého bratra Jindřicha, kterého zajala německá šlechta (r. 1352). Výkupným přišli o mnoho starých rodových držav. Uhlíky nesváru se však nadále znovu zažíhali a spor trval až do roku 1354. Do dění musel zasahovat i Karel IV., který se snažil několikrát znepřátelené hradecko-landštejnské strany usmířit. Boje zasáhly až do přilehléhlo Rakouska (více o tomto nesváru Teplý 1929, 121-125).
Heřman se přidal na bratrovu (Jindřichovu) stranu i tehdy, když se J. zapletl do sporu s pány na Bítově. V ten čas na Hradecku zavládlo bezvládí a anarchie a po lesích číhalo mnoho lapků. Tento spor trval osm let a skončil někdy k roku 1360.
K 25. 7. 1389 je datováno nejstarší dochované privilegium hradecké vrchnosti od Jindřicha III. z Hradce. Tomu pravděpodobně předcházelo i nedochované privilegium Heřmana a jeho syna Menharta z Hradce a mohlo být téhož znění.
Veliký rozmach Hradce nastal koncem Heřmanova života, když král Václav IV. potvrdil ustanovení svého otce Karla, že všechny cesty od Českých Budějovic k Mühlviertelu a Cáhlovu a zpět mají vést přes Hradec. Město se tak stalo důležitým obchodním bodem na spojujícím Čechy, Moravu a Rakousko.
O sklonku života Heřmanova se ještě můžeme dozvědět, že s Janem mladším z Hradce daroval dům a městiště u konce Zárybnického mostu na výstavbu nového špitálu pro chudé (dnešní sv. Alžběta). 17. 4. 1399 vyžádal Heřman u pražského biskupa Jana odpustky na 40 dní pro ty, kteří navštíví tento špitál a pomodlí se v kleče 5 otčenášů, 7 zdrávasů a po zpovědi dají na stavbu špitálu dar.
Taktéž byl v posledních letech členem dvorského soudu (1394) a později tzv. Panské jednoty, brojící silně proti králi Václvovi IV. Zde však hrál jen vedlejší roli vedle svých bratrů (hlavně Jindřicha), (Spěváček 1986, 236, 295).
Heřman umírá bez bližšího časového určení roku 1404. Z kusých zpráv si o něm můžeme utvořit alespoň rámcový obraz jeho osobnosti: patřil sice k vysokému rodu, ale jeho politické ambice nebyly vysoké a svůj život trávil v kraji svého narození při správě, obnově a zvětšování svých majetků - vlastnil pozemky v Čechách i na Moravě.
Tento velmož patřil k mnohým kteří tvořili naše dějiny, ačkoli jsou dnes takřka zapomenuti.
Hlavní opěrné body ve vlastnictví Heřmana z Hradce (k roku 1358, vesnice nezobrazeny):
Reenactment:
Pro rekonstrukci je zvoleno období 50. - počátku 60. let, tedy doba sporu s pány z Landštejna, Jiřím z Walsee (a jeho spojenci) a pány z Bítova, kde sice Heřman nehrál hlavní roli, ale více či méně se vojenských akcí na pomezí jihovýchodních Čech, jihozápadní Moravy a přilehlého Rakouska účastnil jako opora svých bratrů (minimálně diplomaticky).
Heřmanovým zájmem je tedy především správa svých a jiných rodových statků v intencích vítkovského myšlení - zájem má především na svém blahu.
V rekonstruovaném období je Heřmanovi kolem 20 let, je tedy na začátku své politické kariéry. Založením je konzervativní (jak v myšlení, tak i odívání) a řídí se zvykovým právem a tradicemi. Aktivně se účastní turnajů a především má zálibu v lovech (sokolničení) a gastronomických požitcích. Vládne slovem i písmem a v rámci karlovského šiku zastává post notáře. Patronkou je Panna Maria (dle dobového mariánského kultu).
V rámci družiny je budována těžkooděná jednotka z 50. let, kde se pohybuje i pár lehko oděnných družiníků.
Erb (dle pečetí):
V Sedláčkových Atlasech můžeme dohledat hned jeho tři varianty, měnící se v průběhu života hradeckého pána:
Pravděpodobná podoba tinktur erbu:
1. Pečeť o průměru 25mm, SOA Třeboň - cizí rody, karton 93, inv. č. 19 ze dne 19. 6. 1370.
2. Heřman I. z Hradce - pečeť o průměru 21mm, SOA Třeboň, cizí rody, karton 61, inv. č. 45 ze dne 16. 11. 1384.
3. Heřman I. z Hradce - pečeť o průměru 24mm, SOA Jindřichův Hradec - RA z Hradce listiny 46/38 ze dne 10. 9. 1391.
Pro rekonstrukci postavy je využito nejstarší zobrazení kruhové pečeti z roku 1370. Na kosém erbu s pětilistou růží je usazena kbelcová helma s pokryvadly a klenotem tvaru pětilisté růže. Podklad tvoří kosočtverci poseté pole s gotickými čtyřlisty uvnitř. Opis: +S(igilum).DOMINI HERMANNI.D(e).NOVADOMO+ neboli +P(ečeť).PÁNA HEŘMANA.Z.HRADCE.+
Replika typáře:
Genealogická tabulka:
Juřík, P. 2010, s. 104
Použitá literatura:
Bistřický, Jan 2005: Do husitských válek, in: Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Vlastivěda moravská (ed. Nekuda, V.), Brno 161-186
Hodeček, Dalibor: Dějiny Starého hradu v Želetavě. Západní Morava, XII, 5-17
Juřík, Pavel 2010: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů, Praha
Kolář, Martin - Sedláček, August 1902: Českomoravská heraldika, Praha
Sedláček, August 1925: Českomoravská heraldika, část zvláštní, Praha
Sedláček, August 2003: Atlasy erbů a pečetí české a moravské šlechty, Praha
Spěváček, Jiří 1986: Václav IV., 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha
Teplý, František 1927: Dějiny města Jindřichova Hradce, Dílu I. svazek 1., Jindřichův Hradec
Fotografie jsou vlastní, případně použité z alb těchto autorů:
http://leeloo125.rajce.idnes.cz/
http://mikey88.rajce.idnes.cz/
Heřman z Hradce (lat. Hermann de Novadomo).
Vlastnil Štamberk u Telče, Dačice, Kunžak, Žirovnici a vládu na Hradci nastoupil r. 1399 jako poručník sirotků.
Narodil se kolem roku 1338 rodičům Oldřichovi III. z Hradce a jeho druhé manželce Kláře z Bílkova. Jeho sourozenci (všichni z prvního manželství s Markétou z Korutan) byli Anna, která však roku 1362 umírá, Oldřich (IV.), Jindřich a Menhart. Měl tři děti, všechny však umírají během jeho života či krátce po něm (Klára † 1389, Menhart † asi mezi 1391-3, Eliška † 1417).
Heřman byl podvakráte ženat, první manželka Kunka umírá k roku 1380, po její smrti se oženil s Petruškou, která umírá po r. 1385. Obě manželky jsou však dnes nedohledaného původu.
Po otcově smrti roku 1348 získává statky, podle kterých se ustaluje jeho predikát. Získává polovinu Jindřichova Hradce (druhou bratr Jindřich), čtvrtinu města Slavonic (jako každý z jeho bratrů) a zboží Bílkovské s hradem Šternberkem. Protože měl Oldřich nejmenší podíl, ostatní bratři mu dopláceli jistou hotovost, která však není uvedena (Teplý 1927, 113).
Po několika letech (r. 1354) se však bratři kvůli dluhům Oldřichových statků (zadlužených otcovými válečnými taženími) nepohodli a došlo k novému dělení. Tentokrát zdědil Heřman opět půl Hradce, zboží Bílkovské a čtvrt Slavonic, městečka Kunžak a Strmilov s příslušenstvím a druhou polovinu Číměře (druhou půli Oldřich).
Rozdělení města na dvě poloviny však městu neprospívalo a jeho jednota se rozpadala a hospodářsky upadalo. Pravděpodobně proto vydal Karel IV. (18. 6. nebo 18. 7. t. r.) Heřmanovi list, který zabezpečoval lepší podmínky na spojení jeho (Heřmanových) statků s Oldřichem a jeho statky. Písemně to však bylo stvrzeno až 5. 8. 1358 a bratři vešli do nedílného stavu na hradě Bílkově a na svých dílech ve Slavonicích.
Heřman měl ze svých majetků nejraději Jindřichův Hradec. Fr. Teplý (1929, 116) uvádí výňatek z pamětnice (kroniky), kde radní píší: "Předkové naši pan Jindřich z Hradce z jedné a pan Heřman a pan Menhart, syn jeho, odtuž z Hradce z strany druhé, město toto Hradec rozdílně drževše každý pán zvláště, p. Jindřich totižto stranu svou a lidi z strany jeho obývají a p. Heřman s p. Menhartem z strany své lidi také za nimi obývajíce v městech a podměstích právy a svobodami obdařili jsú…".
Mezi lety 1383 - 1396 zasedá na zemském soudu a v téže době činí mnohá zbožná dobročiní jako např. 15. června 1383, kdy dává 10 kop ročního důchodu ze vsí Mostů a Suchdola u Kunžaku na nový oltář sv. Petra a Pavla ve farním kostele v J. Hradci, nebo daroval světskému knězi Jiříkovi (oltářníkovi) a jeho nástupcům dům v Hradci.
Fr. Teplý taktéž uvažuje o tom, že městský farní kostel mohl vznikat z popudu Heřmana a jeho bratra již od roku 1380 - 1397. Kostel byl vysvěcen pro patronku řádu Německých rytířů (její Nanebevstoupení), kteří také přispěli financemi i prací, stejně jako měšťané, které kromě sebe a bratrů nezapomněl Heřman uvést v erekční listině. Na fungování kostela přispíval platem 8 kop, 37 grošů a 4 penízků získaných na vesnicích Pístině u Stráže.
Na Heřmana jako fundátora může ukazovat i erb nad bývalým hlavním vstupem do chrámu. Odpovídal by druhému typu jeho erbu uváděného na pečetích v letech 1384 - 1388 (obr. 1.).
Po smrti své dcery Kláry (klarisky v Krumlově) věnoval pro její duši a duši její matky r. 1389 (28. října) plat ve vsi Kánicích. Taktéž prodal svůj díl ve Slavonicích a kvůli možnosti práva královské odúmrti, vložil r. 1383 v desky zemské své statky pro svého příbuzného Oldřicha z Rožmberka, kterého s jeho synem ustanovil poručníkem svých dětí. Manželce Petrušce pak nechal zapsat vesnice u Bílkova.
Kolem roku 1358 stavěli společnými silami Oldřich a Heřman z Hradce hrad Roštejn kousek od Telče a od Marše z Mutic zakoupili zboží ve Veleší, Hříšicích a Strachoňovicích, které si dali zapsat v Brně do moravských zemských desk.
Další zmínky o Heřmanovi pochází z 50. let 14. století, kdy se jeho bratr Jindřich nepohodl s Vilémem z Landštejna ohledně kupeckých stezek. V dlouholetém sporu musel Heřman s bratry Oldřichem a Menhartem zaplatit 2000 kop grošů za zajatého bratra Jindřicha, kterého zajala německá šlechta (r. 1352). Výkupným přišli o mnoho starých rodových držav. Uhlíky nesváru se však nadále znovu zažíhali a spor trval až do roku 1354. Do dění musel zasahovat i Karel IV., který se snažil několikrát znepřátelené hradecko-landštejnské strany usmířit. Boje zasáhly až do přilehléhlo Rakouska (více o tomto nesváru Teplý 1929, 121-125).
Heřman se přidal na bratrovu (Jindřichovu) stranu i tehdy, když se J. zapletl do sporu s pány na Bítově. V ten čas na Hradecku zavládlo bezvládí a anarchie a po lesích číhalo mnoho lapků. Tento spor trval osm let a skončil někdy k roku 1360.
K 25. 7. 1389 je datováno nejstarší dochované privilegium hradecké vrchnosti od Jindřicha III. z Hradce. Tomu pravděpodobně předcházelo i nedochované privilegium Heřmana a jeho syna Menharta z Hradce a mohlo být téhož znění.
Veliký rozmach Hradce nastal koncem Heřmanova života, když král Václav IV. potvrdil ustanovení svého otce Karla, že všechny cesty od Českých Budějovic k Mühlviertelu a Cáhlovu a zpět mají vést přes Hradec. Město se tak stalo důležitým obchodním bodem na spojujícím Čechy, Moravu a Rakousko.
O sklonku života Heřmanova se ještě můžeme dozvědět, že s Janem mladším z Hradce daroval dům a městiště u konce Zárybnického mostu na výstavbu nového špitálu pro chudé (dnešní sv. Alžběta). 17. 4. 1399 vyžádal Heřman u pražského biskupa Jana odpustky na 40 dní pro ty, kteří navštíví tento špitál a pomodlí se v kleče 5 otčenášů, 7 zdrávasů a po zpovědi dají na stavbu špitálu dar.
Taktéž byl v posledních letech členem dvorského soudu (1394) a později tzv. Panské jednoty, brojící silně proti králi Václvovi IV. Zde však hrál jen vedlejší roli vedle svých bratrů (hlavně Jindřicha), (Spěváček 1986, 236, 295).
Heřman umírá bez bližšího časového určení roku 1404. Z kusých zpráv si o něm můžeme utvořit alespoň rámcový obraz jeho osobnosti: patřil sice k vysokému rodu, ale jeho politické ambice nebyly vysoké a svůj život trávil v kraji svého narození při správě, obnově a zvětšování svých majetků - vlastnil pozemky v Čechách i na Moravě.
Tento velmož patřil k mnohým kteří tvořili naše dějiny, ačkoli jsou dnes takřka zapomenuti.
Hlavní opěrné body ve vlastnictví Heřmana z Hradce (k roku 1358, vesnice nezobrazeny):
Reenactment:
Pro rekonstrukci je zvoleno období 50. - počátku 60. let, tedy doba sporu s pány z Landštejna, Jiřím z Walsee (a jeho spojenci) a pány z Bítova, kde sice Heřman nehrál hlavní roli, ale více či méně se vojenských akcí na pomezí jihovýchodních Čech, jihozápadní Moravy a přilehlého Rakouska účastnil jako opora svých bratrů (minimálně diplomaticky).
Heřmanovým zájmem je tedy především správa svých a jiných rodových statků v intencích vítkovského myšlení - zájem má především na svém blahu.
V rekonstruovaném období je Heřmanovi kolem 20 let, je tedy na začátku své politické kariéry. Založením je konzervativní (jak v myšlení, tak i odívání) a řídí se zvykovým právem a tradicemi. Aktivně se účastní turnajů a především má zálibu v lovech (sokolničení) a gastronomických požitcích. Vládne slovem i písmem a v rámci karlovského šiku zastává post notáře. Patronkou je Panna Maria (dle dobového mariánského kultu).
V rámci družiny je budována těžkooděná jednotka z 50. let, kde se pohybuje i pár lehko oděnných družiníků.
Erb (dle pečetí):
V Sedláčkových Atlasech můžeme dohledat hned jeho tři varianty, měnící se v průběhu života hradeckého pána:
Pravděpodobná podoba tinktur erbu:
1. Pečeť o průměru 25mm, SOA Třeboň - cizí rody, karton 93, inv. č. 19 ze dne 19. 6. 1370.
2. Heřman I. z Hradce - pečeť o průměru 21mm, SOA Třeboň, cizí rody, karton 61, inv. č. 45 ze dne 16. 11. 1384.
3. Heřman I. z Hradce - pečeť o průměru 24mm, SOA Jindřichův Hradec - RA z Hradce listiny 46/38 ze dne 10. 9. 1391.
Pro rekonstrukci postavy je využito nejstarší zobrazení kruhové pečeti z roku 1370. Na kosém erbu s pětilistou růží je usazena kbelcová helma s pokryvadly a klenotem tvaru pětilisté růže. Podklad tvoří kosočtverci poseté pole s gotickými čtyřlisty uvnitř. Opis: +S(igilum).DOMINI HERMANNI.D(e).NOVADOMO+ neboli +P(ečeť).PÁNA HEŘMANA.Z.HRADCE.+
Replika typáře:
Genealogická tabulka:
Juřík, P. 2010, s. 104
Použitá literatura:
Bistřický, Jan 2005: Do husitských válek, in: Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Vlastivěda moravská (ed. Nekuda, V.), Brno 161-186
Hodeček, Dalibor: Dějiny Starého hradu v Želetavě. Západní Morava, XII, 5-17
Juřík, Pavel 2010: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů, Praha
Kolář, Martin - Sedláček, August 1902: Českomoravská heraldika, Praha
Sedláček, August 1925: Českomoravská heraldika, část zvláštní, Praha
Sedláček, August 2003: Atlasy erbů a pečetí české a moravské šlechty, Praha
Spěváček, Jiří 1986: Václav IV., 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha
Teplý, František 1927: Dějiny města Jindřichova Hradce, Dílu I. svazek 1., Jindřichův Hradec
Fotografie jsou vlastní, případně použité z alb těchto autorů:
http://leeloo125.rajce.idnes.cz/
http://mikey88.rajce.idnes.cz/
