DOBA KARLOVA

Ke žluté - když jsem začínal se svou studií k odívání, vycházel jsem také ze zažitého názoru, že žlutá je barvou "vyvrhelů". Ale čím více jsem se v tom probíral, tím více jsem zjišťoval, že jde o nekriticky přejímaný názor bez důkazů. Počátek to má asi v papežském nařízení žlutých znamení, které prvotní historici mylně interpretovali, když ho zjednodušili na žlutou obecně. Přes všechnu snahu jsem z jejich důkazů a citací nedohledal nic jiného, než o nařízení konkrétních žlutých znamení. Když jsem pak ale dohledal nespočet dokladů o běžném užívání této barvy, svůj názor jsem přehodnotil. Hlavním důvodem pak bylo to, že z oněch tolikrát zmiňovaných zákazů a nařízení jsem přes citace jejich zdrojů žádné takové nedohledal.

http://www.youtube.com/watch?v=rWsz7EPt1wA

Tak tohle video nemá chybu

Ono by se mělo totiž jednat jen o krásnou šafránově žlutou, která se vyrábí z blizen šafránu, kterých je na to ale potřeba hrozně moc. To se právě nelíbilo mravokárcům a ze symbolu bohatství se stal symbol rozmařilosti. Proto byla šafránově žlutá vyčleněna děvkám a židům. Tu by si na sebe běžný člověk nevzal mimo jiné i proto, že byla hrozně drahá, ale taky by asi platil za rozmařilce. Naopak ale jiné odstíny žluté byly v naprostém pořádku, používala se i jiná barviva, jako třeba barvy resedy žluté (Reseda luteola), řešetláku počistivého (Rhamnus catharticus) a kručinky barvířské (Genista tinctoria). Tyto tři rostliny také dávají hezkou žlutou a ta je na oděv podle mě klidně použitelná.
Žebráka bych ze šafránově žluté nepodezírala, děvky i židi měli dostatek peněz na šafránově žlutou, přestože byli na okraji společnosti - proto asi se tak označovaly právě tyto skupiny.
O žluté a vyděděncích píše hlavně Zikmund Winter.