DOBA KARLOVA

asi by nebylo od věci projít si tu tolik diskutované postavení patricijů ve společnosti v době Karlově. začnu a zatím přihazuji bez ladu a skladu pár postřehů, přičemž očekávám diskuzi, protože tohohle téma nebude asi nikdy dost


Velmi obecně – patriciát v našem prostředí tvoří nejbohatší špičky měšťanstva. Ti nejmocnější se pohybují na panovnických dvorech a podílejí se i na chodu země (viz. opakované spory i otevřená vojenská vystoupení proti šlechtě), méně movití mají významný podíl na samosprávě města v němž jsou usedlí. Především ti první jsou provázáni se svými zahraničními protějšky obchodními i rodinnými vazbami (Flandry, Říše).

Zhruba od pol. 13. st. se u našich panovnických dvorů objevují špičky nejbohatšího měšťanstva, které poskytují panovníkovi své služby, především finanční a odborné (právní, lékařské, atd.). Již od svého počátku se u nich objevují snahy vyrovnat se nejvýznamnějším šlechtickým rodinám v zemi. Vnější okázalostí a reprezentací tak dávali najevo své vzrůstající bohatství a politické ambice.
V rámci aristokratického sebepojetí využívají šlechtickou heraldiku při tvorbě a užívání svých znaků a pečetí: 1258 první pečeti patricijů, konkrétně mincmistrů Eberharta, Dětmara, Jindřicha a Jindřicha Ptáka; 1262 litoměřický měšťan Jan, syn bývalého rychtáře Herberta; od 60.tých let 13. st. je doložená pečeť olomouckého měšťan, 1279 měšťana čáslavského; 1289 opavského měšťana Heřmana Lohena a dále řady brněnských měšťanů (všichni vystupují jako právní osoby, proto pečetí svou vlastní a nikoli společnou městkou pečetí).
Zároveň se objevují úplné erby tak, jak je užívá šlechta, tedy štít a helmice s klenotem:
Roku 1350 dokonce propukl spor dvou patricijských rodů o právo užívání stejného erbu (oba rody si ho samy vytvořily) mezi Lamperfulery a Rosty. Spor nakonec museli rozhodnout staroměští konšelé, kteří stanovili rozlišení znaku tak, že Rostové užívali bílou a černou barvu, zatímco Lamperfulerové bílou, černou a červenou. Za vlády Karla IV. pak již běžně užívají vlastní znaky v právním pojetí jednotlivé cechy a nejvýznamnější řemeslníci. Ti užívají jako znaky atributy své práce. O obecném užívání znaků měšťanů svědčí erbovní galerie v audienčním sále císařského hradu Laufu (jsou zde i Karlovi dvorští měšťané), nebo znaky na staroměstské radnici.

Reprezentace patricijů probíhá i formou městských a hradních sídel - městské paláce (např. dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze – původně snad sloužil coby náhradní reprezentační sídlo Jana Lucemburského za vyhořelý pražský hrad) a silně opevněné velké domy, viz. Dům Arnolda Plase kolem poloviny 14. st. rozprostírající se na 10 pozemcích a zahrnující letní stavení, dům s mohutnou věží a další vedlejší stavby – Kolín nad Rýnem. U nás objevili archeologové podobné sídlo na Novém Městě v areálu bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad, dále dům „U Melantrichů“ s již ztracenou freskovou výzdobou sv. Jiří, převyšující výtvarnou kvalitou Jindřichohradeckou legendu. Malba dokládá rytířský ideál a aristokratické sebepojetí, když zobrazuje patrona rytířů. Podobné malby máme ze Švýcarska, Kolína nad Rýnem a dalších měst. Naše původní bohužel zanikly. Nijak vzácná nebyla v případě městských paláců a velkých domů patricijů jejich bohatá fresková výzdoba zvenku i zevnitř zdobící domy bohatých patricijů nejenom v zahraničí, ale i u nás ve velkých městech (Praha – dům 102 v Platnéřské ulici s freskovou malbou krále a královny, dům U Melantrichů v Praze – ztracená freska sv. Jiří z domu patricije Donata Rosta, dům U Kamenného zvonu v Praze na Staroměstském náměstí, dům U Kohouta v Praze – dnes součástí Staroměstské radnice, dům U Pelikána na rohu Jilské a Jalovcové ulici – patřil měšťanu Janovi, který roku 1356 prodal zlatníku Wolflinovi, to už měl dům 6 krámů, dokončen v této podobě byl na sklonku 30.tých let a byl srovnatelný se standartem šlechtických sídel). Obvyklým tématem výzdoby byla oslava rytířství – Devět hrdinů (sv. Jiří, Artuš, Lancelot, Tristan, Siegfried, Rolland, Iwein, atd.) a erbovní galerie.

Držení hradů:
– Florenťan Arpádo(od roku 1305 z Černé Hory) byl roku 1305 a majitel hradu Černá Hora
- Ranieri z Florencie 1305 krakovský hejtman a majitel hradu Křivsoudov
- Peregrin Puš majitel hradu Litice (1304-1312)
- Pertohodl Pikner (1308-1310, 1312-1349 je majitel hradu Templštejn, přejmenovaný na Pirknštejn)
- Jenslin a Ortlieb z Rosenthalu jsou roku 1308 majiteli hradu Haseneck (Rakousko)
- Petr Delfínův je roku 1352 majitelem hradu Pirkenštejn
- Olbram Menhartův byl původně rychtářem Nového Města a v letech 1373-1380 vyšehradským purkrabím a majitelem hradu Škvorec (1354?-1385)
- Franclin Jakubův byl v letech 1327-1331 a v roce 1350 podkomořím, držel hrady Přindá (1328?-1341) a Poděbrady (před 1330?), mohl tedy disponovat posádkami hradů Přimdy a Poděbrad
- Jan (Ješek) Bártův byl majitelem hradu Křivoklát (1334-1343)
- Ješek (Heinlin) Eilower byl v letech 1342-1343 urburéřem a majitelem hradu Křivoklát (1343-1347?), mohl tedy disponovat celou manskou soustavou
- Menhart Rokycanský byl kolem roku 1346 majitelem hradu Koloděje (roku 1336 je královým věřitelem za dovezená zahraniční sukna v hodnotě 760 hřiven stříbra)
- Pražský měšťan Mikuláš byl roku 1356 majitelem hradu Koloděje

Celkem se jednalo v průběhu 14. a na počátku 15. st. do vypuknutí husitských válek o 17 hradů v držení 22 předních patricijských rodů (majitelé se střídali, hrady zjevně fungovaly i jako zástavy, některé byly jedním rodem drženy více než 3 generace). Většinou to byli horní podnikatelé a mincmistři. Celkem se jednalo o 31 osob, z nichž 10 zastávalo nějaký dvorský úřad, nebo se pohybovalo na panovnickém dvoře, 4 měšťané pak zastávají podkomořský úřad a Olbram Menhartův byl dokonce vyšehradským purkrabím (dříve rychtářem Nového Města), jeho syn Olbram pak usedl na arcibiskupský stolec.

P.S. omlouvám se za neuspořádanost, sypu to v rychlosti z hlavy a ta, jak je o mně obecně známo, není z nejbystřejších

Maršálek napsal: ... dále dům „U Melantrichů“ s již ztracenou freskovou výzdobou sv. Jiří, převyšující výtvarnou kvalitou Jindřichohradeckou legendu. Malba dokládá rytířský ideál a aristokratické sebepojetí, když zobrazuje patrona rytířů.

Tím je myšlen bývalý Melantrichův dům v Melantrichově ( Sirkové ) ulici na strém městě ? Ten já znám jako renesanční palác. Tu fresku objevili při bourání ?
Jinak díky za článek. Je poučnej.

Ondřej od Věže, bohatý patricij ze Starého města Pražského:

viewtopic.php?f=32&t=279


Fragment diskuse k tématu odjinud:

Kordulka napsal:

Maršálek napsal:Kordulko, už jsme zase OT, ale zásadně bych rozlišoval mezi patricijem a měšťanem, stejně jako bych vynechal označení urozený patricij (protože to už samozřejmně není právně patricij). Pokud se patricij v rámci své šlechtické seberealizace prezentuje jako urozený (disponuje erbem který si sám udělil a který mu ostatní respektují i v jeho pečetní podobě, vlastní hrad, městský palác a účastní se turnajů), můžou si ho neznalí se šlechticem splést, ale právně jím není (což ovšem ve společnosti s ohledem na jeho majetek, moc a vliv neznamená)

To jsem samozřejmě ve svém výčtu, jež jsem sama označila za neúplný a ilustrační, odlišila.
A pochopitelně máme i urozený patriciát - jako např. v Kutné Hoře Jan Smíšek z Vrchovišť, bohatý měšťan, který byl v r. 1492 povýšen do šlechtického stavu, nebo v Úvalech Olbramovicové, dále pak patriciát jihlavský.
Krom toho - jak jinak označit šlechtice, kteří si ve městech kupovali pozemky a nechávali stavět paláce?
O patriciích, vydávajících se za urozené opět nepadlo ani slovo...

ondras napsal:Ale ty příklady patricijů povýšených do šlechtického stavu jsou až z pozdějších dob. Olbramovicové byly za Lucemburků patricijský rod ze Starého města Pražského, jeden z nejbohaších, ale neurození. Stěhování bohatých patricijů z měst na venkovské statky a tvrze probíhalo právě za Karla IV., který oslabil jejich moc v královských městech.

A u těch paláců v Lucemburské Praze moc nebylo. Většinou to byly spíš velké a výstavné měšťanské domy. Paláce jsou pro mě stavby toho typu jako jsou třeba velké gotické paláce v Sieně. V Praze byla většina staveb, které by se daly označit jako "palác" v držení panovníka nebo významných šlechticů, hlavně cizích ( palác vévodů Saských v Mostecké).

ondras napsal:

Maršálek napsal: ... dále dům „U Melantrichů“ s již ztracenou freskovou výzdobou sv. Jiří, převyšující výtvarnou kvalitou Jindřichohradeckou legendu. Malba dokládá rytířský ideál a aristokratické sebepojetí, když zobrazuje patrona rytířů.

Tím je myšlen bývalý Melantrichův dům v Melantrichově ( Sirkové ) ulici na strém městě ? Ten já znám jako renesanční palác. Tu fresku objevili při bourání ?
Jinak díky za článek. Je poučnej.

To by měl být on. Z původně středověkého paláce se dál rozvíjel. Freska byla sejmuta před bouráním, ale pak se ztratila a dnes ji známe především z německých kunzhistorických prací

Článek to rozhodně není - je to jenom pár bodů ze sobotní přednášky májového sněmu, kde jsme řešili i právní a sociální dělení společnosti. K patricijátu u nás je toho samozřejmně více, ale to je spíše na diskuzi Jinak doporučuji studii Martina Musílka - Odraz dvorské kultury v městském prostředí ve 13. a 14. století (viz. projekt Dvory a rezidence ve středověku).

Maršálek : Neměl bys někde prosímtě obrázek té fresky z Melantrichova domu ? Ty ostatní co si uváděl znám, ale tuhle jsem nikdy neviděl.
Smutný je případ toho rohovýho domu v Jilský, kde se našly ty středověké fresky vlastně jen na zbytcích omítek co byly skryty pod podhledama, protože veškeré vnitřní omítky majitel domu načerno odsekal než to památkáři zjistili .

ondras napsal:Maršálek : Neměl bys někde prosímtě obrázek té fresky z Melantrichova domu ? Ty ostatní co si uváděl znám, ale tuhle jsem nikdy neviděl.
Smutný je případ toho rohovýho domu v Jilský, kde se našly ty středověké fresky vlastně jen na zbytcích omítek co byly skryty pod podhledama, protože veškeré vnitřní omítky majitel domu načerno odsekal než to památkáři zjistili .

dvakrát mi to spadlo, tak stručně - já jsem ji našel v článku Martina Musílka - ODRAZ DVORSKÉ KULTURY V MĚSTSKÉM PROSTŘEDÍ VE 13. A 14. STOLETÍ, který je součástí sborníku z druhé konference projektu Dvory a rezidence ve středověku. Celý článek je zde (pokud odkaz zlobí, tak ho okopíruj celý a neklikej na něj)
EDIT Bahnak: smazán nefunkční odkaz - obrázek fresky je v přílohách na str. 504