Oděvní účty jsou jistě dobrou inspirací, ovšem je nutno mít stále na zřeteli, že se jedná o účty velkých panovnických dvorů.
Co se domácí paní týče - pro zajištění chodu domácnosti přece měl urozený pár lidi. I menší hrady měly purkrabího, který byl jakýmsi "provozním ředitelem" a pravou rukou především pána domu. Nechyběl lovčí, hofmistr, kuchmistr a další "vedoucí", kteří odpovídali za chod svých úseků a informovali pána a v době jeho nepřítomnosti paní o plnění svých povinností a o všem, co je potřeba udělat či zařídit. Rozhodně tedy nebyla v jednom kole. Navíc, pokud měla fraucimor, měla dost práce kolem něj, protože odpovídala mj. také za výchovu mladých společnic
Svému choti a pánovi plně dále odpovídala za zajištění řádné výchovu dětí, dokud byly malé - u synů, u dcer až do jejich dospělosti, pokud nebyly poslány na výchovu jinam.
Další její velmi důležitou povinností, jakožto řádné křesťanky, bylo zajišťování dobročinnosti, dobrého jména svému choti a domu, jehož součástí byla.
Snad mohla rozhodovat v případě nějakých drobných domácích rozmíšek, ale k jakémukoli zásadnějšímu rozhodnutí v rámci panství by musela přizvat mužské hodnostáře; sama nesměla rozhodovat o ničem, vyjma svého výslovně osobního majetku.
Zde je namístě vzít v potaz způsob církevního nahlížení na ženu, které se přenášelo do celé společnosti. Samozřejmě existují výjimky, kdy se některé ženy vymanily z pout obecného středověkého pohledu na ně, ale to byly skutečně ojedinělé případy (proto také o nich dnes víme) osamostatnění se; rozhodně to nebylo pravidlo. Vždy se navíc jednalo o ženy z nejvyšších společenských kruhů, a to jak u nás, tak i v ostatní Evropě, častěji vdovy nebo řeholnice.
