DOBA KARLOVA

- Uvedu zde jména a ne zase až tak stručný výpis jednotlivých papežů druhé poloviny 14. století; ať víme kdo je u moci a ne jen zdánlivé povědomí o nějakém papeži kdesi ve slunné itálii(francii, podle schizmatu) tak mi prosím délku odpusťte. (zdroj:Jan Wierusz Kowalski, Encyklopedie papežství; Academia 1994, z polského originálu Poczet papieźy, Varšava 1985)
1) Klement VI. 1342-1352
Vl. jm. Petr Roger de Beaufort. Narodil se na zámku Maumont (u Limoges, Francie) ve šlechtické rodině. Vstoupil do řádu benediktinů. Dosáhl hodnosti rouenského arcibiskupa, a potom kardinála kostela Nerea a Achilla. Byl všestraně vzdělán, proslul uhlazeností a diplomatickými schopnostmi. Po smrti Ludvíka Bavorského uznal volbu Karla IV. německým králem. V roce 1347 Klement Vi. koupil dosud pronajímaný Avignon i s pozemky od majitelky Johany I., hraběnky z Provence a Neapole za částku 80 000 zlatých florinů a současně umožnil mladě šlechtičně cestu k neapolské královské koruně. Papež tak hodlal zajistit jižní hranici Církevního státu. Horečka, který se zmocnila mnoha italských měst, dožadujících se nezávislosti a republikánského zřízení, se dotkla i papežského Říma. V roce 1342 nově zvoleného papeže Klementa VI. uvítal v Avignonu jménem měst Říma mladý Cola di Rienzi. Papež ho jmenoval notářem městského magistrátu. O tři roky později se talentovaný řečník di Rienzi stal vůdcem římského lidového povstání a snil o bývalém lesku Říma. Jeho nepřiměřené ambice vyvolaly nespokojenost lidu, který donutil svého tribuna k útěku z města. Klement VI., který vládl značnými příjmy, byl častým mecenášem umělců a spisovatelů. V Avignonu zavál svěží vánek rodící se renesance. Papež věnoval Petrarcovi příjmy kanovnictví v Pise a svěřil mu shromažďování knih klasiků pro papežskou knihovnu. Díky papežově štědrosti se rozvinula tvorba vynikajícího malíře sienské školy Simone Martiniho(1284-1344), předchůdce renesance. V Římě ustavil Klement Vi. studium klasických jazyků: řečtiny a ciceronské latiny. V Avignonu zřídil komisivzdělaných astronomů, která měla připravit opravu platného juliánského kalendáře, zavedeného v r. 46 před n. l. Juliem Caesarem. Papežovo úsilí o přeměnu Avignonu ve středisko kultury, vědy a umění narušovala z východu zavlečená "černá smrt", mor, který v polovině 14. století měl své žně. Na nákazu a následný hladomot vymřela třetina obyvatel Evropy. "Černá smrt" se nevyhnula ani Avignonu. Papež a kurie se uzavřeli v paláci. Jedním z důsledků nákazy bylo zesílení náboženských proudů s mystickofanatickou základnou. Jedni vyzývali k židovským pogromům, protože židé byli obviňováni z vyvolání epidemie. Jiní, tzv. flaglanti, se veřejně trestali při procesích polonahých, vzájemně se bičujících poutníků. Buly Klementa VI. ostře odsoudily oba přístupy a přikázaly duchovním chránit židy. Ne všude nalezly u církevních hodnostářů odezvu. V r. 1350 bylo v Avignonu oslaveno výročí Kristova narození.
2) Inocenc VI. 1352-1362
Štěpán Aubert se narodil v Montu u Limoges. Vyučoval práva v Toulouse, stal se biskupem v Noyonu a Clermontu. Byl jmenován kardinálem biskupem v Ostii a správcem avignonské diecéze. Bezúspěšně se pokoušel zavést několik reforem u nejbližších hodnostářů římské kurie, jejiž způsob života připomínal více královský dvůr než centrum křesťanství. Francie byla tehdy rozvrácena neustálými boji s Anglií (tvz. stoletá válka) a papežské zásahy kromě krátkých příměří neměly větší účinek. Vnitřní potíže měla i německá říše. V Římě vládl chaos. To všechno vedlo papeže k přípravě návratu do Itálie a opětovného usídlení v Petrově městě. Snad zapůsobily i listy a řeči švédské mystičky a vizionářky Brigidy, které Kristus sdělil svoji nespokojenost z protahujícího se pobytu papežů v Avignonu. Brigidiny vize byly velice populární, odrážely totiž tehdejší nálady římského lidu. Inocenc Vi. se rozhodl uspořádat politickou situaci v Církevním státě. Vyslal proto do Itálie svého legáta, energického španělského kardinála Alboronze v čele armády, která měla silou zajistit papežskou vládu.Albornoz využil Cola di Rienziho, který se vrátil do Říma jako senátor. Avšak tribun nedokázal změnit svůj apodiktický styl vlády a záhy proti sobě popudil obyvatele města, kteří se proti němu vzbouřili. Během rozbrojů v roce 1354 Cola di Rienzi zahynul, ale kardinál Albornoz splnil svůj úkol a podřídil městskou správu vládě římského biskupa. Nato Albornoz vydal tzv. Egidianskou konstituci, která upravovala právní vztahy na území církevního státu. Platila až do Napoleonovy doby. V roce 1355 na příkaz papeže Albornoz korunoval Karla IV. císařem. O rok později vydal císař Zlatou bulu, ve které slavnostně vyhlásil, že německý císař je nezávislý na papežské moci. V posledních letech vlády Inocence VI. pobýval na avignonském dvoře jako vyslanec florentské republiky Giovanni Boccaccio.
3) Urban V. 1362-1370
Vilém de Grimoard se narodil v roce 1309 v Mende (jižní Francie). Byl profesorem v Avignonu a Montpellieru. Vstoupil do řádu benediktinů a stal se opatem kláštera sv. Viktora v Marseille. Nepatřil do sboru kardinálů. Urban V. zahájil konkrétní kroky k návratu do Říma. Vedlo ho k tomu nejen naléhání Brigidy a Petrarcy, ale i situace papežské kurie v Avignonu. Klidnou papežskou rezidenci ohrožoval chaos a bandy lupičů, beztrestně řádících v dobách stoleté války. V roce 1367 se Urban vydal přes Marseille a Viterbo do Říma, kde se ubytoval ve Vatikánu, protože Lateránský palác, zničený v roce 1361 požárem, se za rezidenci nehodil. V Itálii jej uvítal umírající šedivý kardinál Albornoz(zemřel v roce 1367) a Petrarca s Boccacciem. V roce 1368 korunoval papež císařskou korunou manželku Karla IV. a v roce 1369 přijal byzantského císaře Jana V. Palaiologa, který přijel do Říma žádat o pomoc proti otomanské moci. Císař Jan dokonce slavnostně přijal římskou víru, ale tento akt nebyl pravoslavnou církví uznán. Palaiologova cesta nepřinela žádný politický ani náboženský prospěch. Asi po třech letech římského pobytu Urban V. nahlédl, že nálady římského obyvatelstva, které se chovalo k "francouzskému" papeží nepříznivě, jej nutí k návratu do Avignonu. 5. září 1370 se tam papež vydal a 19. prosince téhož roku v Avignonu zemřel. Urban V. proslul štědrostí. Ze svých příjmů podporoval 1400 studentů na francouzských univerzitách. V r. 1870 byl zahrnut mezi blahoslavené.

- další papeži budou následovat velmi záhy, toto je první část mého příspěvku

Perfektní. Díky.

Tak tak, palec vzhůru. Člověk se zálibou v historiografii víry tu chyběl

- Tak další část našich vládnoucích papežů. A sice:
4) Řehoř XI. 1370-1378
Petr Roger de Beaufort(?divné, byl to synovec a jmenoval se jako strýc, ještě se na to podívám) byl synovcem Klementa VI., který ho jmenoval kardinálem kostela Matky Boží Nuova. Roger měl tehdy necelých sedmnáct let. Mladý kardinál studoval práva v Perugii. V prvních letech jeho pontifikátu zesílila protifrancouzská opozice italských měst, kterou vedla Florencie. Řehoř XI. se přesto rozhodl vrátit do Říma, přičemž mu pomáhala dominikánská jeptiška Kateřina ze Sieny. Tato proslulá mystička, velice inteligentní, se rozhodla učinit všechno možné, aby přivedla do Říma "svého nejsvětějšího velebníčka"(:D) - jak nazývala papeže. Navzdory intrikám dosáhla svého a v roce 1376 Řehoř XI. v doprovodu patnácti kardinálů opustil Avignon. Aby zkrotil Florenťany, kteří se pokoušeli klást odpor "francouzskému" papeži, použil Řehoř XI. žoldnéřské vojsko, složené hlavně z Bretonců. Velel jim kardinál Robert ze Ženevy, který nelítostně zlikvidoval čtyři tisíce vzbouřenců obklíčených ve městě Ceseně. Papež vyhlásil nad Florencií interdikt(Zákaz bohoslužebných úkonů jako trestní opatření v katolické církvi. pozn.au.) Návrat papeže do jeho sídla byl poznamenán krví.
5)Urban VI. 1378-1389
Po smrti Řehoře XI. se římský lid domáhal papeže italské národnosti. Kardinálové, většinou francouzského původu, se rozhodli zvolit papežem arcibiskupa z Bari Bartoloměje Pignana, který nebyl členem kolegia volitelů. Urban VI. začal svou vládu autokratickými zásahy proti kardinálům a členům kurie cizí národnosti. Papežova prudká povaha a neobratné jednání vzbuzovaly všeobecný odpor. Ještě před svou smrtí se Kateřina Sienská marně pokoušela brzdit prchlivost Urbana VI. Tehdy se francouzští kardinálové sešli v Neapoli, anulovali předchozí konkláve (pod záminkou, že jednali z donucení lidu) a zvolili nového papeže. Byl jím Robert ze Ženevy, již připomenutý krvavý katan vzbouřenců z Ceseny. Přijal jméno Klemen VII. a pokusil se vojensky ovládnou Řím. Obyvatelé města však urbana VI. ubránili a francouzský vzdoropapež musel od římských hradeb odtáhnout. Klement VII. se tedy vydal do Avignonu, kde rychle obnovil dřívější papežskou správu. V západní církvi došlo k rozkolu. Začalo několik desítek let trvající Velké schizma. Brutalita a popudlivost Urbana VI. v Římě nabývala stále ostřejší podoby. Zahájil boj s královnou Johanou Neapolskou, kterou pokládal za nepřítele papežského stolce. Odhalené spiknutí členů kurie a kardinálů, kteří chtěli Urbana VI. odstranit z papežského trůnu, skončilo tragicky. Na papežův příkaz bylo pět italských kardinálů popraveno. Urban VI. zemřel obklopen všeobecnou nenávistí. V roce 1389 založil nový mariánský svátek Navštívení Matky boží, slavené v římskokatolické církvi 1. července.
6) Bonifác IX. 1389-1404
Petr Tomacelli pocházel z Neapole. Byl kardinálem kostela sv. Anastázie. O několik let později zvolili v Avignonu nástupce Klementa VII. Benedikta XIII. Schima pokračovalo, dokonce se prohlubovalo. Na stranu Avignonských papežů se postavily dvory Francie, Neapole, Savojska, Skotska, části Německa. Řím podporovaly Anglie, Portugalsko, Uhry. Další země zachovávaly neutralitu. Bonifác IX. neučinil nic, aby schizma zlikvidoval. Za jeho pontifikátu kvetl nepotismus(= protežování příbuzných, strýčkování, kmotrovství. Kněz, který odcházel, postoupil svou farnost jenom tomu, kdo si jeho dceru vzal za manželku.), prodej odpustků a přehananá fiskální politika kurie. V roce 1391 proběhla v Římě kanonizace sv. Brigidy.