DOBA KARLOVA

Ahoj mladez

Dorabame v ramci skupiny nejake veci a rad by som sa spytal na vrstvenie zenskeho slachtickeho odevu okolo roku 1370.
Z mojich pomerne vseobecnych znalosti by som dedukoval nasledovne:

Vrstvene odspodu nahor:

1) spodne saty - z jemneho lanu, s rukavmi, pripadne bez rukavov
2) cotehardia - prve saty, casto stale povazovane za spodnu cast odevu - videl som nejake zmienky mravokarcov, ktori si stazovali ze cotehardia vycnieva az prilis z vrchneho odevu a zeny tak odhaluju svoje krivky. Saty kopiruju postavu (vypasovane). Pre slachticnu by som cakal z dobreho reprezentativneho materialu - idealne asi vzorovany damasok/brokat. Videl som, ze zeny oblubovali dobre materialy ak na ne mali a casto ich nechali vycnievat spod vrchneho odevu, aby sa nimi mohli popysit.
3) Surcote - s dlhym/kratkym rukavom/bez rukava s rozne hlbokym vykrojom smerom k stredu, stred posity vzacnou kozusinou (najma u vyssich vrstiev).
Houppelande - nosila sa aj u nas? Alebo to skor bolo beznejsie na Francuzskych slachtickych dvoroch? V pripade ze ide o funkcny kus odevu, predpokladal by som
navrch skor velmi dobru vlnu (kasmir).
4) Plast podla potreby a udalosti (cestovny/lovecky/ceremonialny...)

Mohli by ste prosim poupravit tento moj strucny vycet a upozornit ma na chyby, aby sme sa ich mohli vyvarovat? Kazda pripomienka bude urcite niekomu prospesna

Diky moc!

"Spodní šaty" jsou totéž, co dnes označujeme jako "spodnička", "košile", "košilka". V Čechách bývá označována i jako "rubáš", cizozemsky též "smock", "shift", "chemise"
Movitější je mají z jemného běleného plátna, lněného batistu, hedvábí, pěkně obroubené, třeba i vyšívané, obvykle nebarvené (nevylučuji, že se mohla vyskytnout košile barevná, ale já jsem se s ní ještě nesetkala).
Na iluminacích z Bible Václava IV. můžeme vidět krásné ženské spodničky i přepásané stuhou a poměrně složitých střihů (tvarované podle postavy projmutím a záševky, s ramínky i bez), volné i řasené, s klínovanou sukní. Ale není to jediný typ košile ("spodních šatů"). Stejně hojně se objevují i dámské košile s dlouhými rukávy, většinou tvarované bočními klíny a nejspíš i záševky v oblasti prsou.
Rukávy mají spíš nasazené rovně ("T-střih"), ale nevylučuji ani vsazované. Rukávy jsou úzké, přiléhavé, nikoli však těsné. V Tacuinum Sanitatis (90. léta 14. století a mladší) jsou košile zobrazeny i se ¾ rukávy a nevypadají jako ohrnuté, ale jedná a o košile prostých lidí; střih rukávu je stále doplňován vloženými klínky (viz. obrázky v sekci „Praktické rady“).

Ty méně movité nosily co dům dal a byly schopny ušít. Materiál tedy bude obyčejné jemnější lněné plátno a provedení a případná ozdoba záleží na schopnostech hospodyně. Tvarované mohou být stejně jako košilky a košile bohatých, opět dle dovednosti hospodyně.

U mužských i ženských košil se dělá nehluboký kulatý výstřih, někdy s krátkým rozparkem (usnadňuje oblékání ale nepohoršuje) nebo mělký výstřih do „V“. U dámských módních a honosných šatů se širokým lodičkovým výstřihem nebo s odhalenými rameny předpokládám jemnou košilku s tenkými raménky nasazenými hodně ke straně nebo bez ramének, případně košili s dlouhými rukávy střiženou stejně jako šaty.

Žena by se v košili neměla objevit na veřejnosti - pokud není lazebnice nebo prostá venkovanka.

"Cotehardie" je převážně svrchní oděv (dnes "kabátec"). Jako jediný oděv se bude vyskytovat jen u skutečně chudých vrstev obyvatelstva. Iluminace nám nabízejí široký sortiment cotehardie - od prostých volných šatů jednoduchého střihu po přesně tvarované (vypasované) šaty šité profesionály. Kvalitní cotehardie jsou podšívané, často kontrastní tkaninou.
Ty vypasované bývají tvarované v oblasti trupu, a to až po boky (cca po pupek). Od boků se sukně více či méně rozšiřuje pomocí klínů a může být až kolová - pak je pěkně zřasená.
Délka cotehardie je rovněž různá; většinou však jsou dlouhé až na zem, případně delší. Kratší cotehardie jsem zaznamenala jen u venkovských žen a u některých měšťanek. Pak je délka od cca půlky lýtek po kotníky.
Dámská cotehardie bývá v této době, stejně jako pánská, propínaná jak v oblasti trupu, tak na rukávech. Propínání je, kromě funkce tvarovací, i ozdobným prvkem. Knoflíky mohou být drobné, z různých materiálů vč. kovových gravitovaných i litých, perel a korálků, i velké zdobené – opět z různých materiálů.
Materiály poskytují mnoho možností – od prostého domácího vlněného sukna, lněného plátna, až po luxusní hedvábné materiály a kombinované. Barevně a vzorově je zde opět veliké množství možností – od podomácku barvených přes pruhované, kostkované, barevně kombinované, vytkávané vzory (např. „rybí kost“) až po složité vzory protkávané kovovými nitěmi. Plus zdobení stuhami, vyšívanými a vytkávanými lemovkami, výšivkou, aplikacemi, perlami, drahými kameny, filigrány, pravděpodobně i rolničkami (za Václava IV. opět velmi módní ozdoba). Záleží na funkci oděvu - jiný pro domácí nošení, jiný určený na veřejnost a další pro reprezentaci.
A přepásané, podle iluminací a soch na bocích i v pase, i nepřepásané. Opět záleží na funkci oděvu a na soc. postavení ženy.

Surcote bych v 70. letech 14. století nazírala spíš už jako reprezentativní součást oděvu vč. erbovního a dvorského surcote, nikoli jako praktickou součást oděvu.
Měl by tedy být z velmi kvalitního a zdobného materiálu. Surcote této doby bývají „bezboké“, tedy s velmi hlubokými průramky, které sahají až do půli boků. Výstřih se řídí tvarem výstřihu šatů. Bývají lemovány bohatě zdobenými lemovkami, výšivkou, aplikací za použití filigránů, kamenů, perel, kovových nití, pravděpodobně se může jako lem vyskytnout i kožešina. Obdobně bývá zdobený i přední díl surcote. A pochopitelně by měl být podšitý kvalitní tkaninou; nejlépe kontrastní, což umožňuje si jej zdobně a vyzývavě podkasávat
Šaty pod surcote by měly být hladké a v oblasti trupu tvarované (přiléhavé). Pochopitelně opět z velmi kvalitní tkaniny. A s vysoko propínanými rukávy (až po loket) – čím hustěji a krásněji, tím lépe

Druhou možností je surcote (surcoat, surcotte, česky "převlečník", "sukně choděcí") nošený jako praktický oděv přes "cotehardie". Pak se tato stává skutečně spodními šaty a surcote svrchním oděvem. Takový surcot mívá dlouhé nebo 3/4 rukávy, širší, často s různě dlouhým cípem. Bývá v barvě konstrastní ke spodnímu oděvu, ale není to nutnost. A podšitý bývá kontrastně ke svrchní tkanině.
Tento surcot plní podobnou funkci, jako dnes kabát nebo bunda.
U šlechtičny by opět měl být ušitý z kvalitního materiálu, nejlépe jemného sukna. S ohledem na jeho praktickou funkci bych nepředpokládala přílišné zdobení; spíš kožešinové lemy a možná i podšití kožešinou.

Houppelande je mladší, až z přelomu století.

Jo, a hlavně nezapomeň na odpovídající pokrývku hlavy!
Plus úpravu vlasů, pokud je má Tvá dáma dlouhé.

A pachy a pás a kabelka nebo váček, případně růženec...
Safra, tohle asi bude na dlouho, jestli se mi to bude vybavovat takhle postupně

Diky moc za osvetlenie zakladov Kordulka

Chcem sa spytat - tie surcoty s dlhym rukavom, ktore by sa mali pouzivat ako vrchna vrstva - ake variacie existuju? Alebo ako si mam priblizne taky horny surcoat predstavit? Volnejsie saty previazane v pase? Je to nieco na tento styl?

http://www.medieval-market.com/img/lady ... pe_1_0.jpg

Ono to uz vypada houppelandovito, ale este to klasicka houppelande podla mna nie je.

V podstatě něco takového, ale méně houppelandovitého
Nevypasovaný, jen střižený lehce do "A" a s do sukně vloženými klíny - cca od pupku. Rukávy mohou být rozšířené a s dlouhým cípem jako na obrázku. A spíš nepřepásaný - pás má dáma vespod, na šatech.
Podle některých iluminací by mohl mít i prostřihy cca v místech, kde je kapsa na "klokance" (vepředu, přibližně v místech, jako jsou přední kapsy na džínech). Ty sloužily pro nadzvednutí sukní pod ním, pro schování rukou i pro vyjímání věcí z váčku pod surcote. Ale dámy v té době již nosí i kabelky podobné těm dnešním - tedy s řetízkem, šňůrkou nebo řemínkem jako delším uchem, zmožňujícím nosit kabelku přes zápěstí nebo v ruce. Dokonce mám pocit, že jsem někde narazila na nález dobového zapínání, které se dnes používá dnes hlavně na společenské kabelky; takové dva pružné oblé kovové pásky proti sobě.

Ono je to s tím dámským surcote takové trošku zapeklité, protože je najdeš na iluminacích do cca 60. let 14. století, pak na nějakou dobu mizí a znovu se objevují ke konci 14. století a po celou první polovinu 15. století. Proč, to netuším; možná byly tak teplé zimy

Ale určitě je pro pěší vycházky třeba do do města praktičtější než plášť.

Dakujem Ti za cas a ochotu to tu popisat

Este k tomu surcotu (surcoatu:P), ako k praktickej vrchnej vrstve: ako by si riesila golier/zapinanie okolo krku? To na tom obrazku co som nahodil v predchadzajucom prispevku je akceptovatelne? Alebo k tomu treba pristupit nejako inak?

Ono to zakrytí krku (a vůbec oděv) zase vyplývá z toho, co ta která žena nosila, kde a jak se pohybovala, z jaké společenské vrstvy pocházela.

Třeba vdaná žena chodí obvykle daleko více zahalená (vynechávám panovnice, to je úplně jiná kapitola), protože se to tak sluší. Nosí (ne vždy, samozřejmě) větší a delší závoje, více používá místo podbradníku roušku (taková lehká kápě, dnes ji nosí jeptišky), prosté ženy nosí různé šátky a plachetky. Jsou tedy i lépe chráněny proti zimě.

Ženy s velkou pravděpodobností nosily stejné kápě jako muži; ty krají hlavu i krk dostatečně a jsou díky zapínání docela zajímavě variabilní součástí oděvu. Sice je výtvarné umění takřka nezaznamenává, ale to je dáno tím, že momentální móda velela zobrazovat ženy s odhalenými rameny a pokud možno s volnými vlasy. Dalším omezujícím prvkem ale je praktická stránka - kruseler a další zesložiťující se pokrývky hlavy. Ovšem kruseler je sám o sobě dostatečnou ochranou proti zimě (to mám vyzkoušené osobně )

Ten stojáček - to je zase taková zapeklitá věc. V 70. letech 14. století se již objevuje - ale na mužských oděvech a u nás sporadicky (on se ojediněle vyskytuje dokonce už i v mladším dodatku Manesského rukopisu!; což jsou 30. léta 14. století) . O pár let později (cca 20 let) přitom je dost běžnou součástí mužského oděvu. Já bych ho spíš pro dobu Karla IV. nedoporučila a zakrytí krku řešila lehkým (třeba mohérovým) šálem hozeným přes hlavu a lehce omotaným kolem ramen, nebo kápí.

Ono se totiž od vysoce urozené ženy hlavně neočekává, že bude (nejen) v zimě poletovat venku. Její povinnosti jsou vždy především v domě.
Vyjíždí a vychází občas na lov, tu a tam na nějakou rodovou slezinu, čas od času do velkého města na nákupy, za nějakými společenskými kratochvílemi. Jenže to se veze buď ve voze či v saních nebo se to odehrává jindy než v zimě. No, a ve voze či v saních je zabalená v dekách a kožešinách.

V zimě a sychravu vůbec každý, kdo jen trochu mohl, zalezl do baráku a ven ho vyhnala jen nezbytná povinnost nebo útěk před nebezpečím. No, a čím bohatší a urozenější, tím méně měli lidé povinností mimo dům (jakýkoli, nejen jejich vlastní, ale i úřad, cizí dvůr).