Kordulka napsal:Newtonová věnuje pourpointu poměrně dost prostoru, nicméně i ona soudí, že se jako součást civilního oděvu stává běžným až v 70. letech 14. století. Dost informací o vycpávaných kabátcích je i ve dvoudílném díle z konce 19. století "Costume in England".
No, podle mne Newtonová nic takového nesoudí, spíš naopak. Ale já neumím jistě tak dobře anglicky jako Ty, takže možná se v té knize jen úplně neorientuji. Je psána skutečně těžkým jazykem.
Co se týče Quicherata, z kterého ostatně vychází i Zíbrt, je potřeba ho brát s velkou rezervou a to ať Costume in England tak i Cyclopaedia of Costume, obě díla jsou silně poplatná době a tehdejším znalostem poslední čtvrtiny 19. století.
Jen pár vět z Newtonové, které jsem si tam našel já:
"V zápise, jež následuje po nástupu Eduarda z Woodstocku jako prince Waleského v roce 1344, a uvádí účet z bitvy u Kreščaku (1346), autor Brut žaluje:
V této době Angličané tolik loví a kácí lesy. A naslouchají cizákům, že každý rok mění oděv, zvlášť co Hainaultští přišli před lety. Občas jsou jejich šaty dlouhé a široké, jindy krátké, těsné, obtažené a celé vyztužené..."
"Froissart v roce 1358 odkazuje na měšťáky v Tournai i jiných městech, vlastnící pěkná sedla i meče, prošívanice a kabátce „jakes and jupons“ kde ty poslední dvě slova se objevují i v jiném rukopise v té samé pasáži jako „gippons“ a „pourpoints“(31). "
"...Zdůraznění těsnosti oděvu - tuniky tak těsné, že se lepila na boky a prozrazovala rovné břicho a útlý pas - je velmi jasná narážka na módu poloviny 60. let 14. st, jak je ilustrována, například, na pourpointu Charlese de Blois. Je to vzled, který bychom stěží mohli vidět později než na konci let 70, neboť to byl vzhled v té době již nejen samozřejmý, ale taky, mimochodem, z módy vycházející. Do roku 1380 tyto těsné tuniky z mužské módy postupně zcela vymizely."
Ale možná jsem to jen blbě přeložil a Newtonová neříká opak, než jsi napsala. V tom případě se všem omlouvám.
ale omyly se člověk učí... Takže odborníci, bylo to takto či nebylo?