"Spodní šaty" jsou totéž, co dnes označujeme jako "spodnička", "košile", "košilka". V Čechách bývá označována i jako "rubáš", cizozemsky též "smock", "shift", "chemise"
Movitější je mají z jemného běleného plátna, lněného batistu, hedvábí, pěkně obroubené, třeba i vyšívané, obvykle nebarvené (nevylučuji, že se
mohla vyskytnout košile barevná, ale já jsem se s ní ještě nesetkala).
Na iluminacích z Bible Václava IV. můžeme vidět krásné ženské spodničky i přepásané stuhou a poměrně složitých střihů (tvarované podle postavy projmutím a záševky, s ramínky i bez), volné i řasené, s klínovanou sukní. Ale není to jediný typ košile ("spodních šatů"). Stejně hojně se objevují i dámské košile s dlouhými rukávy, většinou tvarované bočními klíny a nejspíš i záševky v oblasti prsou.
Rukávy mají spíš nasazené rovně ("T-střih"), ale
nevylučuji ani vsazované. Rukávy jsou úzké, přiléhavé, nikoli však těsné. V Tacuinum Sanitatis (90. léta 14. století a mladší) jsou košile zobrazeny i se ¾ rukávy a nevypadají jako ohrnuté, ale jedná a o košile prostých lidí; střih rukávu je stále doplňován vloženými klínky (viz. obrázky v sekci „Praktické rady“).
Ty méně movité nosily co dům dal a byly schopny ušít. Materiál tedy bude obyčejné jemnější lněné plátno a provedení a případná ozdoba záleží na schopnostech hospodyně. Tvarované mohou být stejně jako košilky a košile bohatých, opět dle dovednosti hospodyně.
U mužských i ženských košil se dělá nehluboký kulatý výstřih, někdy s krátkým rozparkem (usnadňuje oblékání ale nepohoršuje) nebo mělký výstřih do „V“. U dámských módních a honosných šatů se širokým lodičkovým výstřihem nebo s odhalenými rameny předpokládám jemnou košilku s tenkými raménky nasazenými hodně ke straně nebo bez ramének, případně košili s dlouhými rukávy střiženou stejně jako šaty.
Žena by se v košili neměla objevit na veřejnosti - pokud není lazebnice nebo prostá venkovanka.
"Cotehardie" je převážně svrchní oděv (dnes "kabátec"). Jako jediný oděv se bude vyskytovat jen u skutečně chudých vrstev obyvatelstva. Iluminace nám nabízejí široký sortiment cotehardie - od prostých volných šatů jednoduchého střihu po přesně tvarované (vypasované) šaty šité profesionály. Kvalitní cotehardie jsou podšívané, často kontrastní tkaninou.
Ty vypasované bývají tvarované v oblasti trupu, a to až po boky (cca po pupek). Od boků se sukně více či méně rozšiřuje pomocí klínů a může být až kolová - pak je pěkně zřasená.
Délka cotehardie je rovněž různá; většinou však jsou dlouhé až na zem, případně delší. Kratší cotehardie jsem zaznamenala jen u venkovských žen a u některých měšťanek. Pak je délka od cca půlky lýtek po kotníky.
Dámská cotehardie bývá v této době, stejně jako pánská, propínaná jak v oblasti trupu, tak na rukávech. Propínání je, kromě funkce tvarovací, i ozdobným prvkem. Knoflíky mohou být drobné, z různých materiálů vč. kovových gravitovaných i litých, perel a korálků, i velké zdobené – opět z různých materiálů.
Materiály poskytují mnoho možností – od prostého domácího vlněného sukna, lněného plátna, až po luxusní hedvábné materiály a kombinované. Barevně a vzorově je zde opět veliké množství možností – od podomácku barvených přes pruhované, kostkované, barevně kombinované, vytkávané vzory (např. „rybí kost“) až po složité vzory protkávané kovovými nitěmi. Plus zdobení stuhami, vyšívanými a vytkávanými lemovkami, výšivkou, aplikacemi, perlami, drahými kameny, filigrány, pravděpodobně i rolničkami (za Václava IV. opět velmi módní ozdoba). Záleží na funkci oděvu - jiný pro domácí nošení, jiný určený na veřejnost a další pro reprezentaci.
A přepásané, podle iluminací a soch na bocích i v pase, i nepřepásané. Opět záleží na funkci oděvu a na soc. postavení ženy.
Surcote bych v 70. letech 14. století nazírala spíš už jako reprezentativní součást oděvu vč. erbovního a dvorského surcote, nikoli jako praktickou součást oděvu.
Měl by tedy být z velmi kvalitního a zdobného materiálu. Surcote této doby bývají „bezboké“, tedy s velmi hlubokými průramky, které sahají až do půli boků. Výstřih se řídí tvarem výstřihu šatů. Bývají lemovány bohatě zdobenými lemovkami, výšivkou, aplikací za použití filigránů, kamenů, perel, kovových nití, pravděpodobně se může jako lem vyskytnout i kožešina. Obdobně bývá zdobený i přední díl surcote. A pochopitelně by měl být podšitý kvalitní tkaninou; nejlépe kontrastní, což umožňuje si jej zdobně a vyzývavě podkasávat
Šaty pod surcote by měly být hladké a v oblasti trupu tvarované (přiléhavé). Pochopitelně opět z velmi kvalitní tkaniny. A s vysoko propínanými rukávy (až po loket) – čím hustěji a krásněji, tím lépe
Druhou možností je surcote (surcoat, surcotte, česky "převlečník", "sukně choděcí") nošený jako praktický oděv přes "cotehardie". Pak se tato stává skutečně spodními šaty a surcote svrchním oděvem. Takový surcot mívá dlouhé nebo 3/4 rukávy, širší, často s různě dlouhým cípem. Bývá v barvě konstrastní ke spodnímu oděvu, ale není to nutnost. A podšitý bývá kontrastně ke svrchní tkanině.
Tento surcot plní podobnou funkci, jako dnes kabát nebo bunda.
U šlechtičny by opět měl být ušitý z kvalitního materiálu, nejlépe jemného sukna. S ohledem na jeho praktickou funkci bych nepředpokládala přílišné zdobení; spíš kožešinové lemy a možná i podšití kožešinou.
Houppelande je mladší, až z přelomu století.
