Bilajz napsal:Kordulko, mohu vědět, odkud čerpáš tuhle informaci?
Kordulka napsal:
Dietetika (ve smyslu účelového vymezení stravy) se týkala pouze nepatrné vrstvičky panovníků a šlechticů. Ostatní jedli, co jim vlítlo pod ruku, a moc nepřemýšleli o dietetickém vlivu.
Pojem "dieta" se používá NEJEN ve smyslu účelového vymezení stravy, ale i ve smyslu obecných stravovacích návyků.
Podle toho, co jsem četl v
Člověk českého středověku od
M. Nodla a
F. Šmahela a
Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského od
M. Říhová a kol. bylo jedním z prvních opatření u nemocného nasazení diety, která se určovala podle druhu nemoci a podle poměru vnitřních šťáv nemocného. Lékaře si mohli dovolit i měšťané a v určité kvalitě i méně majetní. Díky za odpověď.
P. S. Zdeslave klidně tohle a následné odpovědi pak někam přesuň.
Bilajzi,
v tom máš samozřejmě pravdu; jenže ono to bylo ve středověku s léčením poněkud složitější.
Skutečné lékaře si mohli dovolit pozvat jen nemnozí. Ti pak opravdu nasazovali DIETU (já už fakt nevím, jak odlišit ta homonyma) podle příznaků a "šťáv".
V případě úrazu Karla IV. je postup lékařů a ranhojišů dobře popsaný, protože to byl ne zcela běžný úraz a navíc šlo o císaře. Takže k němu pozvali všechny dostupné kapacity z celé Evropy. Dvorští lékaři (physici regii) působili pouze u panovnického dvora.
Jinak lékaři (nikoli lazebníci a ranhojiči) byli dost vzácným kořením a rozhodně i je nemohl dovolit povolat kdekdo. Běžně léčili i "léčili" hlavně různí lazebníci, mastičkáři a ranhojiči; a to jak v lázních, tak ve špitálech (kam zpravidla docházeli).
Ohledně chudších obyvatel měst jsi patrně měl na mysli jejich ošetřování v řádových špitálech. Jenže tam nešlo ani tak o léčení, jako spíš o poskytnutí dočasného útulku, stravy a ošetření. Léky tam ale určoval a podával nikoli lékař, ale špitální lékárník. Ošetření poskytovali zkušení řádoví služebníci (ve špitálech rytířských řádů), případně mniši (v klášterních špitálech). Jenže to nebyli universitně vzdělaní lékaři.
Až do 16. století provozovaly v Čechách špitály mnišské a rytířské řády. První městský špitál vznikl v Praze až někdy kolem r. 1500. Ale...
Kromě špitálů všal existoval např. u Ungeltu (od 10., století) zemský civilní útulek pro pro nemocné kupce (Špitál v Týně) . Jako ošetřovatelky zde pracovaly ženy, které byly vybírány a placeny panovníkem. Týnský špitál zároveň provozoval i jakousi ošetřovatelskou školu, a to i po vzniku university.
Samostatnou kapitolou pak byla chirurgie. Ta se totiž nevyučovala na universitě, ale byla řemeslem. Nejen u nás, ale ve většině Evropy se jí zabývali lazebníci, bradýři, ale i kati nebo zběhlí studenti medicíny (kýlořezové, kamenořezové apod.). Buď nebyli nijak vzděláni, nebo byli vyučeni a zkoušeni příslušným cechem a získávali jakýsi certifikát.
Lékařů s universitním vzděláním nebylo mnoho. V Čechách působil ve 14. století např. Mistr Křišťan z Prachatic (cca r. 1370 - 1439, děkan artistické fakulty, profesor MATEMATIKY a rektor UK), který sepsal knihu o pouštění žilou a baňkování (další z typických léčebných postupů) "Collecta de sanguinis minucione", nebo Jan Štěpánův (kolem 1320), Mikuláš z Jevíčka, Albík z Uničova.
Většina profesorů a dalších přednášejících byla osobními lékaři panovníka a dalších vysoce postavených šlechticů a kleriků.
Lékařská fakulta UK neměla až do r. 1360 děkana a první statuta vznikla dokonce až r. 1382. Ročně vyučovala snad kolem 20 mediků (Čechy měly v té době kolem 2 000 000 obyvatel).
V Praze bylo ve 14. století cca 6 "veřejných" (tedy mimo špitály) lékáren. Praha však měla v té době již kolem 25 000 obyvatel.
Další města neměla lékárny žádné - tam vznikaly až právě ve 14 století (cca 1320 v Litoměřicích, cca 1345 v Brně, cca 1365 v Olomouci, cca 1380 v Litomyšli atd.).
Hele, tohle by bylo na strašně dlouhé povídání. Takže to shrnu - LÉKAŘŮ bylo v Čechách pár a jejich služby nebyly běžně dostupné ani pro bohatší populaci.
Léčením a ošetřováním se zabývali hlavně NElékaři. A jejich služby skutečně byly k dispozici i chudým na základě povinností uložených špitálům - které za to dostávaly významná ekonomická privilegia. Šlo však ani tak o lidumilnost, jako spíš o prevenci epidemií, které ve 13. a 14. století zdevastovaly evropskou populaci na polovinu.
---------------------------------------------------------------------
Pro admina - asi by bylo vhodné to přesunout do příslušného tématu.
Myslím, že to nebylo o moc horší jak turecký záchody či pitevna. Člověk si na zápachy či špínu zvykne. Samozřejmně v době moru či válek, s hromadou mrtvol v ulicích, to bylo asi jiný kafe 
