Družina Alberta (Aleše) z Malíkovic 1368 - 1378

[LosPedros]

Albert (Aleš) z Malíkovic
vladyka, man Ješka z Vartemberka
Datace: 1360-75


Jsem českým vladykou a manem Ješka z Vartenberka z počátku 70-tých let 14.století. Svého lenního pána s oblibou doprovázím na turnajské kratochvíle, stejně jako se nezříkám svých poviností být mu podporou v poli. Uznání za takto odvedené služby má však přijít až v budoucnu, kdy na konci této dekády zastanu nakrátko post nejvyššího místopurkrabího. Do té doby se krom již zmíněných bojových kratochvílí soustředím na správu rodového panství. Opěrným bodem pro tyto kratochvíle je mi především dům v Praze poblíž Černé věže, jehož nevýhodou je snad jen přítomnost mého věčně s něčím nespokojeného mladšího bratra Jana. Má žena Diviška z Oderbergu, se synem Mikšíkem prodlévá (pod bdělým dohledem mého bratra Procka) na rodové tvrzi v Malíkovicích.


Majetek:
Ves Malíkovice s rodovou tvrzí a kostelem. Ves Ostrov (u Jedomělic) s menší tvrzí - tvořila ji dřevěná věž na kamených základech, obehnaná zdí a vnějším příkopem. A ves Řisuty s výstavnou a dobře opevněnou kamenou tvrzí (od severu je tvrz chráněna rybníkem, ze třech dalších stran potom příkopem) a kostelem. Od kláštera Sv.Jiří mám ještě doživotně pronajatou ves Čanovice.
V Praze mám společně s bratrem Janem dům na Hradčanech poblíž Černé věže.

Vazby:
Vazal Ješka z Vartenberka
Bratři - Jan (je oltářníkem u Sv. Víta v Praze) a Procek
Syn - Mikšík

[LosPedros]

Marek

Datace: 1350-1370
strážný

[LosPedros]

Jiří zvaný Tlučhuba, později zvaný Ješek (Ježek) po otci

Stupeň urozenosti: kovář-zbrojíř později strážný (služebnictvo)
Rok narození: 1340

Ve službách Mikuláše II. Opavského od narození po 1349, Markéty Opavské (Jana Jindřicha) (1349-1362), znovu Mikuláše II. Opavského (1363-1365), Jana I. Ratibořského (1365-1368), Aleše z Malíkovic 1368-1377, 1377-1415 Přemysla I. Opavského

Historie: Narozen jako druhý syn Radoslava později zvaného Ješek (Ježek) z Klimkovic ve službách Mikuláše II. Opavského a Lenky, jedné z komorných ve službách Markéty Opavské. V roce 1349 odcestoval z Hradce nad Moravicí v doprovodu rodičů sloužících v té době Markétě Opavské na dvůr Jana Jindřicha v Brně. Z Brna byl poslán do Prahy, kde se vyučil zbrojířem. Po smrti Markéty se jeho rodiče vrátili do rodného Opavska a sloužili dále Mikuláši II. Opavskému, kde jeho otec od roku 1364 spravoval tvrz v Olbramicích a okolní statky. Jiří po vyučení zůstával v Praze a doprovázel Mikuláše II. Opavského jako královského komořího při jeho tamních návštěvách jako stráž. S tím také od roku 1363 bydlel v zázemí domu zvaného „Mladotovský palác“ v knížecím držení. Po smrti Mikuláše II. připadl do služeb Jana I. Ratibořského a zůstával v Praze. Po roce 1368 se sám Jiří zamýšlel vrátit do rodného Opavska, které i během působení v Praze často navštěvoval. Při své cestě byl však přepaden a zraněn a byl by jistě zahynul nebýt právě projíždějícího Aleše z Malíkovic, který se svou družinou lapky rozprášil.

Z vděčnosti a svolením Jana I. Ratibořského Jiří vstoupil do služeb Aleše z Malíkovic, kde ho jako vyučený zbrojíř a mnohaletý strážný Opavských pánů doprovázel při mnoha výpravách. Po rozdělení Opavska po roce 1377 byl svým otcem přesvědčen k návratu na Opavsko, kde vykonával své povolání ve službách Přemysla I. Opavského.

Tlučhuba začal býti zván nejen díky upřímnému sdělování svých myšlenek bez ohledu na postavení osoby, které je sděluje, ale rovněž i v druhém toho slova významu.

[LosPedros]

Diviš

Datace: 1360-75
panoš

Při správném dohledu z toho chlapce jistě jednou něco bude.

[LosPedros]

Luboš a Kateřina

Datace: 1360-75
Svobodníci s vlastním statkem a jedním lánem polnosti v Malíkovicích.
Luboš byl lesníkem Malíkovického dominia. Za prokázání dobrých služeb si ho pan Aleš vybral coby klíčníka (správce) svého domu v Praze.


Pokud je toho třeba, tak se Luboš chopí zbraní a doprovází svého pána.


Kateřina v těchto případech nezřídka vyráží také a bere si za své starost o chod kuchyně.

[LosPedros]

Wolf z Děčína

Datace: 1360-75
Lovčí

Pan Aleš z Malíkovic kdysi pobýval jako host v kraji kol města Děčín u Sasských hranic. Nechav se jednou příliš unést při lovu na kance zbloudil v tamních hvozdech a až za temné noci narazil na srub dřevorubce a jeho rodiny. Ti jej srdečně pohostili a ubytovali do dalšího dne. Ke svému překvapení se ten večer pobavil vskutku hrou nezvyklou podívanou. V chalupě totiž choval odrostlý syn pána domu opuštěné vlče, které učil různým kouskům.

Druhý den, když ukázali mu bezpečnou cestu zpět na hrad Děčínský, vyžádal si pán jako doprovod právě tohoto synka. Na hradě samotném si jej pak vyžádal znovu. Coby svého poddaného. Hradní pán se kál, že vzácného hosta a přítele nechal zbloudit a v kraji plném lapků a mordýřů v šanc jeho život tak vydal… a v jeho nezvyklou prosbu mu vyhověl.

Tak dostal se Wolf z Děčína do služeb pána z Malíkovic a od práce v psinci jeho na vrchního lovčího se vypracoval. Však k tomu měl nečekané vlohy. I do nejbližší vsi, natož do města Děčína, to bylo dále, než na Saskou hranici. Vyrostl v lese kudy převáděl po skrytých stezkách poutníky a nejednou vláčel i nůši plnou vlněného sukna. Pan Aleš si také jistě všiml luku s šípy zastrčeného za trámem domu, když onen večer rozhlédl se po světnici. Kdosi kdysi tvrdil, že Wolf s tím jasanovým klackem umí zacházet…prý.


Život v lese však nepřinášel jen zvěřinu, ale mnohem častěji těžkou dřinu a tvrdé živobytí, které Wolfa na život v městském, natož šlechtickém prostředí příliš nepřipravilo. Na své okolí tedy po většinu času působí trochu hrubě až neomaleně. Nejen svým zevřením, ale také až příliš upřímnou mluvou. Městu, kam jej pan Aleš často brává, zatím příliš nepřivykl, ale učí se rychle. Co mu taky zbývá. Stejně tak, jak Pán jeho chce, aby někdy raději mlčel, tak odění pro něj lepší chystá… ať ostudy mu více nečiní. Při sobě si Wolfa drží přesto všechno, neb nikdy neví, kdy jej bude potřebovat.

[LosPedros]

Witteg z Chuděnic

Stupeň urozenosti: neurozený vagant (služebnictvo)
Datace: 1360-75


O své minulosti Witteg z Chuděnic hovoří jen velmi nerad. Proslýchá se, že dva roky strávil studiem sedmi svobodných umění na Pražské univerzitě. Během nich se patrně seznámil s prvními latinskými překlady dávných řeckých učenců a začal je velmi obdivovat. Rozličné vzory z dávné minulosti ho dovedly k tomu, že se začal učit zacházet s mečem, k čemuž měl ve svém okolí mnoho příležitostí. Před ukončením svého studia se ovšem v opilosti zapletl do násilností mezi studentskými národy a byl vyloučen ze studia. Poté na čas opustil země Koruny české a vydal na západ, patrně až k hrobu apoštola Jakuba. Po svém návratu se krátce potuloval po kraji a posléze skončil v družině svého pána.

[LosPedros]

Žížala

[LosPedros]

Terka

[LosPedros]

Aluše (Alena)

Jakožto mladší a svobodná zůstala po smrti rodičů na krku sestře Kateřině. Na její přímluvu byla vzata do služby domu pána z Malíkovic. Zde se seznámila s Jiřím, přezdívaným Ježkem, za kterého se i provdala.