Vesnický dům vrcholného středověku •
Dosavadní poznatky nasvědčují tomu, že ve 2. polovině 13. až v průběhu celého 14. století se ve vesnické zástavbě objevuje trojdílný půdorys domu, jehož princip zůstává neměnný po celou dobu trvání tradičního zemědělství, tzn. až do 20.století. Tento komorový typ půdorysu sestával z řadové sestavy tří zhruba čtvercových místností. Vstupovalo se do střední síně a odtud vlevo nebo vpravo do obytné místnosti - jizby. Levá nebo pravá dispozice se řídila orientací ke světovým stranám, konfigurací terénu a nejvhodnějším umístěním místností ve vztahu k veřejným prostorům (ulici či návsi). Zbývající třetí, zadní díl půdorysu, tvořila komora - víceúčelový, zejména úložný, nevytápěný prostor.
• Prostorové uspořádání •
Dymná jizba - v jizbě stálo v koutě za dveřmi (vždy proti stěně obrácené do dvora) otopné zařízení - podesta s pecí, ústím zpravidla obrácenou směrem ke dveřím. K běžnému vaření a svícení se používal otevřený oheň, pro který bylo místo na podestě před ústím pece. To byl zpočátku jediný obslužný otvor, jímž se nakládalo palivo i pečení a kterým z pece odcházel kouř. Pokud se v peci peklo podobně jako v mladších dobách, naložila se potřebným množstvím dřeva či klestí, které se zapálilo a nechalo vyhořet. Popel se pak vymetl a do čisté rozpálené pece se vsunulo jídlo, které se právě peklo, a pec se na patřičnou dobu uzavřela. Takový provoz produkoval zejména nárazově při roztápění pro pečení chleba značné množství kouře, který odcházel volně do prostoru jizby, která musela být na takovýto provoz uzpůsobena - odtud samotný název dymná jizba. Vytápěcí zařízení těchto jizeb tvoří tedy kombinace pece a otevřeného ohně, přičemž pec je v jizbě nejen umístěna, ale i odtud obsluhována a do prostoru místnosti vypouští veškerý kouř. Nad topeništěm bývá pouze hlínou omazaný lapač jisker, který snižuje nebezpečí požáru. Prostory jizeb mají proto výšku kolem 3-4 metrů, přičemž jejich horní část (spíše až polovina) prostoru je vyhrazena dýmu. Pro zabezpečení pobytu lidí ve spodní části je tato část chráněna systémem otvorů ve stěnách, nad okny a nade dveřmi, jimiž dým může odcházet mimo jizbu, jakmile spodní "hladina" zaplnění prostoru dosáhne této úrovně. Tato úprava se projevuje zcela specifickými dvouvrstevnými sestavami otvorů - ve spodní úrovni tu jsou obvyklá "světelná" okna a těsně nad nimi (tak aby zbývalo ještě dost místa pro dým) horní otvory pro odvod dýmu, tzv. větrací nebo dymná okna.
Vstupní síň - o středním dílu trojdílného půdorysu - vstupní síni, ze které se vstupovalo do obou krajních dílů toho víme zatím nejméně. Zřejmé je pouze, že ve středověku plnila více funkcí než později, protože se v mladším období spíše zužovala. Téměř nic nevíme o jejím zastropení, přičemž však lze soudit, že v případě odvodu kouře z jizby do síně by tu byl strop spíše překážkou.
Hospodářská část domu - tuto část domu tvořila komora nebo komory zřejmě v takovém uspořádání, které odpovídalo vysokému bloku jizby na protější straně síně. V čistých, nezakouřených komorách ale stačila nižší výška stropů, i kolem 2 metrů, takže ekonomicky přirozené řešení představoval komorový dvoupodlažní blok, někdy i s ohledem na případnou svažitost terénu kombinovaný se sklepem. U komor bylo možné i velmi racionální řešení, kdy v přízemí byly umístěny dvě užší komory vedle sebe zatímco nad nimi je přes celou šířku jen jedna sýpková komora. Tím se výrazně zmenšilo zatížení ohybovým momentem u stropních trámů přízemí, protože tyto trámy byly v polovině svého rozpětí podepřeny dělící stěnou dolních komor. Spodní komory měly spížní a úložný charakter, horní, už spolehlivě suché, sloužily jako sýpkové komory k ukládání zrna pro mletí i příští osev, mouky a dalších produktů. V komorách se rovněž (především v létě) spalo, protože jizba byla sice teplá, ale zejména při větším počtu lidí v domácnosti a s přítomností více generací nepohodlná. I komory byly zřejmě zvenčí (a zvláště shora, na stropech) opatřovány izolační omazávkou, protože jejich obsah vyžadoval ochranu (v případě sýpkových komor životně důležitou) před požárem, kterému střechy s dřevěnými krovy a vysoce spalnou doškovou krytinou nemohly vzdorovat.
• Konstrukce •
Na našem území byla v tomto období konstrukce jizby a za běžných okolností i celého domu roubená, se stropy nesenými příčně kladenými hraněnými nosnými trámy. Ty měly také vliv na ustálení šířky domu a tudíž i parametrů běžné obytné místnosti, protože za normálních okolností neumožňují větší rozpon než cca 5-6 metrů. Stěny byly roubené z nehraněných kuláčů, kterým se mohly stesávat více vyčnívající úseky na vnější straně, kde se na srub alespoň v některých oblastech zřejmě běžně nanášela izolační hliněná mazanina. V interiéru se stěnové kuláče nechávaly viditelné s občas bílenými spárami, do nichž se napřed napěchoval mech a poté se potáhly hliněnou vymazávkou. V jizbách se nacházel stropní hraněný trám vždycky pouze jeden, a to uprostřed. Běžný záklop byl z kuláčů, jejichž profily zpravidla nebyly o mnoho menší než profily ve stěnách, se stejně vymazanými spárami. Hliněná omazávka stěn na vnějších stěnách přecházela nahoře i na strop, což dovršilo tepelnou kompaktnost bloku jizby a velmi účinně ji chránilo zejména proti požáru, přicházejícímu zvenčí.
• Interiér •
Poloha topeniště byla neměnná a proti ní se ustálilo umístění stolu a lavic při stěnách pro jídelní sezení, tedy v rohu sevřeném oběma "okenními" stěnami. Lavic bylo ve středověku více než v pozdějších dobách, protože sloužily i ke spaní, zejména v zimním období, kdy v jizbě jako v jediné teplé místnosti musela přebývat celá rodina.
Je to trochu více podrobné ale informace ještě nikdy nikomu neuškodily, takže až budete chtít stavět venkovskou usedlost, tak máte možnost
Zde něco k hrázděným stavbám
EDIT Bahnak: smazán nefunkční odkaz
